V Haló novinách se 19. února autor Tomáš Cinka hrozí, že se blížíme k nějaké antiutopii, kde budou všichni stále kontrolováni pro svou bezpečnost. Viděl to kdysi ve Star Treku a má dojem, že už je to tady.

Pan Cinka se podělil o své starosti nad vývojem v naší části světa: „Opravdu jsem tehdy nečekal, že se mílovými kroky k tomuto schématu blíží i naše společnost. Nic tomu nenasvědčovalo, ale v dětské naivitě jsem si rozhodně něco podobného přál. No a netrvalo to tak dlouho, a skoro se mi sen vyplňuje. Stačila na to asi příliš velká svoboda a volně šiřitelné informace z různých zdrojů (co se nehodí do krámu), aby bylo něco takového potřeba. Jo, tedy vlastně asi i ta pandemie, jíž jsou nová opatření nutná zaštítit.

Na rovinu, osobně se mi prostě nelíbí věci, co jsou ve hře a co by si někteří přáli. A teď opravdu nemyslím třeba jenom možnost volného pohybu pouze s platným očkovacím pasem či povinnou aplikací v mobilu na trasování. Ale třeba i omezení možnosti projevu v případě jiného názoru na situaci. Když jsme u toho, tak třeba se zapojením armády, která dávno není naše, ale »spojenců«, s novými drahými hračkami na »zjišťování nálad ve společnosti« a sledování »nepohodlných« také nesouhlasím. Ale to si samozřejmě už vymýšlím, to by přeci ve hře být nemohlo.“

Kdo by to byl řekl, že komunisté se budou někdy bát „omezení možnosti projevu v případě jiného názoru na situaci“. Když tady měli ústavně zajištěnou vedoucí úlohu (ústava byla stejně dost zbytečná, když měli veškerou moc), nějak na vyjádření jiného názoru nemohlo dojít. Nekritizovatelní byli nejen zdejší soudruzi, ale také zahraniční. Na takové kritiky se pak nasadil paragraf o „hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele“. Kdepak říct, že Brežněv je senilní a Castro diktátor. Za to mohly být dva roky kriminálu. Problém byl trochu v tom, že někdy se z hodných soudruhů stávali přes noc zlí a naopak, tak to bylo třeba sledovat.

Představa, že by si snad nějaký mluvčí Charty 77 něco vykládal v televizi, byla absurdní, nemohl to říkat ani nahlas na ulici, aspoň ne více než jednomu člověku, protože od dvou výše už by to bylo „pobuřování“. Odposlechy v domácnostech, v hotelích, na telefonech, to všechno zvládali. Věčné kádrové spisy, kde bylo zaznamenáno vše hříšné, totiž nepokrokové, po generace dozadu. Pokud jde o pas, ten někteří lidé nedostali vůbec. Kdo ho dostal, mohl prakticky jen do spřátelené ciziny. Ve spřáteleném SSSR ale jen po předem vymezených cestách. Očkovací průkaz ale lidem nechali, to je fakt. A to „sledování nálad ve společnosti“, jéje… To bylo na úrovni.

Že se těm komunistům pořád něco nelíbí, když se jim v tom kapitalismu tak dobře žije? Trpí snad soudruh Filip, soudruh Grebeníček a soudruh Skála? Tolik sledování jako za jejich režimu tu není, ani se soudruzi nevěší sami mezi sebou, to je přece už ten lepší zítřek, ne?