Ať se děje cokoli, politické směřování země je zatím pořád stejné, ať se tím směřováním myslí cokoliv.
Do voleb je ještě daleko, alespoň si to myslíme. Bude-li se ANO ještě chvíli vyskytovat před zraky veřejnosti, může straně pár procent ubýt. To by pak bylo docela důležité, protože pokud pan prezident Zeman zase nějakým tvůrčím způsobem nepřistoupí k ústavním zvyklostem, jmenoval by premiérem šéfa vítězné strany. Pak by pro sociální demokraty, i kdyby vyhráli jen těsně, bylo možné Babiše držet na uzdě nebo si najít jiné spojence.
Máme tu dva průzkumy, které ukazují, jak by dopadly volby do Sněmovny, kdyby lidé skutečně volili tak, jak to tvrdili v květnu tazatelům. Jde o takzvané volební modely, to je třeba vysvětlovat lidem, kteří netuší, proč se ta čísla podle agentur někdy dost liší. Není to podfuk ani amatérismus, prostě jen zahrnujeme do výsledku jiné lidi.
Volební model znamená, že se ptáme lidí, kteří k volbám jít chtějí. Když se zkoumají preference, jsou zahrnuti všichni. V tomto případě jde o modely agentur CVVM a TNS AISA.
Výsledky se liší především v tom, jaký náskok má Babišovo ANO před ČSSD. Podle CVVM je to jen 4,5 procenta (ANO 33, ČSSD, 29, 5) podle TNS AISA 8,5 procenta (ANO 29, ČSSD 20,5). Na komunisty je spolehnutí, mají podle CVVM 13 a podle TNS AISA 12 procent.
Pár procent rozhodne
Babiš má výhodu, že může do politického boje vrhat nové a nové prostředky a kupovat si kluky a holky na plakáty podle libosti. Samozřejmě nějakým decentním způsobem, aby to tolik nebilo od očí. Jen těch funkcí, které se dají ve firmě vymyslet, aby kandidátům jaksi „vypomohly“. Proti tomu nikdo nemůže nic namítat. Tedy může, ale nebude mu to moc platné.
Dá se v politice vyhrát boj proti síle velkých peněz? Skepse je na místě, protože lidé budou volit toho, o němž aspoň něco vědí, třeba aspoň to, že existuje. Dopravit informaci do každé domácnosti něco stojí. V některých případech to mají aspoň ty větší strany zadarmo, protože jsou tu ještě média, aspoň některá. Ze své podstaty tuto roli mají plnit veřejnoprávní rozhlas a televize. Pokud budou ustrašení, zůstane tu proti oligarchovi jen pár menších soukromých médií a sociální sítě. To nemusí být málo, ale není to úplně ono.
Správný okamžik
Znovu se objeví otázka novinářské nestrannosti. Nikdo rozumný si snad nemyslí, že novináři jsou lidé bez politického názoru. Ten se má objevovat především v komentářích a stále přes všechny postmoderní teorie platí, že zpráva a komentář jsou jiné žánry. Na zprávě by nikdo neměl politický názor autora poznat. Pochopitelně lze politicky ovlivňovat i „čistými“ zprávami, třeba už jen tím, že některým se dá přední místo a jiné se nezveřejní vůbec. Není to prvoplánová lež, ale dopad je jasný. Naštěstí je dnes už obtížné něco absolutně tajit. Nakonec se lidé stejně všechno dozvědí. Mluvíme ale o situaci, kdy rozhodovat může jen několik procent a tam pak vlastnictví médií může výsledek ovlivnit, protože se hraje o čas. Býval kdysi jeden předseda, jmenoval se Paroubek, který byl málem premiérem a pak udělal nějaká špatná rozhodnutí a skončil jako autor blogů.
V každém případě platí, že Babiš se nejspíš pokusí vyvolat volby v okamžiku, který bude pro sebe považovat za výhodný. V každém případě je dobré o tom vědět předem, abychom se pak nedivili.
