Bývalý prezident Václav Klaus FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ivo Strejček z Institutu Václava Klause ve svém článku z 6. prosince protestuje proti tvrzení, že by snad chtěl exprezident Donald Trump rušit americkou ústavu. Někteří lidé se ze svého trumpovského snění ještě zřejmě neprobrali.
Trump podle Strejčka prý jenom řekl: „Bezprecedentní podvod žádá bezprecedentní řešení. Masivní podvod tohoto typu a rozsahu umožňuje ukončení platnosti všech pravidel, předpisů a článků, dokonce i těch, které se nacházejí v ústavě. Naši velcí ,Otcové zakladatelé‘ nechtěli a nesouhlasili by s falešnými a podvodnými volbami!“
Kolem čeho vedl Trump tak vášnivé řeči? Nelíbí se mu možnost korespondenční volby. Hlavně se mu nelíbí, že prezidentské volby prohrál, a pořád tvrdí, že byly zfalšované. Zatím to neprokázal ničím ani on ani poslední právníci, kteří mu ještě po jeho řádění zbyli. Snad žádné volby nebyly pod takovou kontrolou jako ty poslední prezidentské ve Spojených státech. Trump ale dál rozkládá veřejné mínění i republikánskou stranu svým lhaním. V Institutu Václava Klause však mají pro něco takového pochopení.
Pan Strejček ovšem tvrdí, že Trump jenom „drsně a napřímo volá po zrušení všech obezliček, které byly průchodu svobodným volbám v Americe naházeny do cesty“ a „chce návrat k výkonu svobodných voleb, jejichž výsledky by nemohly být zpochybňovány“.
Je to naprostý nesmysl. Když je někdo sériový lhář, zpochybní všechno a Trump je v tom mistr. I kdyby se hlasovací lístky nosily k urnám napsané na pergamenu, stejně by si Donald v případě své prohry vymyslel, proč je vlastně vítěz.
Pak se tam v příspěvku ještě něco píše o Americe zmítané radikálním levicovým progresivismem a že „významná část voličů – a jak se ukazuje možná oprávněně – odmítá přijmout výsledky voleb a otevřeně o nich mluví jako zmanipulovaných“.
Pokud někdo odmítá přijmout výsledky voleb, je to výsledek ulhané a demagogické Trumpovy kampaně. Proti ruským takzvaným volbám (tedy totální frašce s předem danými výsledky) tak vášnivě nikdo v IVK neprotestuje. To je zajímavé.
Celý výkřik Klausova muže končí varováním, že údajná „americká blamáž s korespondenčními hlasy a zneužívání sociálních sítí politickými silami“ je prý odstrašující příklad a zákonodárci by si neměli pohrávat „s myšlenkou korespondenčního hlasování a rozvolňování výkonu volebního práva“.
Korespondenční hlasování má už své zavedené postupy. Ve Spojených státech se tak hlasovalo už v roce 1864. Tajnost hlasování lze – oproti laickým názorům neznalých lidí – zajistit. Například systémem dvou obálek. Ta s hlasem je uvnitř té, ve které hlas přijde. Ta první, podle které se identifikuje volič, se dá stranou a zničí, do urny se hází ta druhá, jejíž obsah nikdo nezná. Zneužitelnost není vyšší než při prezenční volbě a nikdy se ani nijak zvlášť neprokázala. Je to umělý problém. Jestli někdo někomu řekne, ať dá do obálky nějaký konkrétní lístek, nemá cenu řešit. Taková „výpomoc“ se může odehrát už dnes.
Důvody těch, kteří jsou proti korespondenční volbě, bývají většinou docela jiné. Někoho děsí představa, že by mohli hlasovat občané, kteří jsou v době voleb v zahraničí. Pro některé by jít volit znamenalo cestovat stovky kilometrů na ambasádu. Fakticky se jim tak výkon volebního práva ztěžuje, prakticky někdy dokonce znemožňuje. Podle zkušenosti by tyto hlasy mohly směřovat spíše k demokratickým stranám, a ne všelijakým proruským národovcům. Protože se volby někdy vyhrávají těsně, má to význam. Všelijaké „vlastenecké“ a prokremelské odpůrce liberální demokracie to znepokojuje.
Je to pozoruhodný pohled na to, jak údajná „autentická pravice“ dopadla: sedánky na ruské ambasádě a tíhnutí k nejhloupějším konspiračním teoriím. Václavu Klausovi už nezbylo nic jiného než v posledních volbách volit SPD. Aspoň on si to myslí. Nic jiného zajímavého už tam nevidíme. Tohle bahno je hodně řídké, na něm se toho moc nepostaví. V tom se dá leda utopit.
