Jiří Weigl FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Václav Klaus a jeho služebný personál, kteří navenek vystupují pod honosným názvem institut, pokračují v projevování loajálních propagandistických služeb kremelskému režimu Vladimira Putina. Teď k tomu mohou přidat ještě nadbíhání nové administrativě Donalda Trumpa. Zatímco dnešní vedení ve Washingtonu plní Moskvě až nečekaně všechna přání a pokračuje v devastaci amerických institucí, Klausovi asistenti pokračují v divoké palbě na demokratické země a napadenou Ukrajinu.
Jestli už Nadační fond Livie a Václava Klausových dostal aspoň nějaké peníze, které měl uložené ve společnosti Sberbank CZ (dceřiná společnost banky Sberbank, v níž Centrální banka Ruské federace držela dvoutřetinový podíl), jíž Česká národní banka po ruském vpádu na Ukrajinu v dubnu 2022 odebrala licenci, nevíme. Zdá se ale, že důvěra ve vše ruské Klausovi a spol. zůstala. Přinejmenším důvěra v ruskou propagandu. Jinak si těžko vysvětlit, že činovníci Klausova „institutu“ opakují jako pečlivě vycvičení papoušci všechna základní tvrzení, kterými nás zásobují putinovské hlásné trouby.
Jiří Weigl se teď přidal k obviněním na stranu Ukrajiny a evropských zemí, která vznáší Kreml a ke kterým se přidal i Donald Trump.
Weigl nejdřív tvrdí, že česká politická reprezentace „provedla spektakulární geopolitický přemet“ a prý „drsně odvrhla zásadního spojence a partnera Spojené státy, o něž je od konce studené války opřena bezpečnost naší země“ a „dala přednost zdevastované válčící Ukrajině, která se pustila se svým americkým spojencem, na němž je existenčně závislá, do nesmyslného konfliktu“.
Ukrajina samozřejmě nic takového nikdy neudělala. V únoru 2022 na její území vpadla ruská armáda a pokoušela se dobýt Kyjev, svhrnout demokraticky zvolenou vládu a prezidenta a nastolit proruský kolaborantský režim. Putinovská policejně-armádní junta, která už má všechny rysy fašistické diktatury, to udělala pod záminkou „denacifikace“ Ukrajiny. Předtím v Moskvě protiprávně anektovali (po anexi Krymu v roce 2014) další území na východní Ukrajině.
Podle Weigla (i Trumpa, z jehož prolhaných úst v „institutu“ odezírají) se Ukrajinci provinili tím, že se bránili. Teď jejich vina spočívá v tom, že se jim nezdá, že ústupky mají dělat jen oni a bezpečnostní záruky nedostanou žádné. Amerika odvrhla spojence, nikoli naopak. Trump vyhrožuje přičleněním Kanady a Grónska, nikoli Kanaďané a Dánové obsazováním Spojených států.
Vynadáno ale dostali čeští politici.
„Byli schopni pro velkého spojence udělat cokoliv, ať to cokoliv stálo. A nyní, když Amerika chce ukončit konflikt, který nás bezprostředně ohrožuje a již nám způsobil ohromné ekonomické ztráty, neváháme hodit do koše spojenectví s USA, dělat kříž nad NATEM a volat po pokračování nesmyslné války na Ukrajině za každou cenu,“ tvrdí Jiří Weigl.
Schytali to i další, kterým se nelíbí představa, že si Putin bude v Evropě obsazovat cizí území a vyměňovat po libosti násilím vlády. V nemilost klausovců upadla už i Velká Británie a další evropské země. Terčem je pro Weigla „bizarní konference tzv. ochotných zemí, kterou svolal do Londýna na neděli 2. března britský premiér Starmer“. „Jejím cílem bylo kromě obvyklých deklarací, kterými je Ukrajina zásobována celé tři roky války, vyvinout tlak na prezidenta Trumpa a přimět ho pokračovat v nikam nevedoucí Bidenově politice. Nereálných ukrajinských válečných cílů dosáhneme prý v dalším boji, který umožní Ukrajině jednat s Ruskem z pozice síly a nadiktovat mu své podmínky. To prý zařídí Evropa bez USA. A Trump a Putin, o kterém se vůbec nemluví, to prý z nějakého nejasného důvodu budou muset přijmout,“ převrací realitu naruby Jiří Weigl.
Pokud jsou vylhaná východiska, nemůžeme nic čekat od závěrů. Putin a Trump jsou dva proslulí lháři, kterým je jedno, jestli budou odhaleni ještě tentýž den, nebo na ně něco praskne až za rok. Kdo je bere vážně, nebo se tak tváří, se jen zesměšňuje. Václav Klaus byl po invazi chvíli zdrcen a naříkal jako Alexandr Dubček, že tohle Putin udělal „jemu“, který se vždycky tak snažil. Pak pookřál a zjistil (nebo mu to bylo sděleno), koho označovat za hlavního viníka. Samozřejmě Západ. Všechny tyhle ubohé manévry nemohou zakrýt, že invazi nečekal, stejně jako ji nečekal Miloš Zeman. Putin se na pověst svých figurek úplně vykašlal, ale figurky zase pokorně přilezly.
Rusko je na tom ekonomicky velmi špatně, je to zřejmé i ze samotných ruských zdrojů. Válku financuje na dluh. Ruská armáda není schopná se po třech letech a obrovských ztrátách nikam významně pohnout. Je chybou Západu, že potřebnou pomoc Ukrajině neposkytl dřív. Ustrašenost se vymstila a vymstí se znova. Zvolení Trumpa přišlo Putinovi přímo jako dar z pekel. Může získat oddechový čas, aby pak provedl konečné řešení ukrajinské otázky a pak si vyzobával jednu evropskou zemi za druhou. Václav Klaus a jeho věrní, kteří nebyli schopni odhadnout, že Putin zaútočí, nejsou nějaké věcné úvahy schopni ani dnes. Sami sebe naprosto zkompromitovali.
Někteří lidé by udělali nejlépe, kdyby konečně pochopili, že nikdo soudný už na jejich názory není zvědavý. Měli by být aspoň důslední jako bývalá rakouská ministryně Karin Kneisslová, co jí byl Putin i na svatbě. Odjela do Ruska, usídlila se tam a pochvaluje si, jak to tam mají pěkné. Nebylo by to krásné se cítit jako mezi svými?
