Veliký Lenin dnes slaví 150. narozeniny. Všechno nejlepší do dalších let přejeme a věnujeme vzpomínku. Pro někoho je spojena s různými dojmy z dětství. Možná si dřívější ročníky pamatují z radostné totalitní éry, že se občas někde objevila fotografie kupky sena, ve které přespal Lenin. Nebyla ale z předrevolučních dob, nýbrž z (tehdejší) současnosti.
Po letech mě napadlo zjistit, o jakou kupku se vlastně jednalo, protože ani výjimečné ruské seno nemůže vydržet tak dlouho, leda by ho nabalzamovali jako samotného Lenina, ale to asi tenkrát včas nikoho nenapadlo.
Takže jak to vlastně je s tou kupkou sena, která stojí dodnes?
Trocha historie. Bolševický vůdce se schovával před pronásledováním carských orgánů, protože byl považován za německého špiona. Nikoli bezdůvodně, protože bolševici obhajovali porážku Ruska v první světové válce. Kdyby Lenin zůstal v Petrohradě, bylo by to pro něj nebezpečné. Byl tehdy vydán zatykač na čtyřicet komunistických vůdců. Vedení strany se rozhodlo skrýt svého vůdce mimo město, ale na takovém místě, kde by Lenin mohl stále dostávat informace o situaci v hlavním městě.
Lenin byl otevřeně obviněn z práce pro německou vládu a schovával se v Petrohradě. V noci z 9. na 10. července se přestěhoval k jezeru Razliv. Usadil se u pracovníka zbrojařského závodu N. A. Jemeljanova, který toho léta žil kvůli rekonstrukci svého domu ve stodole přizpůsobené pro bydlení.
Dům pracovníka Sestrorecké zbrojovky Nikolaje Alexandroviče Jemeljanova se nacházel v blízkosti nádraží, byl bezpečně chráněn vzrostlými stromy a šeříky. V areálu se nachází stodola, která byla použitelná pro potřeby domácnosti a pro letní bydlení. Lenin se rozhodl ukrýt v podkroví stodoly, kde si vytvořil lůžko ze sena a měl tam stůl a dvě židle. Tam strávil několik dní. Dlouhodobě tam pobývat ale bylo nebezpečné, protože sousedé by si mohli všimnout nového nájemníka a informovat policii.
Jemeljanov tedy na opuštěném jihovýchodním břehu jezera na malé mýtince obklopené hustými keři postavil chatrč z větví a přikryl ji senem. V příbytku byla vytvořena prohlubeň, kde se ukrývaly noviny a dokumenty. Lenina by bylo možno vydávat za finského rolníka na sezonních pracích, kdyby bylo třeba.
Brzy se k Leninovi přidal Grigorij Zinovjev, kterého také hledala policie. (Zinovjeva pak nechal během svých čistek v roce 1936 popravit Stalin.)
Tady v chatrči se senem Lenin začal pracovat na knize Stát a revoluce a Jemeljanův syn Kondratěv oběma mužům nosil vše potřebné a noviny. Lenin a Zinovjev zůstali na místě až do 8. srpna 1917, kdy oba odešli do Finska. V srpnu začínaly v lesích poblíž jezera Razliv lovy a hrozilo jim prozrazení. Kromě toho častěji pršelo a bylo chladno.
Takže útulek, cosi mezi chatrčí a kupkou sena, skutečně existoval. Jak je ale možné, že se ukazuje dodnes?
Tajemství je to banální. Je to něco podobného jako u nás Staré bělidlo, kde pobývala babička Boženy Němcové. Je to samozřejmě replika, která se každý rok obnovuje. Jako turistická atrakce funguje u Petrohradu pod jménem Šalaš Lenina – Шалаш Ленина. Nápad na vznik památníku pochází už z roku 1924, tedy roku Leninovy smrti. V roce 1924 při smutečním shromáždění věnovaném Leninově památce dělník Jemeljanov vyprávěl, jak se budoucí sovětský vůdce u něj skrýval. Historka shromážděné dělníky nadchla, a tak vyjádřili přání toto místo, které se v historii zapsalo jako Leninův poslední ilegální úkryt, zachovat.
Rozhodnutí postavit památník učinilo prezidium Leningradské městské rady 27. června 1925. První návrh nebyl schválen, a tak se realizoval projekt architekta Alexandra Ivanoviče Gegela. 13. února 1927 byl projekt předložen ke schválení. V roce 1928 pak byl vybudován kamenný památník ve tvaru salaše a ten senný útvar stojí o kousek dál. Nejdříve tam jezdily jen organizované skupiny poutníků, pak byla poblíž zavedena železnice, takže počet návštěvníků rostl. Za války vedla nedaleko fronta a místo bylo využíváno pro slavnostní vojenské akce. Po válce rozvoj pokračoval. Přibyla infrastruktura, aby se občané měli kde nasytit, beton kolem repliky chatrče byl nahrazen trávníkem. Památník existuje dodnes.
Návštěvník může zalitovat, že na stavbičce zřejmě není pravé ani stéblo sena. U křižníku Aurory a balzamovaného Lenina aspoň předpokládáme, že tam jakási kontinuita matérie přece jen je. Ale nevadí, Leninův duch je tak silný, že je jistě přítomen i v této svatyňce, která zbylým komunistům dodává sílu k boji.
(Zdroj: ru.wikipedia.org)
