Ilustrační foto FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Tři děti v rozmezí čtyř až šesti let si na náměstí v centru Stockholmu hladily našeho psa. Pak ho začaly otravovat a dalších deset minut jsme se jich nemohli zbavit. Smály se nám do obličeje.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na slova švédské známé: „Hrozí, že moc gangů poroste, pokud lidé budou mít strach se jim postavit. Dřív, když dvanáctileté dítě bylo hubaté, tak mu každý něco řekl, ale teď to neudělá. Dospělí se budou bát dětí, což je šílené.“
Uznávám, že tahle paralela může působit přehnaně, ale pokusím se vysvětlit, že ne tak docela. Každopádně my jsme na děti, když už to jinak nešlo, pořádně houkli. Zkoušeli jsme to hned v několika jazycích, neboť jejich kořeny byly evidentně někde mimo Evropu.
Z naší strany to byl v podstatě odvážný čin, protože právě kolem těchto lidí se ve Švédsku chodí po špičkách. I když máte hrůzu či vztek z toho, co v zemi páchají přistěhovalecké gangy, ve „slušné společnosti“, natož na veřejnosti o tom budete mlčet. Nejste přece žádní rasisti a xenofobové, že.
„Chceme maso, ale ne vepřové“
Stačilo, když předsedkyně křesťanských demokratů před letošními eurovolbami prohlásila, že islám se musí přizpůsobit švédským hodnotám, a už sklidila kritiku za polarizaci společnosti. Není divu, vždyť lidem z mimoevropských kultur se ve Švédsku dlouhá léta ustupovalo.
A teď si kupříkladu ve školkách pod pohrůžkami nárokují, aby dívky byly odděleny od chlapců a aby i v parném létě nosily punčocháče. Minulý týden se zase rozhořela kauza s obědy ve školních jídelnách v Uppsale. Město totiž rozhodlo, že se bude klást větší důraz na domácí kuchyni zahrnující i vepřové maso.
Muslimské žáky však rozzlobilo, že v den, kdy se bude podávat vepřové, si třeba místo hovězího budou moci dát jen vegetariánské jídlo. „Je to čirá diskriminace,“ ozvala se nepřekvapivě sociálnědemokratická zastupitelka.
Rudozeleným politikům zkrátka pořád nedochází, že mají máslo na hlavě, protože nechali vyrůst paralelní společnost, která ignoruje život podle švédských pravidel.
Když dojde k tragédii
Ale jakmile dojde k tragédii, která se vymyká dnes už každodennímu násilí gangů, přijedou před kamery ukázat, jak jsou zdrceni. Naposledy se to stalo letos v dubnu, kdy parta výrostků prostřelila hlavu muži, který se ohradil, když na něj v podchodu cosi pokřikovali. Došlo k tomu před zraky jeho dvanáctiletého syna, s nímž měl namířeno do bazénu.
Tenhle případ změnil uvažování i těch, kteří dosud netrpěli žádnými předsudky. Mladý český lékař, jenž ve Švédsku žije deset let, mi vyprávěl, jak jednou zpražil skupinku asi patnáctiletých Švédů za to, že na něj drze pokřikovali. V souvislosti s dubnovou chladnokrevnou vraždou k tomu ale dodal: „Je pravda, že kdyby kluci vypadali exotičtěji, asi bych si to víc promyslel.“
V tomto světle i my můžeme být nakonec rádi, že jsme vyvázli se zdravou kůží, když jsme si dovolili okřiknout neukázněnou drobotinu na stockholmském náměstí. Je ale fakt, že tou dobou bylo na místě dost policistů, protože se schylovalo k jedné z pravidelných propalestinských demonstrací.
Zároveň tam taky nemusel být nikdo, kdo by malé uličníky „pomstil“, nebo je naopak usměrnil. Takové děti ulice mohou časem ochotně začít pracovat pro gangy. Policie jejich počet loni odhadla na 1 700, což je oproti roku 2022 více než čtvrtinový nárůst.
Věk pachatelů těch nejbrutálnějších trestných činů se přitom stále snižuje. Jeden příklad za všechny: třináctiletý kluk v srpnu na ulici v centru Malmö vážně postřelil mladého muže. Zadržen byl poblíž místa činu s nabitou pistolí.
Přehnaně korektní společnost musí jednou onemocnět. I když takovou zkušenost s migranty nemáme, málokoho v Česku napadne dělat z ideologických důvodů první poslední pro drzé návštěvníky, kteří pohrdají našimi pravidly.
