Ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček FOTO: ČSSD
FOTO: ČSSD
Čas běží a sociální demokraté začínají být nervózní. Říjnové volby se neúprosně blíží a po nich už ČSSD nemusí být zastoupená v poslanecké sněmovně. Vzrůstající nervozita se projevuje hned na několika úrovních. To hlavní, o co se teď hraje, je, zda sociálnědemokratickou stranu do voleb povede Jan Hamáček, nebo někdo jiný.
Vedení sociální demokracie prosazuje otevření svých kandidátních listin různým levicovým osobnostem, odborům a dalším subjektům a především zástupcům Strany zelených, se kterou představitelé ČSSD vyjednávají předvolební alianci. I tak o sobě dává vědět rostoucí napětí a nervozita uvnitř České strany sociálně demokratické.
Dalším jejím dokladem je ohlášená kandidatura místopředsedy sociálních demokratů a ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka na stranického předsedu. Ten přitom už před delší dobou prohlásil, že se o místo ve vedení strany na nadcházejícím sjezdu již nebude ucházet.
To, že změnil názor, svědčí o tom, že v sociální demokracii existuje určitá poptávka po změně, zatím ale nevíme jak velká, jejímž vyjádřením by se mohl stát právě Petříček. Dodejme však, že nejde o změnu příliš radikální, protože ministr zahraničních věcí je členem Hamáčkova vedení strany a stejně tak je i ministrem Babišovy vlády.
Jiným významným dílkem do skládanky aktuálního rozpoložení sociálních demokratů je pak tento týden přijaté usnesení bohumínské organizace ČSSD, které hojně medializoval bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. To požaduje jednak okamžitý odchod strany z vlády Andreje Babiše, a pak také odchod těch lidí z vedení sociální demokracie, kteří ČSSD do vlády přivedli.
Strana se tak zjevně stává natlakovaným hrncem a je pouze otázka, kdy přesně vybuchne a koho všeho tento výbuch nakonec smete. Je jasné, že Jan Hamáček jeho tlakové vlně neunikne, jen není jisté, kdy přijde – zda to bouchne ještě před volbami, nebo až po nich, a jak dlouho ji bude schopný předseda sociálních demokratů oddalovat, o což se nějak snaží.
Nepříliš srozumitelná kandidatura
Jednou z možností, jak by se ten okamžik Hamáček a lidé mu naklonění mohli pokusit odložit, je přesunout konání nadcházejícího volebního sjezdu plánovaného zatím na duben na pozdější termín. Mohlo by se tak stát s odkazem na epidemiologickou situaci, ale také s argumentem, že sociální demokracie před letošními volbami nepotřebuje žádné vnitřní spory a souboje.
Volba nového vedení by je jednak rozpoutala a jednak by případná výměna stranického předsedy a místopředsedů mohla přinést jen další zmatky a problémy. Sociálnědemokratická partaj má ostatně se změnou svých představitelů krátce před volebním kláním špatnou zkušenost už z minulých sněmovních voleb.
„Sociální demokracie je v nelehké situaci, po historicky špatném výsledku voleb před třemi lety se její preference ještě zhoršily. Takže situace v ČSSD je určité zralá na výměnu vedení. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že je to ještě stále vládní strana, a v té vládní straně má vedení vždycky sílu získávat straníky na svou stranu. Ale v tom současném čase, kdy se v podstatě funkční období chýlí ke konci, to už samozřejmě bude platit méně. Myslím si, že v sociální demokracii je určitě šance, že k výměně vedení může dojít. Byl by to vlastní racionální tah, jak se pokusit ještě resuscitovat volební výsledek,“ říká pro FORUM 24 politolog Petr Sokol.
Záležet bude samozřejmě na tom, zda se Tomáši Petříčkovi podaří podchytit nespokojenost, která v sociální demokracii aktuálně panuje právě ohledně nízké voličské podpory, a na její vlně se dostat do čela strany. Jednoduché to mít nebude, protože nepatří k principiálním kritikům Jana Hamáčka a toho, co v posledních letech prosazoval. Takže pro něj nebude snadné se vůči Hamáčkovi vymezit a dostatečně se od něj odlišit a jeho kandidatura proti současnému vicepremiérovi a ministrovi vnitra tak nemusí být příliš srozumitelná.
Bezradná a stále chybující sociální demokracie
Na otázku, jestli se může Tomáši Petříčkovi podařit získat na svou stranu sociální demokraty v regionech a zda na ně není příliš liberální a proevropský, Petr Sokol odpovídá: „Myslím si, že má ještě šanci si získat členy na sjezdu sociální demokracie. Přeci jen tím vývojem, kterým strana v posledních letech prošla, tak to liberální-sociální křídlo není slabé. Viděli jsme to na odchodu poslance Jaroslava Foldyny, který symbolizoval to úplně opačné křídlo v ČSSD. Ale i když se to panu Petříčkovi podaří, tak je otázka, zda se mu povede oslovit tradiční sociálnědemokratické voliče,“ upozorňuje Sokol.
A dodává: „Podle mě pan Petříček má trochu podobný profil, který jsme mohli sledovat při známém sporu premiéra Bohuslava Sobotky s prezidentem Milošem Zemanem o odvolání – tehdy ještě ministra financí – Andreje Babiše. Tehdy v podstatě voliči od středu do prava tleskali, ale tradiční sociálně demokratičtí voliči stáli na straně Zemana,“ připomíná politolog.
V tom má Sokol určitě pravdu. Pro některé sociální demokraty může být sice právě to důvod, proč budou Petříčka do čela strany prosazovat, ale většině straníků a nakonec i většině zbývajících voličů ČSSD bude asi přeci jen o něco bližší směr, který zastupuje Jan Hamáček, takže ve výsledku kandidatura Tomáše Petříčka současného šéfa strany nemusí ohrozit.
Tragédií sociální demokracie ale je, že ono už to všechno stejně pomalu začíná být jedno: jedno, jestli bude předsedou Hamáček, nebo Petříček, jedno, jestli se sjezd strany uskuteční před volbami, nebo po nich, jedno, jestli Hamáček dostane stopku v dubnu, nebo v říjnu, jedno, jestli ČSSD krátce před volbami Babišovu vládu opustí, nebo ne. V tuhle chvíli už na tom přestává záležet.
Možná to ovlivní to, zda ve volbách sociální demokracie nakonec získá dvě nebo čtyři procenta, ale větší zázrak to nebude. Pro sociální demokraty totiž bude průšvih jakákoli varianta, protože ji stejně provedou takovým způsobem, že jim vposledku uškodí. Téhle straně zkrátka v tuhle chvíli – minimálně na několik let – už není pomoci.
