Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/Victoria_Borodinova
FOTO: Pixabay/Victoria_Borodinova
„Hledám druhou ženu, slovanskou ženu s modrýma očima z velké rodiny, která chce porodit tolik dětí, kolik Bůh dá,“ podobné inzeráty jsou na ruské sociální síti VKontakte poměrně časté. Proč někteří ruští muži potřebují několik partnerek a jak všichni vycházejí v jedné rodině?
Server Russia Beyond popisuje pozoruhodný jev.
„Ivan, 46letý muž z města Sergijev Posad u Moskvy, má účet na VKontakte plný fotografií motocyklů a své ženy. Je ženatý už šest let. Říká, že má šťastné manželství, ale v květnu 2021 se připojil k malé internetové komunitě s názvem ‚Hledám druhou ženu‘ a zveřejnil tam inzerát, v němž hledá ještě jednu ženu, kterou je připraven si udržet.“
„Budeš mít zajištěné ubytování, stravu, oblečení, kosmetiku, a pokud budeš chtít, i kosmetické a jiné procedury. Co se týče dárků, vše bude probíhat individuálně a dle libosti. Ubytování může být v jednolůžkovém nebo společném pokoji. V domě je k dispozici kinosál a bazén,“ napsal Ivan v odpovědi na dotaz autorky článku Viktorie Rjabikové.
Jak je v Rusku, kde se už nesmí kde co, něco takového možné? Oficiálně je mnohoženství v Rusku zakázáno, ale není trestné, říká právník a specialista na rodinné právo Jurij Kapštik. „V zákoníku o rodině z roku 1969 byla polygamie trestným činem, za který hrozil trest odnětí svobody na dva až tři roky v závislosti na počtu manželství. Později byla tato norma zrušena. Nyní se zákoník o rodině této problematiky vůbec nedotýká.“
Na síti VKontakte a Instagramu existuje více než tucet ruskojazyčných komunit, které se věnují polygamním manželstvím. Nejde jen o muslimy, jak by se dalo čekat. Většinu skupiny tvoří pravoslavní Rusové, kteří tvrdí, že mnohoženství je starobylý slovanský zvyk, který by se měl dodržovat dodnes.
Autorka píše: „Jednu z nejstarších polygamních komunit s názvem ‚Polygamie jako taková‘ založil v roce 2013 Oleg Pokrovskij, obyvatel Petrohradu. Je ženatý od roku 1982 a druhou manželku nehledá. Podnikl podnikl několik pokusů o její nalezení, které však ztroskotaly na ‚fyzických důvodech‘. Od dětství ho však uchvátily arabské pohádky, v nichž měli muži hned několik manželek – tato myšlenka se mu tedy vtiskla do mysli už ve 13 letech a od té doby se ho drží.“
Oleg vysvětluje: „V dlouhém manželství muži procházejí různými krizemi, hledají změnu. Zároveň může muž svou ženu milovat a nemá v úmyslu ji opustit, takže vzniká myšlenka pozvat někoho do rodiny. Mám mezi svými známými mnoho ženatých mužů a ti velmi oceňovali mé rozhovory o polygamii. Právě kvůli této poptávce jsem založil skupinu.“
Hlavním mottem komunity je: „Všichni jsme si vědomi toho, že se jedná o polygamii: Každá žena by měla mít dobrého manžela, i když se o něj dělí s jednou nebo dvěma dalšími ženami.“ Většinu účastníků společenství tvoří ženy (55 procent) ve věku 21 až 24 let a 30 až 35 let; zbytek jsou muži ve věku 30 až 45 let a starší. Správci skupiny ve svých příspěvcích uvádějí, že polygamie pomůže zlepšit demografickou situaci v zemi, přinese štěstí svobodným ženám, které se chtějí vdát, vyřeší problém mužské nevěry a bude bojovat proti žárlivosti a sobectví žen.
„Ženy spolu mohou dobře vycházet, pokud se cítí jako sestry. Navíc ženská bisexualita je odpovědí na otázku, jak mohou ženy sdílet jednoho muže. Nemusí být milenkami, ale určité pohyby, doteky by pro ně neměly být problémem. Pro všechny mé mužské známé je nejlepším lékem na ženskou žárlivost spát s oběma ženami pod jednou dekou,“ tvrdí Pokrovskij. Také soudí, že absence polygamie v moderní společnosti je dána tím, že společnosti těží z osamělých spotřebitelů, takže si každý kupuje samostatný dům, zařizuje ho a plní domácími spotřebiči, a korporace na nich vydělávají mnohem více peněz, než by vydělaly na rodinných jednotkách, které sdílejí bydlení a vše v něm.
„To znamená, že nejsem zastáncem polyamorních vztahů (na rozdíl od polygamie polyamorie umožňuje intimní vztahy s několika partnery bez formálního manželství a dětí, což znamená, že i ženy mohou mít několik milenců – pozn. aut.), protože to ještě více komplikuje život. Člověk musí být dost odvážný, aby se pro ni rozhodl, i když jsou lidé, kteří mají potřebu i takových experimentů. Já jsem pro polygamii, když lidé myslí na děti, na mladou generaci a na zlepšení demografické situace v zemi,“ shrnuje Pokrovský.
Nikolaj Kuzněcov, sedmatřicetiletý farmář z Vitebska, také hledá druhou ženu, přestože má za sebou 15 let šťastného manželství a čtyři děti: tři dcery a syna.
„Chci hodně dětí, deset. Cítím to jako svou povinnost k nebi. A nechci promarnit život a na konci říct, že jsem zbaběle odešel. Mé ženě se tento nápad samozřejmě nelíbil, ale její reakce se mění, protože chápe, že sama nebude schopna porodit tolik dětí. Hledám na internetu, ale zatím jsem ještě nenašel ženu, která by nežárlila na první manželku a o děti by vážně stála,“ říká Kuzněcov.
Žena uváděná pod jménem Irina, která do takového vztahu, ve kterém byly tři ženy, vstoupila, líčí některá úskalí: „Muži jsou velmi silní a chytří, ale potkávají nevhodné ženy, vychované matriarchátem. Chtějí svého muže zcela vlastnit a poroučet mu a nejsou ochotny se o něj s nikým dělit. Tak chudáci muži trpí, ačkoli by mohli udělat mnoho žen šťastnými,“ stěžuje si Irina.
Návrhy na zavedení mnohoženství v Rusku nebo jeho regionech, jako je severní Kavkaz, zazněly již několikrát: v roce 2015 od čečenského vůdce Ramzana Kadyrova, od moskevského muftího Ildara Aljachtdinova a v roce 2019 od vůdce strany LDPR Vladimira Žirinovského.
Ivan, zmíněný na začátku článku, popisuje, jak by to mělo ve svazku s více ženami fungovat: „Mezi mé požadavky patří udržování pořádku a společné vaření s první ženou a někdy i se mnou,“ vyjmenovává své požadavky na druhou manželku.
„A co sex?“ ptá se autorka článku.
„Můžeme ho mít ve třech, nebo ho můžu mít s jednou po druhé. Nám nevadí ani jedna varianta, jsme přece svobodní lidé,“ odpovídá Ivan.
