Je to už poněkolikáté, co se pozastavuji nad drzostí a sprostotou dvojice dam Jana Bobošíková – Hana Lipovská. Tato dvojice dam rezignovala již dávno na elementární slušné chování, paní Lipovská okázale nedodržuje zákon a jako členka Rady ČT podepisuje prohlášení Institutu Jany Bobošíkové jménem toho Institutu. Což radním výslovně zapovídá zákon. Nyní však dámy překročily jistou mez, kterou by si dle mého názoru neměl stát – konkrétně sami osočení – nechat líbit.

Lhát se nemá, a někoho lživě očerňovat teprve ne. Lhát o ústavních soudcích a veřejně je očerňovat na internetu na základě vlastního kvaziintelektuálního konstruktu by mělo být sankcionováno. Ne vězením, ale pokutou, a mocí soudní nařízenou povinností viditelně označovat všechna svá veřejná vystoupení nápisem NEVĚROHODNÝ ZDROJ.

Pořad paní Jany Bobošíkové dává dobrý obrázek o tom, jakou podobu by mělo veřejnoprávní zpravodajství poté, co by v Radě ČT převládl názorový proud prezentovaný slečnou Hanou Lipovskou, možná možno říci žákyní či následovnicí paní Jany Bobošíkové. Takže jak by vypadaly zprávy pod dozorem slečny Lipovské, pana Veselého a s dramaturgií paní Bobošíkové v pozadí, je jasné. Obviňování nepřátel. Naprostá absence protinázoru na cokoliv a na kohokoliv. Vyřizování osobních účtů. Sprosté lži. Afektovaný, herecky nevalný přednes.

Hranice byla překročena na konci března

Svoboda slova je nedotknutelná. Svoboda nebýt sprostě a lživě pomlouván a špiněn je také nedotknutelná. Jak z toho ven ve světě, kde existují lidé jako paní Jana Bobošíková? Ten den, který považuji za překročení hranice, byl 28. březen. Tehdy se na facebooku objevila reklama na další díly pořadu paní Bobošíkové na youtube. Paní Jana Bobošíková si napsala na facebook: „Daňový ráj ředitele ČT, vězení pro ústavní soudce a zrušení povinné školní docházky.“

A jako vysvětlivku dodala: „Další ABY BYLO JASNO je ve střižně. A je se na co těšit! Generální ředitel České televize Petr Dvořák má společnou firmu se spolumajitelem PPF Ladislavem Bartoníčkem. V daňovém ráji. Česká pirátská strana chce zrušit povinnou školní docházku. Podporují výuku orientace v bezpečných způsobech sexuálního chování pro děti na prvním stupni základní školy. Soudcům Rychetskému, Filipovi a Šimáčkové z Ústavní soud České republiky hrozí až deset let vězení.“ Ve stejný den si paní Jana Bobošíková aktualizovala profilový obrázek. Je na zeleném pozadí, a moc jí to sluší. Pak ovšem vyrazí do boje, a poutá na facebooku a youtube poslední video: „Rychetský a spol.: Deset let natvrdo za zrušení volebního zákona. Střet zájmů, pohrdání právem, temno. Kritika sílí.“

A jak jsem ten titulek uviděl, pomyslel jsem si, že buď má paní Bobošíková skutečně dokonalé politické krytí a může si říkat, co chce, nebo že má Ústavní soud trpělivost a pokoru jak Ježíš s Pannou Marií dohromady, takže si na sebe nechají naflusat. Anebo – pokud by výše uvedené předpoklady neplatily – má paní Bobošíková dost velký malér. Po třiceti letech reportérské praxe garantuji, že kdyby jakýkoliv novinář v médiu, které se bere v potaz, o komkoliv, kdo nebyl odvolacím soudem odsouzen k deseti letům vězení, tohle napsal, jde před soud ten novinář.

Ten popisek je bulvární – titulkovou – zkratkou sdělení „Pavel Rychetský a jeho kolegové dostali trest deseti let vězení za střet zájmů a pohrdání právem“. Nic takového se samozřejmě nestalo. A vůbec si nedokážu představit ani v paměti vybavit, že by kdokoliv v médiích tohle o někom napsal, pokud takový rozsudek skutečně neexistoval. To je totiž na jistotu malér – žádný soud neuzná argument, že deset let natvrdo pro Pavla Rychetského si vymyslela paní Bobošíková , a proto to tak je!

Lži pokračovaly:

„ABY BYLO JASNO: Ústavní soud zrušil části volebního zákona osm měsíců před volbami, navíc v době jejich vyhlášení. Institut svobody a demokracie podal trestní oznámení na ústavní soudce Filipa, Rychetského a Šimáčkovou. Pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby a maření přípravy a průběhu voleb. Hrozí jim tak až deset let odnětí svobody. Trestní oznámení má třináct stran a pět příloh, je velmi neobvyklé. Jiná možnost obrany proti jednání Ústavního soudu v českém právním řádu neexistuje. Zrušení volebního zákona – čtyři soudci Ústavní soud České republiky označili v nesouhlasném stanovisku čas vyhlášení vrcholem arogance, poznamenali, že obraz o způsobu rozhodování soudu o klíčovém volebním zákonu je značně ponurý. Rozhodnutí Ústavního soudu kritizují někteří poslanci.“

Ještě veřejnoprávně!

Jedenatřicátého března pak sdílí to vyfantazírované obvinění slečna Hana Lipovská. Komentáře, které k tomu napsala, zřejmě psala veřejnoprávně: „Reportáž ABJ o trestním oznámení na tři ústavní soudce – mimo jiné o tom, v čem je problematická účast paní soudkyně Šimáčkové z hlediska zákona o Ústavním soudu. V čem má tento, na první pohled bezprecedentní, krok význam? Dlouho se hovoří o Tocqueillově demokratickém paradoxu, podle kterého ‚lid může demokraticky změnit svoji demokratickou ústavu na nedemokratickou‘, a tedy ‚demokratickým způsobem může být demokracie zrušena‘. Aby se zabránilo tomu, co se stalo například v Německu v letech 30. nebo v Československu v letech 40., musí existovat ‚pojistky pro zachování demokracie‘. A pokud jedna z těch pojistek vypadne, musí existovat jiný jistič. Demokracie může prohrát, může být zlikvidována, jenom tehdy, když na ni občané rezignují. Demokracii nám nemůže jen tak někdo vzít, demokracie se můžeme leda sami zříci, Samozřejmě existují opravné prostředky jiného typu – lze si přece vždycky ještě stěžovat ‚v Evropě‘. Ale domácí problémy se mají řešit primárně doma, s použitím vnitrostátních prostředků. Jen tak lze alespoň trochu zajistit, aby se v naší zemi dokonce i zákon o Ústavním soudu dodržoval.“

Je to skvělé – ona, která jako radní opakovaně protizákonně vystupuje za Institut Jany Bobošíkové, se cítí kompetentní posuzovat zákonnost jednání Ústavního soudu. Ano – tomu se říká zdravé sebevědomí!

P.S.: Prosím koledníky, kterým bude jako obhájkyně konzervativních hodnot dnes paní Bobošíková jistě ráda otevírat dveře, aby zachovali uměřenou realizaci lidového zvyku a nezaměňovali jej s výchovným hodnocením chování paní Bobošíkové směrem k Ústavnímu soudu. Pokud by koledu realizovali v tom smyslu, že by jí poskytli, co si svým chování vykoledovala, tak by příští díl Aby bylo jasno paní Jana Bobošíková musela moderovat vestoje.