Zakladatel Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Ukrajinci spustí protiofenzívu, mocní se hádají mezi sebou, na bojišti to nejde a takzvané prezidentské volby se mají v Rusku konat příští rok. Propagandisté a ideologové už dávno nemají tak veselou náladu jako loni po začátku invaze.
Sergej Rusov na sociální síti VKontakte popisuje momentální stav své země pojmy z temného období ruské historie. Tam se sice jiné než temné kapitoly skoro nedají majít, ale kupodivu někdy to bylo ještě horší než jindy. „Nyní je již zcela jasné, že na jaře 2023 začíná v Rusku Smuta,“ sděluje Rusov. Co je to „smuta„? Je to zavedený pojem, který má kontext, asi jako když my řekneme „doba temna“ nebo normalizace. „Smutnoje vremja – Smuta“, doba útrap nebo doba soužení, je období ruských dějin v letech 1598 až 1613, někdy se uvádí až 1618. Rusko tehdy postihly přírodní katastrofy, zahraniční intervence, rusko-polské, rusko-švédské a občanské války, státní a ekonomické krize. Prostě bohatá programová nabídka, jak se v České televizi říká o Vánocích. Když tedy dnes v Rusku někdo řekne, že začala Smuta, nevidí budoucnost zrovna opitimisticky.
Pan Rusov mluví o tom, že se za posledních 30 let vyostřily „strategické problémy“, začala „plnohodnotná fašistická ofenziva na ukrajinské frontě, kde „jsme již na rok ztratili strategickou iniciativu“.
„Konflikt mezi ‚kremelskými věžemi‘ o život po Putinovi se vyostřil na maximum a dochází k otevřenému rozpadu jednotného systému politického a vojenského řízení, který je nyní založen nikoli na obvyklém ruském systému vlády jednoho muže, ale na principu ‚rak a štika‘.“ To poslední přirovnání pochází ze známé Krylovovy bajky, jak se labu´t, rak a štika rozhodly vytáhnout vůz do kopce, ale protože každý tahal jiným směrem, trčí vůz dodnes na jednom místě.
Situace na frontě i v týlu je podle Rusova špatná. On tedy věří tomu, že drony nad Kreml poslali Ukrajinci, nicméně události kolem Bělgorodu, kam pronikly ruští protirežimní bojovníci jsou celkem hmatatelné selhání úřadů a lidé to vědí.
„Všeobecné lidové rozhořčení nad nečinností ruských úřadů a osobně ruského prezidenta nyní opatrně přetavuje v silný vektor nenávisti k ruské armádě, v níž bojují naši otcové, bratři a přátelé. Všichni pracují na diskreditaci armády. Především Prigožin, který se snižuje k nadávkám a nejpejorativnějším epitetům na adresu armády a ruských generálů, a pak na kameru cynicky ukazuje velitele brigády ruských ozbrojených sil (!) zajatého svou soukromou armádou a zmláceného. Ústřední aparát ministerstva obrany, který nás už téměř 1,5 roku krmí zprávami, jimž nikdo nemůže věřit kvůli jejich nehorázným lžím ohledně ‚obtížných rozhodnutí‘, ‚přeskupování‘ a ‚gest dobré vůle‘, nezůstává v diskreditaci pozadu. Na síti už koluje video z ministerstva obrany, kde byly údajně zničeny tanky ‚Leopard‘, ale při bližším zkoumání se ukázalo, že jde o obyčejné kombajny,“ stěžuje si autor.
Všechno je tedy v rozkladu a takzvaní nepřátelé Ruska se prý snaží rozložit armádu, která jediná prý ještě něco drží pohromadě. Zvlášť v této takzvané diskreditaci armády (což je v Rusku trestné) vyniká šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin, který ještě chce, aby dostal k dispozici 200 tisíc ruských vojáků. Ohledně tohoto nápadu Rusov celkem realisticky soudí, že nahradit ruskou armádu desítkami soukromých armád složených z všelijakých žoldnéřů by nedopadlo dobře. Pro impérium v problémech určitě ne. Rusko s tím má zkušenosti z let občanské války po roce 1917.
Maxim Ryčkov na webu Republic.ru nejdřív sáhodlouze rozebírá, jakým konfliktům se už dá říkat občanská válka, aby nakonec dospěl k tomu, že politologické definice definice sice jsou, ale že se pojem používá různě. Není si také jistý, nakolik jsou v Rusku dnes vyhraněné případní aktéři.
„Ruská společnost v roce 2023, včetně její emigrantské části, se nedá jednoznačně hodnotit. Na jedné straně je zde spousta polarizace a vzájemné nesnášenlivosti. Na druhé straně je zde příliš mnoho rozkolů, a to napříč rozdělením. Zatím si lze jen těžko představit, jak by tábor podmíněných liberálů vystupoval jednotně proti stávajícímu režimu. Dokonce ani s hypotetickou základnou v podobě Legie svobody Ruska a Ruského dobrovolnického sboru. Mnohem pravděpodobnější je, že se k tomu rozhodnou turbopatrioti, kteří jsou stále více rozčarováni současnou vládou. Je to jen otázka jednoho vůdce a institucionálního rámce,“ píše Ryčkov.
Jisté není tedy nic. Kromě jedné věci, loni v zimě nikdo netušil, že se o něčem takovém, jako je hrozba občanské války a rozpadu Ruska bude vůbec v dohledné době vážně diskutovat. Už to samo ukazuje, že se něco změnilo. Rozhodně čím blíž k (dosavadnímu) Rusku, tím víc by pro konkrétní země bylo dobré být připravený na všechno možné. Pokud je někdo proti tomu, je zjevně na straně Ruska.
Tedy na straně toho režimu, který tam dnes vládne.
