Vladimir Putin. FOTO: ČTK/AP/Alexei Druzhinin
FOTO: ČTK/AP/Alexei Druzhinin
Publicista Boris Grozovský pro americký think tank Wilson Center rozebral, jaká rizika může přinést Rusku jeho současná válečná ekonomika. Ruská ekonomika se třetím rokem potýká s rostoucími problémy, včetně rostoucí inflace a nedostatku pracovních sil, a prohlubuje se ekonomická nerovnováha. Tyto problémy sice značně zatěžují civilní ekonomiku, nejsou však podle analytiků zatím natolik závažné, aby přiměly Vladimira Putina k ukončení vojenského konfliktu.
Kreml momentálně upřednostnil vojenskou výrobu a udržuje vysokou úroveň výdajů na armádu a obranný průmysl, čímž chrání průmysl spojený s bojem před ekonomickými tlaky, kterým čelí zbytek země. Tato dvojí strategie odráží Putinovu snahu prodloužit konflikt navzdory rostoucím nákladům pro běžné Rusy a nevojenský průmysl.
„Hlavním ekonomickým problémem Ruska v roce 2024 byla inflace, která v prosinci dosáhla 9,6 procenta a nejeví známky poklesu, protože mnoho podniků plánuje další zvyšování cen. Nedůvěra v oficiální statistiky však zůstává vysoká: podle centrální banky se inflace pohybuje kolem 16 procent, zatímco sociologická služba Romir uvádí, že průměrné výdaje domácností vzrostly o 19 až 21 procent,“ uvádí se v článku.
Příjmová nerovnost v Rusku výrazně vzrostla. Důchody, které jsou indexovány pod úrovní inflace, dosahují v průměru 150 až 200 dolarů měsíčně a platy ve veřejném sektoru rovněž zaostávají za inflací. Platy v podnicích obranného sektoru vzrostly mezitím kvůli nedostatku pracovních sil o 30 až 60 procent a prudce se zvýšily platby smluvním vojákům. Ti pocházejí často z chudých regionů a žold a odškodnění pro pozůstalé rodiny se ukládají v místních bankách, tedy v oblastech, kde dříve nebyly velké finanční úspory. Armáda a továrny zapojené do zbrojní výroby vyčerpávají trh práce. Tento úbytek ještě zhoršuje útěk pracovníků obávajících se mobilizace a pokles přílivu migrantů kvůli devalvaci rublu a restriktivní protiimigrační politice.
Poptávka po pracovní síle se během války na Ukrajině zvýšila o dva miliony lidí (2,7 procenta), zatímco nabídka práce se snížila, což vedlo k poklesu nezaměstnanosti ze čtyř až pěti procent na 2,3 procenta.
Rusko již není zemí levné pracovní síly, ale ne kvůli růstu produktivity, ale proto, že vláda upřednostňuje financování války na úkor budoucího rozvoje země.
Centrální bance se nedaří bojovat proti inflaci, i když zvýšila klíčovou úrokovou sazbu na 21 procent. Tato sazba ovlivňuje především civilní sektor, který nemá žádné státní financování ani preferenční zacházení. Úvěry občanům a podnikům se nezvyšují a inflace přetrvává. Podnikatelé nechtějí investovat do rozvoje, protože považují za výhodnější (a bezpečnější) ukládat prostředky na bankovní vklady s úrokovou sazbou 20 procent.
„Vojenský sektor je kvůli válečným rozpočtům a dotacím úrokových sazeb vůči tlaku centrální banky zcela imunní. Aby bylo dosaženo jakéhokoli tlaku na snižování inflace, musí civilní sektor převzít téměř celou tíhu opatření centrální banky. Výsledkem je postupné zpomalování hospodářské aktivity. Růst HDP se snížil z 5,4 procenta v prvním čtvrtletí na 3,1 procenta ve třetím čtvrtletí roku 2024. Jediným odvětvím, které zaznamenalo výrazný růst, je vojenská výroba. Na konci roku 2024 byla celková průmyslová výroba o 10,2 procenta vyšší než v roce 2021, ale bez odvětví souvisejících s konflikty vzrostla o tři procenta,“ píše Boris Grozovský.
Čísla o růstu HDP tedy odrážejí spíše zvýšenou vojenskou výrobu než sílu celé ruské ekonomiky. Peníze vyplacené lidem kvůli vedení války se přelévají na spotřebitelské trhy, což zvyšuje inflaci a prohlubuje nerovnováhu mezi vojenským a civilním sektorem.
Autor se pokouší odhadnout, jaký bude vývoj v roce 2025. Stále více pravděpodobnější podle něj je, že inflace zůstane vysoká a růst se zpomalí. Za o něco méně pravděpodobné považuje riziko výrazného poklesu příjmů z vývozu. Přes sankce se zatím Rusku nějak dařilo najít odběratele pro svou ropu.
Putina nejspíš rostoucí propast mezi vojenskou a civilní ekonomikou neznepokojuje. Jde mu jen o to, aby vojenskoprůmyslový komplex efektivně fungoval. Kremelský vůdce se domnívá, že čas hraje v jeho prospěch, a v tuto chvíli se mu o míru vyjednávat nechce. I kdyby byla uzavřena nějaká dohoda, byla by nejspíš dočasná.
Podle Grozovského by byla chyba, kdyby po nějaké mírové dohodě Západ „odměnil“ Putina zmírněním sankcí a nechtěl vážně přehodnotit své obranné rozpočty a vojenské strategie. Účinnější by bylo sankce proti Rusku nyní prudce zpřísnit a zrušit je až tehdy, když „Rusko přijme méně agresivní zahraniční politiku a upustí od svých domácích praktik potlačování opozice, propagandistického vymývání mozků a nerespektování občanských práv“.
Špatné zprávy se objevily už na podzim, kdy prudce spadl rubl. Příčinou bylo zjevně další kolo amerických sankcí.
„Obrázek inflace je naprostá katastrofa,“ psali analytici na kanálu MMI na Telegramu. „Epicentrem inflačního požáru“ jsou podle nich oddělení potravin v supermarketech, kde se ceny vyšplhaly o desítky procent a nadále rostou. Státní agentura Rosstat sdělila, že od začátku roku 2024 zdražily brambory o 81 procent, cibule o 40 procent, zelí o 34 procent, mléko, zakysaná smetana a jablka o 17 procent. Rekordní je i růst cen másla, od roku 2007 zrychlil na 33 procent, u skopového masa až na 22 procent a u chleba o více než 13 procent.
Natalia Milčakova, přední analytička společnosti Freedom Finance varovala, že kvůli pádu rublu stoupnou ceny dováženého zboží a výrobků se zahraničními komponenty. Bude se to týkat oděvů, obuvi, chytrých telefonů, spotřební elektroniky, ale i potravin, jako jsou například cukrovinky, džusy a polotovary.
Ruští ekonomové hovoří dost otevřeně ohledně čísel, ale nikdo si netroufne říci přímo, že viníkem je válečná politika Kremlu. Propagandisté tvrdí, že všechno jde naopak správným směrem. Ideolog Alexandr Dugin požaduje, aby se Rusko zcela odtrhlo od Západu a izolovalo se od něj po všech stránkách. Chce, aby se všichni občané podíleli na válečném úsilí, a kdo tak nebude chtít činit dobrovolně, má k tomu být přinucen. „Rubly by se za dolary neměly měnit vůbec,“ tvrdil koncem listopadu Dugin, kterému vadí pesimistické komentáře k situaci ruské ekonomiky a financí.
