„Rusofobové na této planetě si mohou oddechnout,“ komentuje ruský exilový novinář Alexandr Něvzorov změny v ruské vládě po inauguraci Vladimira Putina na další funkční období v čele země. Podle Něvzorova je úroveň nové vlády mizerná a zemi to dovede jen do dalších problémů.
Jedinou významnou změnou bylo nahrazení ministra obrany Sergeje Šojgua Andrejem Bělousovem. Komentátoři se většinou shodují, že to nejspíš souvisí s tím, že korupce na ministerstvu obrany dospěla tak daleko, že je to v situaci války na Ukrajině nebezpečné, a proto musel Šojgu odejít. Bělousov je civilista a má se za to, že jeho úkolem bude ještě více mobilizovat průmysl pro válečné úsilí. Analytici si ale nejsou jistí, jestli je schopen řídit velkou instituci, jako je ministerstvo obrany, a zda vůbec bude připuštěn k nějakým důležitým rozhodnutím.
Něvzorov si myslí, že celá vláda je špatná a nelze tam nalézt jedinou výraznou osobnost.
„Ruská federace schválila jak ‚mírové‘ a ‚silové‘ ministry, tak i místopředsedy vlády. Není mezi nimi ani jedna postava alespoň trochu zatížená intelektem. U moci se neobjevila jediná postava schopná změnit pohyb země směrem k úplnému a konečnému kolapsu.
Výběr ‚řídícího štábu‘ se provádí na základě ‚horlivosti v podřízenosti‘, šedi a průměrnosti. Každý z nich je stoprocentně schopen pouze zničit jak své ministerstvo, tak jemu svěřený průmysl. Samozřejmě, že nebyla šance, aby se ve vládě objevili rozumní jedinci, ale přesto panoval neklid,“ popisuje Něvzorov rozpoložení činovníků při očekávání změn.
Podle novináře však obavy byly zbytečné, protože v seznamech nebyli žádní intelektuálové. Podoba nové vlády nejspíš odráží trend, jak bude utváření moci v Rusku dále pokračovat.
„Soudě podle aktualizovaného rejstříku vrcholných manažerů budou gubernátorská vertikála a státní aparát překabátěny úplně stejně. Triumf beztvářnosti a průměrnosti bude absolutní,“ soudí Alexandr Něvzorov.
Že jde jen o kosmetické změny, které moc neznamenají, si myslí i další autoři.
„Změna vlády v diktatuře samozřejmě neznamená příchod nového týmu, ale přesazení z křesla do křesla, protože radikální obměna týmu by vypadala jako přiznání autokrata k vlastním personálním chybám. Výměna osobností je minimalizována, takže všichni pozorně sledují, jak smečka za hudby krouží nad židlemi a kdo kam usedne. Když je židlí málo, člen smečky je jen zřídkakdy poslán pryč, častěji je u truhláře objednána nová židle,“ píše novinář Alexandr Baunov.
Politolog Abbas Galjamov hovoří o roli samotného Vladimira Putina. Podle něj se Putin ve svém dlouhém politickém životě dostal do fáze, kdy jakýkoli problém bude padat na jeho hlavu.
„Čím aktivněji budou strážci zákona odhalovat korupci na ministerstvu obrany, tím více otázek bude vznášeno proti samotnému Putinovi: ‚Až sem jsi to dovedl!‘ Myslím, že to Putin cítil, a to je jeden z důvodů, proč Šojgua tak dlouho odmítal odvolat. Uvědomoval si, že na rozdíl od roku 2000 bude jeho rozhodnutí odvolat nevýkonného a zlodějského maršála vnímáno ani ne tak jako důkaz toho, že je dobrý, ale jako potvrzení toho, že ‚systém je skrz naskrz prohnilý‘,“ píše Galljamov.
Podle politologa už nebude fungovat úsloví, že „car je dobrý, to jen bojaři jsou špatní“. Nahoře už jsou jen lidé, kterými se Putin sám obklopil.