Ruský symbol "Z" FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
NÁZOR / Ruský novinář žijící v exilu Alexandr Něvzorov zveřejnil na telegramu video, které vzbudilo pozornost médií i na sociálních sítích. Ukazuje nechutný incident v ruské nemocnici, kde jakási pracovnice srazila pacienta z lůžka na zem. Použil to jako východisko ke své úvaze, jak daleko už dospěl úpadek ruské populace.
Co se stalo, mohli už vidět i uživatelé twitteru.
„Volžskij, Rusko, Volgogradská oblast. Muž je nechodící, nohu má v dlaze. Pracovnice (nepíšou, jakou má funkci), mu řekne ať vypadne. Možná s ním chtěla jen vytřít podlahu. Zatím je postavena mimo službu, do skončení kontroly. A bude potrestána.“
Potrestána ta žena možná bude, když se někomu povedlo to natočit. Kolik takových případů se ale běžně děje a nikdo je neřeší? V každé zemi na světě by se nesporně daly natočit takové záběry. Kromě ojedinělé události jsme ale svědky mnohem viditelnějšího dění. Rusko páchá na Ukrajině plošně válečné zločiny (jako je předtím páchalo v Čečensku a Sýrii). Jako nástroje jsou k tomu používáni profesionální vojáci, mobilizovaní a soukromé vojenské útvary. Bojovníci se rekrutují z odlehlých částí Ruska a ve věznicích. Společnost je v takovém stavu, že protestovat se proti tomu nejen nesmí, ale vzhledem k represím ani nemůže. A co víc, nejméně 80 procent lidí v průzkumech tvrdí, že podporují politiku diktátora Vladimira Putina.
Co se to s ruským lidem stalo? Něvzorovův soud je přísný.
„Buranství a temná chamtivost je už dávno pro ruský lid trendem a znakem nejen důvěryhodnosti, ale i skutečné ‚ruskosti‘. Pro 85 procent obyvatel je hlavním jazykem mat (v ruštině to znamená sprostou mluvu, která by měla být na veřejnosti nepřípustná, pozn. red.). Takzvaná glubinka (ruské vnitrozemí, obyvatelstvo mimo velká města, pozn.red.) ‚mluví‘ prakticky čistým matem, dokonce bez příměsi ‚ruských‘ slov. Je módní být dobytkem. Jakékoli známky vychovanosti jsou označovány za ‚gayropismus‘. Znalost cizích jazyků, letmý obdiv k západní vědě nebo umění vám zajistí cejch ‚cizího agenta‘ vypálený na čele,“ píše Něvzorov.
Netýká se to jen etnických Rusů, pohlcuje to všechny.
„Ruský rasismus s mlaskáním schroupal hrdost ‚malých národů‘. Každý je povinen kvílet píseň ‚Ja russkij‘ a stát při tom. Je třeba si uvědomit, že Rusko je samozřejmě mrzačeno záměrně. Ale to zmrzačení je s největší pravděpodobností nevyléčitelné. Několik generací bude zmrzačeno a znetvořeno a nebude absolutně ‚kam jít‘ ani při nejradikálnější změně režimu,“ vidí novinář budoucnost pesimisticky.
Je na tom Rusko skutečně tak zle? Podle oficiálních průzkumů veřejného mínění (a z naší perspektivy, z té kremelské je to naopak) na tom skutečně jsou ruští občané se stavem své duše dost mizerně.
Jak letos v únoru na první výročí invaze na Ukrajinu psala ruská služba BBC, podle úřadů a státních center pro výzkum veřejného mínění občané země „speciální vojenskou operaci“ soustavně a téměř jednomyslně podporují. Průzkumy provedené nezávislými výzkumníky zase naznačují, že taková podpora ve skutečnosti neexistuje, respektive je mnohem diferencovanější.
Ruský prezident Vladimir Putin při svém projevu ve Federálním shromáždění poděkoval Rusům za podporu tzv. zvláštní vojenské operace. Řekl, že „SVO“ podporuje „absolutní většina“ jeho krajanů.
„Náš mnohonárodnostní lid, absolutní většina občanů, zaujal zásadní postoj ke zvláštní vojenské operaci, pochopil smysl akcí, které děláme, podpořil naše akce na ochranu Donbasu,“ řekl Putin.
Den před projevem zveřejnila agentura VCIOM výsledky průzkumu veřejného mínění a podle nich provedení „operace“ podporuje 68 procent respondentů (65 procent v únoru loňského roku), zatímco těch, kteří ji nepodporují, je pouze 20 procent (25 procent v únoru 2022). Studie nezávislého projektu „Chroniky“ naznačuje, že podpora Rusů pro válku proti sousednímu státu může být ve skutečnosti méně rozšířená. Aby sociologové zjistili, co si Rusové o „SVO“ skutečně myslí, museli změnit přístup. V posledním průzkumu sociologové položili tři otázky, aby zjistili „jádro“ podpory: podporu „SVO“, podmínky stažení vojsk a priority rozpočtových výdajů v Rusku. Za zastánce války lze považovat ty, kteří na všechny tři otázky odpověděli, že jsou „pro válku“.
Dopadlo to tak, že necelých 58 procent respondentů nejsou ani důslednými stoupenci tažení, ani odpůrci „vojenské operace“. Poměrně velký počet respondentů, celých 12,7 procenta, uvedl, že na otázku týkající se podpory „SVO“ nechce odpovědět. Značná část odmítnutí souvisela s obavami z represí nebo nějakých negativních důsledků kvůli vyjádřenému názoru, uvedli sociologové.
Tak jsou Rusové pro válku a podporují Putina, nebo ne? Pro příslušníky ruského exilu, aspoň některé, a pro některé lidi v Rusku doma to může být nadějné, protože mohou říct, že to není tak zlé. Z našeho hlediska vidíme, že tamní občané nechali bez velké pozornosti vyrůst diktaturu, která si může dělat, co chce.
Naděje, že by se Rusko změnilo v to, co považujeme za normální zemi, je zatím dost v nedohlednu.
