Komunisté se aktivně účastní všech protivládních demonstrací. FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
Komunistka Petra Prokšanová, která nedávno zvala na demonstraci proti údajnému porušování lidských práv na Ukrajině, se dočkala dojemného ocenění. Dostala Mezinárodní cenu Julia Fučíka v kategorii Česká novinářka roku 2024. Při té příležitosti s ní rudé stránky iportal24.cz udělaly rozhovor. Čtenář může mít dojem, že se propadl v čase o 40 let zpět.
„To je zkrátka další polínko do ohně, který ve mně hoří, aby mohl zapalovat pochodně dalších generací, které za ten lepší svět přijdou bojovat po nás. A pevně věřím, že podobně to cítil i Julius Fučík, jehož jméno cena nese, když se v cele v Plötzensee loučil se svým sotva rozepsaným životem,“ dojala se Prokšanová.
Dostala se tak do (rudo)hvězdné party. „Oceněn byl zcela poprávu Julian Assange,“ míní Prokšanová. „V loňském roce byli oceněni Stanislav Novotný nebo John Mark Dougan (americký policista, který v roce 2016 utekl do Ruska, odkud provozuje síť proruských webů tvářících se jako americké, pozn. red.). Speciální ocenění obdržel za celoživotní přínos Jaroslav Kojzar,“ pokračovala.
Veterána z dob Rudého práva Kojzara není třeba pamětníkům představovat. Stanislav Novotný je bývalý disident a policejní prezident, který nakonec skončil v dezinformačních médiích a v pořadu propagandistky Olgy Skabejevové spílal „pražské kavárně“. To jsou podle Novotného v Česku lidé na okraji, kteří žijí z peněz neziskových organizací George Sorose a pracují za peníze ve prospěch cizích zemí jako zahraniční agenti.
Prokšanová jmenovala ještě jako novodobé disidenty bratry Michaila a Alexandra Kononovičovy, „politické vězně Zelenského režimu“.
„Po tzv. Majdanu se hlasitě postavili za mírové řešení doutnající občanské války i proti zabíjení obyvatel na Donbasu. Za své aktivity byli vždy pronásledováni a napadáni neonacisty i tehdejším ukrajinským režimem. Po vypuknutí horké fáze rusko-ukrajinského konfliktu v únoru 2022 byli oba bratři 2. března zadrženi a několik týdnů drženi ve sklepeních SBU, kde zažívali nelidské mučení, kruté výslechy, ponižování, vyhrožování, a to dokonce znásilněním nezletilé dcery jednoho z bratrů. Byli obviněni ze špionáže a vlastizrady. Obvinění však byla tak absurdní, že je ukrajinská administrativa několikrát přeformulovala,“ tvrdí laureátka Fučíkovy ceny.
Soudružka je přímo gejzír myšlenek, ale rozebereme podrobněji aspoň to, kdo jsou zmínění bratři Konovičové.
Narodili se v Bělorusku, ale protože jejich otec byl voják, rodina přesídlila na Ukrajinu. V roce 2014 se účastnili různých „antimajdanských“ hnutí a odvezli také humanitární pomoc separatistické „Luhanské lidové republice“, kde uspořádali tiskovou konferenci společně s jejími představiteli. Loutkovou „republiku“ označili za „první vlaštovku ze západní Ukrajiny pro mladou republiku“. Alexandr se omluvil za ukrajinskou armádu a označil ji za „zahořklé alkoholiky“ a „ lumpy bijící civilisty“. Po zákazu Komunistické strany Ukrajiny stál Michail v čele „Leninského komsomolu Ukrajiny“, kde byli ti samí lidé, jen pod jinou hlavičkou. Michail cestoval do Ruska a setkal se s šéfem ruských komunistů Gennadijem Zjuganovem.
Bratři se také zabývali šířením prokremelské propagandy pro ukrajinské publikum.
„Mobilizace do armády probíhá většinou na vesnicích a o tom, kdo půjde do války, se rozhoduje nad panákem vodky,“ psali Kononovičovi. V březnu 2015 byl Alexandr vyslýchán SBU, protože šířil fake, že „ruskojazyčné obyvatelstvo na Ukrajině je zabíjeno a vyvražďováno“.
Bratři neustále přirovnávali ukrajinské úřady k nacistům. „Dokud bude u moci Porošenkova lágrová, okupační administrativa, bude válka, krev, popravy a největší bezpráví na lidech dobré vůle, komunistech, opozici a rytířích východoslovanské civilizace, kteří se odvážili vzepřít západnímu marastu,“ hlásal Michail. Před válkou agitovali za „ruský svět“ a šířili názory, že Ukrajina válku stejně prohraje. Ve videích na sociálních sítích vyzývali k válce s NATO, psali, že „osvobození Ukrajiny přijde z východu“, a podobně. Oba jednomyslně podpořili ruské uznání separatistických „republik“ z 21. února 2022. Když začala invazí válka naplno, hlásali, že brzy bude „mír“ a že si za válku může Ukrajina sama.
Nikdo soudný by se neměl divit, že takové kolaboranty nakonec sebrali. Dopadli lépe, než by se vedlo v Rusku někomu, kdo by tamní armádu označoval za „zahořklé alkoholiky“ a tvrdil, že osvobození Ruska přijde ze Západu. Nakonec je pustili do domácího vězení s elektronickými náramky.
Jako vždycky se Petře Prokšanové už nedostalo času zmínit novináře uvězněné nebo zavražděné v Rusku a Bělorusku. Možná předpokládá, že jsou to nejspíš nacisté a fašisté, loutky George Sorose, CIA a NATO, nebo nikdy neexistovali, popřípadě jsou to skutečně kriminálníci a stihl je spravedlivý trest.
Čeští komunisté mají už takovou tradici, že hledí sto let toužebně k Moskvě, ať tam vládne kdokoli (pokud to není omylem Michail Gorbačov). Momentálně je tam u vesla fašistický režim tajných služeb, oligarchů, maršálů a generálů a v Čečensku, pořád ještě republice Ruské federace, ještě navíc islámského lokálního diktátora. Soudružka Prokšanová by s cedulí hlásající „Stop válce“ na Rudém náměstí dlouho nestála.
Zřejmě to s tím útiskem dnes v Česku nebude tak horké, když si tady komunisté veřejně hlásají, co chtějí. Ale chápeme, oni nechtějí jen hlásat, byli přece zvyklí vládnout.
