V uralském velkoměstě Jekatěrinburgu byla vyhlášena masivní epidemie HIV. S odvoláním na první náměstkyni ředitele zdravotní správy města Taťánu Savinovovou to sděluje list Kommersant.
Tato vysoká úřednice městských úřadů konstatuje, že Jekatěrinburg do zmíněného stavu dospěl už dávno. Znamená to, že infekce zakořenila v populaci tak spolehlivě, že její další šíření už skoro nezávisí na situaci v rizikových skupinách.
Podle paní Savinovové je situace ve městě vskutku děsivá, protože HIV pozitivní je prakticky každý padesátý Jekatěrinburčan. Celkem je v této uralské metropoli evidováno 26 693 případů, ale to jsou jen ty, které jsou oficiálně evidovány. Většina ruských odborníků na problematiku je toho názoru, že zaznamenané případy nemoci tvoří jen asi 60 procent skutečného výskytu nemoci.
Taťána Savinovová navíc zpochybňuje oblíbené tvrzení, že touto chorobou jsou ohroženi jen mladí lidé a narkomani. „Dnes vidíme vzrůst nemocnosti i u lidí ve věku 30-50 let,“ říká. Zajímavé je, že epidemie zesílila, když se nemoc dostala mezi sociálně silnější skupiny obyvatelstva.
Na prvním místě v Rusku ve výskytu onemocnění HIV navíc není jen Jekatěrinburg, ale celá okolní Sverdlovská oblast. Přes jedno procento HIV pozitivních je dnes na území Ruské federace ve čtvrtině tzv. subjektů federace.
V Rusku na AIDS zemřelo 212 000 lidí
A k tomu ještě jedna hrozivá prognóza: pokud stát něco urychleně nepodnikne, do roku 2020 dnešní stav, tedy přes milion nemocných, může vzrůst o 250 procent. A důvody tohoto zoufalého stavu?
Jak říká ve svém obsáhlém článku v Lidových novinách kolegyně Petra Procházková, „ruští lékaři a experti, kteří se snaží bojovat proti pandemii HIV, soustavně narážejí na zeď předsudků, zakořeněných v myslích Rusů a cynicky zneužívaných politiky. V praxi se to projevuje odsuzováním a ostrakizováním HIV pozitivních osob či přímo jejich vylučováním ze společnosti… Nakažení HIV a nemocní AIDS jsou místo léčení vylučováni ze společnosti a kriminalizováni, což snižuje jejich motivaci nechat se testovat a léčit. To vede ke skrývání příznaků nemoci a rychlejšímu šíření pandemie.“
Přičteme-li k tomu zhoršující se hospodářskou situaci země, malou osvětovou práci mezi nakaženými a víceméně přirozený ostych Rusů před uvažováním o čemkoli, co nějak souvisí se sexualitou, je celkem jasné, proč je současný stav kolem HIV pozitivních v Rusku srovnáván s tím, jak to se stejným problémem vypadá v zemích rovníkové Afriky.
Mimochodem – do tohoto okamžiku v Rusku na AIDS zemřelo 212 000 lidí. Kreml ovšem raději vymýšlí zákon o vlastenectví či odbornou komisi, jejímž úkolem je vysvětlovat, jak správně vidět pakt Molotov-Ribbentrop či okupaci ČSSR z roku 1968. Je to jednodušší, efektnější a vlastně i levnější.
