Nejdřív spolupráce se Státní bezpečností, pak písničky od Karla Kryla. Spousta sladkobolných písní, vyprodané haly, později cena od Zemana, písničky proti migrantům a nakonec vyznamenání od Vladimira Putina. To je náš Jarek Nohavica, ten písničkář, u jehož Komety se stále ještě dojímají tisíce nadšených lidí.

Jaromír Nohavica a Michal David. Že je to podivné spojení? Možná ani tolik ne. David má jen přímočaře hloupé písničky, Nohavica se na rozdíl o něj umí podbízet i těm, kdo mají takzvaně vkus. Ale pořád je tu dostatek lidového humoru, výsměchu Pražákům nebo třeba pár fórků o Arabech. A nakonec fotečka s Okamurou nebo třeba vystoupení pro konspirátory, kteří si mezi sebou rozdávají Krameriovu cenu.

Nohavica sám sebe nejspíš považuje za velkého básníka, což kombinuje s polohou žoviálního, lidového baviče. Starší verze Richarda Krajča ale ve skutečnosti prostě jen dobře ví, co a jak dobře prodat. A k prodeji je občas potřeba lísat se k mocným.

V písni Mám jizvu na rtu náš národní písničkář zpívá:

Mluvil jsem s prezidenty, potkal jsem vrahy,
nahý jsem na svět přišel a odejdu nahý,
v patnácti viděl jsem, jak kolem jely ruské tanky, 
a v padesáti nechával si věštit od cikánky.

S prezidenty mluví pořád, a jak se zdá, zejména s těmi, kteří rádi někam tanky posílají. Jen není jasné, jestli cikánka předpověděla Nohavicovi i tohle.

Musíme ovšem uznat že přijmout vyznamenání od Putina, člověka, který se zasloužil o to, že zase po letech máme v Evropě válku a okupaci, poté, co zpíváte písně Karla Kryla, to chce silný žaludek. Ale takový už asi prostě udavači mívají.