Jednání prezidenta Zemana je neslušné, a připojit se k němu je tedy také neslušné. Bohužel tím, kdo se připojil k Zemanovi a povykujícímu davu, je Karel Schwarzenberg. Tím spíše je to smutné. Protože ale chceme známé osobnosti uznávat, a nikoli se jim klanět jako modlám, je nutné to říci nahlas. Nejde o to, že bychom snad Karla Schwarzenberga, který pochází z rodiny s diplomatickou tradicí a sám má bohaté zkušenosti ze své životní dráhy, chtěli poučovat, jak se má nebo nemá chovat prezident a co přísluší nebo nepřísluší velvyslanci či velvyslankyni nějaké země.

Od počátku je ale zřejmé, že celý případ je přinejmenším sporný. Obě strany sporu, někdy více, někdy méně, někdy vůbec informované, si celý případ vysvětlují po svém. Zřejmé ale je, že nějaký problém tam byl, a protože věc je přinejmenším pro širší veřejnost dosti mlhavá, bylo by dobré se zříci různých nesmyslných radikálních činů. Spíše bychom se měli zajímat o to, jakým způsobem se zachází s dětmi u nás a jak je tomu u nás s odebíráním dětí, jak je těžké či snadné si vzít dítě do adopce.

Poměrně nízkou úroveň debaty ještě doplňuje diskuse na téma, zda měl být vyhozen ředitel, který fyzicky potrestal dítě. Je pozoruhodné, jak v údajném Komenského národě najednou převládá krvelačnost a každý, kdo netluče své děti a nesouhlasí s tím, aby je otloukali představitelé veřejných institucí, je hned označen za sluníčkáře, který bude mít jednou na svědomí zkázu celého Západu a křesťanstva a světa vůbec. Dříve se prý děti fyzicky trestaly a byl pořádek a kázeň a všichni pracovali. Jak v tomto světě mohly vypuknout dvě světové války, které ještě navíc měly do značné míry na svědomí země, kde se trestalo vždycky přísně, je dost záhada.

Jak někteří čtenáři příspěvků celkem jasnozřivě ukázali, když jde o imigranty, tak se hned volá, že musí respektovat naše právo a zvyklosti. Jak Norsko vůči dětem našeho původu uplatnilo své právo a zvyklosti, je zle a Norové jsou údajně nacisté.

Proč se paní nebránila normálně?

Obsažný text k tématu sepsala v Deníku referendum Saša Uhlová. (Čtěte ZDE.)

Píše tam:

„Nikdo se nemůže věnovat všem strastem světa a argument, proč děláte toto, když se nevěnujete tomuto, je vždy ošemetný. Nicméně kauza Evy Michalákové vykazuje celou řadu sporných bodů. Některé z nich shrnula ministryně Michaela Marksová v odpovědi na interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové.

• Rodina Michalákových včetně české větve rodiny se obrátila na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí na podzim roku 2011. Ten okamžitě začal jednat s českým zastoupením v Norsku a zároveň vyzval rodinu k tomu, aby podala k příslušným orgánům oficiální návrhy buď na svěření bratrů do pěstounské péče tety, nebo na styk tety s těmi dětmi, nebo na styk dědečka s dětmi, což by jasně prokazovalo zájem biologické rodiny. Žádný takový návrh za celé čtyři roky rodina k norským orgánům nepodala. Tato neaktivita může norské orgány vést k domněnce, že širší biologická rodina prostě nemá o chlapce zájem.
• Těm členům rodiny, kteří žijí v České republice, úřad opakovaně nabízel zajištění bezplatné právní pomoci pro řízení v Norsku – to se týká tety a dědečka. Za celé čtyři roky tuto pomoc nevyužili, to znamená právní pomoc, právník, který by jim tam v Norsku pomohl podat tyto návrhy na styk s nimi.
• Rodinu úřad opakovaně vyzýval k tomu, aby kromě toho, že Barnevern kritizuje mediálně, využila normální standardní cesty a oficiálně si stěžovala na postup této organizace nadřízeným orgánům. Česká strana nemá žádné prokazatelné informace o tom, že by si paní Michaláková nebo její právní zástupci na postup Barnevernu oficiálně stěžovali.
• Od samého začátku Úřad pro mezinárodněprávní ochranu nabízel rodině, že vůči norským orgánům poskytne záruky, že pokud chlapci budou převezeni do České republiky, budou tady mít zajištěný byt, služby, péči o děti atd., že úřad zajistí další doklady, které budou prostě garantovat pro Nory, že tady v České republice je všechno v pořádku. Teprve minulý měsíc rodina poprvé určila organizace, které by se tady o děti staraly, které by na ně dozíraly včetně dětského lékaře.

[ctete]26883[/ctete]

Je vskutku překvapující, kolik úsilí věnují někteří politici a veřejně činné osoby pomoci rodině, která nevyužívá nabízené pomoci českého státu, standardních postupů a namísto toho kauzu medializuje.“

Tolik Saša Uhlová. Abychom se vrátili na začátek, politici jsou ve vleku lidového hněvu a z paní Michalákové je celebrita. Nemůžeme jí vyčítat, že se brání a o děti bojuje všemi možnými způsoby. Můžeme jí ale vyčítat, že nevyužila způsoby, které použít měla.

[ctete]27002[/ctete]

Politikům pak vyčítáme zbabělé přikyvování uřvaným masám.

[ctete]26138[/ctete]

[ctete]26800[/ctete]