Ilustrační foto. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 3.0
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 3.0
KOMENTÁŘ / O víkendu Německo šokoval útok nožem na festival diverzity v Solingenu. Krátce na to schválená úřední protiopatření, včetně zákazu nošení nožů na veřejnosti, však bohužel jen klouzají po povrchu problému.
Šestadvacetiletý útočník přistěhovaný ze Sýrie teprve v prosinci 2022 byl zřejmě radikalizován organizací Islámský stát – a udělal běžným válečným uprchlíkům ze své země, z nichž většina přišla mnohem dříve, opravdu „skvělou“ reklamu.
V hledáčku úřadů coby extremista dosud nebyl, což poukazuje mj. na nedostatečnost bezpečnostních procedur při vstupu do země a selhávající monitoring islamistických radikálů.
Kdyby se jednalo o izolovaný incident, mohli bychom věc uzavřít jako výjimečnou tragédii, která otřese, ale po truchlení se lidé vrátí k normálnímu životu. Bohužel nejde o takový případ. Podle statistik německé policie jen v loňském roce došlo k téměř 9000 případů pobodání nožem a takových zločinů dále přibývá.
Existují v Evropě kultury jako italská, španělská nebo skotská, kde jsou útoky nožem naneštěstí zavedenou tradicí a vcelku nikoho nepřekvapí. Ve středoevropském prostoru ale věci dosud chodily jinak. Osoby „tahající kudly“ se v tomto kulturním kontextu vyskytovaly zřídka a pokud už vůbec docházelo k násilným útokům, použit byl zpravidla jiný typ zbraně. Mezi tisíci útoků nožem v německých ulicích a přistěhovaleckou vlnou z Blízkého východu zřejmě existuje souvislost, kterou nelze oddiskutovat. Klíčová otázka ovšem zní, jaký výklad této korelace převáží.
Strany z pravého i levého extrému politického spektra, které prakticky všechny „náhodou“ udržují přátelské vazby s Kremlem, budou chtít využít solingenské tragédie ke všeobecné štvanici na přistěhovalce. Je už zřejmé, že to s velkým úspěchem udělají ve východních spolkových zemích; avšak tím problém bohužel nekončí. Dlouho omílané tvrzení o „zkaženosti“ východoněmeckých voličů je konfrontováno s rostoucí oblibou extremistů také na západě.
Co Merkelová a ostatní „vítači“ udělali špatně
Z politicky utilitárních důvodů teď hlavní argument bude znít „Nechceme žádné ohrožující přistěhovalce“. Protože se ale navzdory velkým problémům většinu válečných uprchlíků daří integrovat, paušalizace rozhodně není namístě.
Nicméně chyby se určitě objevily a dlouho na ně také bylo upozorňováno. Za prvé šlo o rezignaci spolkové republiky na bezpečnostní prověrky žadatelů o azyl z válečných oblastí. S vlnou autentických syrských uprchlíků před válkou, která zabila asi 600 000 lidí, aniž by evropskými ulicemi pochodovali levicoví radikálové pokřikující o „genocidě“, přicházeli na Západ cíleně i režimní loajalisté (často sami váleční zločinci), ale také příslušníci teroristických bojůvek. Je zjevné, že při úvodním náporu nebylo možno každého člověka jednotlivě prověřit. Mělo se to nicméně za všechna ta léta (od roku 2011) udělat alespoň dodatečně. Což se nestalo.
Za druhé, problém byl kompletně ignorován. Specialisté na radikalizaci dlouhodobě volali po preventivních programech, které by snižovaly riziko islamistických teroristických útoků v Německu. Odpověď však až dosud měla stereotypní charakter: Organizace Islámský stát prý skončila vojensky poražena (což mimochodem není pravda, pouze se přeskupila a angažuje se na nových územích v Africe a Asii), takže problém byl prý vyřešen. Kromě toho úřady také donedávna přivíraly oči nad paralelním radikalizačním působením islamistických struktur kontrolovaných Íránem. Když pak vloni 7. října provedly palestinské teroristické organizace v čele s íránským proxy Hamásem pogrom v Izraeli, emoční šok zapůsobil na již existující proces radikalizace části muslimské komunity v Německu jako mocný katalyzátor.
Za třetí, radikalizační obsah se volně šíří na sociálních médiích, která v boji proti němu takřka úplně selhávají. Ačkoliv žádné z těchto médií si nepočíná vzorově, výslovně je třeba upozornit na vliv čínského TikToku, který se nachází v centru pozornosti islamistů.
A konečně v některých případech spolkové úřady v rámci podpory „pestrosti“ připustily místo integrace přistěhovalců vznik paralelních komunit. Než aby byl kladen důraz na přijetí hodnot německé společnosti, někteří imigrační úředníci raději seznamují přistěhovalce s problémem „německé viny“ a „rasismem“, čímž je demotivují. Podporují u nich představu, že jsou bezmocnými oběťmi nespravedlivých okolností a není namístě se snažit o začlenění do takto „choré“ kultury. Odcizení příchozí následně představují lákavý cíl jak pro nadháněče teroristů z IS, tak pro Íránem sponzorovaný politický islamismus.
Nikdo vám nedá rychlé řešení, které vám my můžeme slíbit
Faktorů, které vedly k rozšíření radikálního islamismu včetně násilných variant ve Spolkové republice Německo, byla celá řada. Neexistuje nyní způsob, jak situaci jednoduše „vyřešit“ a problém násilných útoků islamistů smést ze stolu. Skutečné řešení by vyžadovalo starostlivou revizi celé sady politik, které se neosvědčily. A „zákaz muslimské migrace“ plus diskriminace muslimů je to úplně poslední, co by mohlo fungovat.
Přesně to však nabídnou jak ultrapravicoví extremisté z AfD, tak jejich ultralevicový protějšek z dílny Sahry Wagenknechtové, BSW. Pečlivá veřejná debata, navržení komplexních protiopatření a po jejich zavedení proces ladění kontrolovaný nejlépe speciálně vytvořeným orgánem Bundestagu, to nepatří k prioritám extremistů.
Jejich zájmem, který se shoduje se zájmy kremelského sponzora, je problémy německé společnosti dále rozdmýchat a vyostřit, nejlépe až na hranici občanské války. Styl politiky, který tato uskupení charakterizuje, je naprosto závislý na polarizaci společnosti, na cíleném vytváření striktně oddělených „my“ a „oni“ a pěstování obrazu nepřítele. A tímto nepřítelem mají být nikoliv islamističtí radikálové, ale muslimové a potažmo všichni imigranti.
Éra Angely Merkelové byla dlouho vnímána jako vrcholné období poválečného Německa. Sama se však kulturně zahleděla do retroutopie „zlatých osmdesátek“ a klíčovým přístupem spolkové vlády v celé zmíněné éře se stala zásada nic zásadního neměnit. V mnoha ohledech zadělala na současné problémy.
Ačkoliv bylo správné přijmout válečné uprchlíky z Blízkého východu, způsob, jakým se to udělalo a jak se přistoupilo k jejich integraci, už správný nebyl.
Extremisté se teď pokusí kapitalizovat vše, co jim chybné přístupy exkancléřky a jejích následovníků nabídly na zlatém podnose. A v Moskvě, třebaže ta čelí obrovským vlastním problémům, už si nad nadcházejícím chaosem v Německu potěšeně mnou ruce.
