Ilustrační foto FOTO: FORUM 24/Bing Image Creator
FOTO: FORUM 24/Bing Image Creator
Udatná slovenská parlamentní delegace navázala svou cestou do Moskvy na duch slovanských poutí tímto směrem v devatenáctém století. Nebo možná na utužování internacionálních vztahů z druhé poloviny století dvacátého. Výsledky odvážné cesty oklikou přes Evropu jsou nepopiratelné. Zjistili, že v hlavním městě zbytku ruského impéria se chodí do divadla a mají tam toaletní papír.
Poslanci Národní rady Slovenské republiky se o dojmy z Moskvy podělili ve videu na síti X. Hned po příletu šli zákonodárci „ochutnat trochu ruské kultury“ do divadla a tam to na ně „velmi, velmi zapůsobilo“. Další se vyznal, že viděl Berlín, Budapešť, Berlín, dokonce Soul a Abú Dhabí, „ale tomuto městu se absolutně nic nevyrovná“. To je nejspíše pravda, jen je to asi opačně, než se nám snaží pan poslanec naznačit. Dokonce se pak „mohli po představení postavit na pódium spolu s učinkujícími“.
Další otec lidu se dotkl otázky dodavatelsko-odběratelských vztahů. „Mohu říci, že ve slovenských médiích se říká, že v Moskvě je nedostatek toaletního papíru a že lopuch velký je chráněná rostlina, ale není to pravda, všechno tu funguje.“ To se nám ulevilo, takže zadečky poslanců nedojdou úhony a cestovatele navíc čeká „nabitý program“.
Video umístěné na internetu bude lokajskou cestu slovenských potentátů už dokumentovat navždy, protože co sítě jednou schvátí, nezmizí z nich, dokud bude lidstvo používat elektrický proud. Vzpomínky na reportáže z dob „soudružských návštěv“ v osmdesátých letech tak jasně ožívají. Vždyť i používané termíny znějí téměř stejně.
Ficova partička zdraví z Moskvy. pic.twitter.com/Sq9eGxNZwb
— Kožený Jiří 🇨🇿🇪🇺 (@1250cc03004c44e) January 12, 2025
„Stará dobrá“ tradice slovanských poutí do Ruska
Šestice poslanců, ke které patří Andrej Danko (SNS) a Tibor Gašpar (SMĚR) se zařadila do nekonečné řady poutníků, kteří postupně žasli nad ruskou duchovností a osvíceností (ve vybraných salonech). V době hladomoru byli uchváceni hojností (kaviár jim v luxusních hotelech a na recepcích házeli přímo lopatami). Obdivuhodná byla také industrializace. Přeloženo – výsledek otrocké vězeňské práce, kvalifikovanosti amerických firem a ruských/sovětských Němců.
Poslední položkou byl prokremelský hlupáček a lhář Tucker Carlson, který zaujal nikoli svým interview s Vladimirem Putinem, z něhož jsme se nic dozvěděli, ale objevem, že se v nákupních vozících používá mince, aby je lidé zase vrátili, a že je v obchodech lacino a metro připomíná paláce.
Mimo Moskvu a Petrohrad se návštěvníci do proslulé „glubinky“ nevydávají, protože nelze riskovat, že by už cestou utonuli v blátě, a navíc tam nejsou hotely vybavené na pokojích odposlechem a skrytými kamerami. Hosté by tak neměli vzpomínky na chvilky osobní radosti, již tam někteří návštěvníci prožívali s náhle se vyskytnuvšími dlouhonohými blondýnkami, které se chtěly nezištně družit s kdejakým strejcem se zahraničním pasem.
Závan starých časů
Bude-li současný trend pokračovat, dočkáme se nejspíš recyklace obratů z dobového tisku, kde se psalo o „nerozborné jednotě“, „neutuchajícím přátelství“, a že obě delegace projednaly otázky společného zájmu, což přispělo přátelství mezi národy a světovému míru.
Kromě mnoha jiného se delegace spletla ještě v jedné věci. Na divadelním jevišti (před prázdným hledištěm, jak je ze záběrů patrné) se neobjevili jen na těch několik chvil s baleťákem a baletkou, ale divadlo je celá tahle akce. Mizerné, ochotnické, okoukané, fraška. Jediným publikem, které vlažně zatleská, jsou jeho režiséři v Rusku, kteří hned budou svou pozornost věnovat dalším položkám. Maďarům, Severokorejcům, vousáčům z Hamásu, Tálibánu a Tuckeru Carlsonovi. Ruští politici stižení mezinárodními sankcemi se jistě cítí osaměle a spokojí se i s tou společností, co jim kolaborantovod dopraví.
Ale co, Slováci se proletěli nad kusem Evropy a ještě měli k dispozici toaletní papír. Mohli by na něj načrtnout nějaké mírové návrhy.
