Vladimir Putin FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Náboženský fanatik a podněcovatel válečných zločinů (korektně se tomu říká pravoslavný oligarcha) Konstantin Malofejev jásá nad tím, jak duchovní obnova Ruska pokračuje mílovými kroky. Teda jaké míle, v Rusku se vždycky měřilo na versty a dekadentní západní metrický systém by to chtělo zrušit.
Malofejev je šťastný, protože se v Čeljabinsku, hlavním městě jižního Uralu, konalo fórum s názvem „Globální výzvy naší doby a duchovní volba člověka“. Prý „ve formátu vánočních čtení“.
„Již v průběhu akce vyšlo najevo dlouho očekávané rozhodnutí poslanců Státní dumy: přijetí zákona proti propagaci zvráceností ve třetím čtení. Jihouralští kolegové přijali tuto zprávu s velkým nadšením,“ píše Malofejev. Máme pochopení. Z čeho by se asi tak člověk v Čeljabinsku dneska (stejně jako kdykoli jindy) mohl radovat.
Dozvěděli jsme se také, že se hodně času věnovalo tématu ochrany tradičních hodnot a padl návrh na zřízení Rady pro zachování a posílení tradičních hodnot při gubernátorovi, což prý „aktivně podpořili obyvatelé Čeljabinska“. Kolik těch občanů Čeljabinska bylo a jak ta aktivita vypadala, to se neříká, ale můžeme si to představit. Přinejmenším je jasné, jak by dopadl nějaký občan, který by gubernátorovi vzkázal, ať jde s tradičními hodnotami na chuj a radši opraví silnice, pokud tam nějaké jsou. Naložilo by se s ním podle tradičních hodnot ruského samoděržaví z dob takzvaného nevolnictví, rozuměj otroctví.
Činovníci, kteří nemají nic jiného na práci, hodlají struktury posilující tradiční hodnoty budovat v každém regionu a vyzývají, aby se občané sjednotili. „Koneckonců, pokud nezvítězíme na vnitřní frontě, v mentální válce, která se proti nám rozpoutala, budou všechny bitvy na frontě marné.“
V podstatě jde tedy o vyhledávání takzvaného vnitřního nepřítele. To je oblíbená kratochvíle papalášů, když už se vlastní neschopnost nedá moc zakrýt. Tak se to provozovalo už za Josifa Stalina, který to dovedl k dokonalosti, protože vnitřním nepřítelem byl nakonec skoro každý, včetně členů vedení strany z Leninových dob. Zbytek patřil do kategorie potenciálních nepřátel.
Co jsou ty tradiční ruské hodnoty, by se mělo vyjasnit, protože zatím to vypadá, že jsou jen dvě, totiž neomezená moc panovníka a jeho dvora a snaha krást cizí území. Možná to ale stačí. Pro okrasu stačí ještě nějaké pravoslavné bohoslužby a ruští muslimové, buddhisté, judaisté, vyznavači sibiřského šamanismu, městského neošamanismu – a komunisté se na ně mohou aspoň koukat. Jehovisté, homosexuálové a západníci všeho ražení se na to mohou koukat na dálku z exilu nebo na televizi v kriminále, pokud nebudou momentálně na samotce jako Alexej Navalnyj.
Jak ještě někteří pamatujeme z dob bývalého režimu, jakmile se horlivě vyzývá, že by něco mělo být, znamená to, že to tak úplně není. Tradiční hodnoty jako mlácení manželek a konzumace vodky jsou živé a není třeba na jejich udržení pořádat nějaká fóra. Tradiční hodnota narukovat do války a tam padnout už se setkává s menším pochopením, takže několik set tisíc mužů raději z Ruska zmizelo. Válka jim sice moc nevadí, ale budou rádi, když padne někdo jiný a oni si zatím někde v baru počkají, jak to dopadne. Mohou se obírat příjemnými představami, kolik mladých vdov bude v Rusku brzo k mání.
Kdyby se náhodou nějakou nečekanou zákrutou osudu stalo, že se v Rusku dostanou k moci na chvilku západníci, nebo někdo, kde se tak aspoň bude tvářit, mohl by se paragraf o zvrácenosti použít třeba na Vladimira Putina nebo Dmitrije Medveděva. Podle na Západě převládajícího názoru je bombardování porodnic a mučení ve sklepech zvrácenost a zločin. Dá se očekávat, že obyvatelé Čeljabinska pak tvrdé potrestání Putina a Medveděva nadšeně podpoří, když se jim řekne, že by to měli udělat.
