Doly na těžbu kobaltu v Demokratické republuce Kongo pod dohledem armády FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
ANALÝZA / Zatímco se pozornost světa soustředí na kroky staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa, v srdci Afriky znovu naplno vzplanul starý konflikt se zásadními dopady pro celý region a potažmo i pro Západ. V Demokratické republice Kongo (zkráceně DRC, v letech 1971-1997 Zair) totiž za poslední měsíc výrazně postoupili rebelové z Hnutí 23. března (M23), kterým se za cenu obrovských ztrát na civilním obyvatelstvu podařilo dobýt strategicky významné město Goma a ovládnout okolní oblasti.
M23 se opírá zejména o podporu ze sousední Rwandy, která je na první pohled oproti DRC trpaslíkem: země velikosti Moravy se 14 miliony obyvatel stojí proti armádě druhého největšího státu Afriky, ve kterém žije přes 111 milionů lidí. Maličká Rwanda je ovšem na rozdíl od „demokratického“ Konga relativně bohatá, dobře spravovaná a na mezinárodním poli uznávaná země, což jí umožňuje efektivně řídit povstalce a podporovat je i zhruba čtyřmi tisíci vlastních, skvěle vycvičených vojáků.
V bývalém „belgickém Kongu“ sice Rwandou podporovaní povstalci operují pod záminkou ochrany etnické menšiny, ve skutečnosti jde ale zejména o vzácné a strategicky významné zdroje, kterých je v této problémy dlouhodobě stíhané zemi nespočet – a jsou klíčové pro vývoj i produkci nejmodernějších technologií.
Blesková ofenziva
Hlavní část bleskové ofenzivy rebelů z hnutí M23 trvala jen několik dní, přesto se během ní podařilo dobýt strategicky významné město Goma na východním okraji „demokratického“ Konga. Spolu s ním povstalcům padly do rukou výnosné doly na kobalt a tantal, které představují důležité materiály na výrobu baterií pro elektrická auta či mobilní telefony, nebo třeba doly na zlato. Momentálně se povstalci po krátké pauze přibližují ke strategickému letišti Kavumu, které poskytuje zásobování konžským jednotkám v celém regionu.
Ofenzíva zároveň vyvolala i humanitární katastrofu, když jí padlo za oběť na tři tisíce civilistů, dalších dva tisíce jich bylo zraněno a více než 700 tisíc lidí muselo opustit své domovy. Cílem útoků se staly mimo jiné dvě nemocnice ve městě Goma, které poškodilo bombardování, a tragédie postihla také vězeňkyně v místním nápravném zařízení. Mužští vězni jich totiž na útěku nejméně 165 znásilnili a většina žen následně uhořela při zřejmě úmyslně založeném požáru.
Chaosem a násilím stíhaná Demokratická republika Kongo je přitom dlouhodobě na pokraji humanitární katastrofy: v zemi žije více než 26 milionů obyvatel ohrožených hladomorem, z toho na 4,5 milionů dětí. Odborníci varují i před vypuknutím epidemie nemocí, jako je cholera nebo opičí neštovice, a samozřejmě před obří vlnou uprchlíků, která by mohla eventuálně zasáhnout i Evropu.
„Tisíce lidí se dostaly do velmi nejisté situace a hledají útočiště v již tak přeplněných táborech pro vnitřně vysídlené osoby ve městě Goma a jeho okolí. Mnoho vysídlených rodin bylo nuceno tyto tábory kvůli nejistotě opustit. Někteří našli útočiště v hostitelských komunitách, mnozí z nich ale stále nemají bezpečné místo, kam by mohli jít,“ upozorňuje Erica Batononová, ředitelka Norské rady pro uprchlíky (NRC) v Demokratické republice Kongo.
Surovinové bohatství
Rebelové z M23 oficiálně bojují za zájmy Tutsiů – etnické skupiny obývající pomezí mezi Rwandou, Burundi, Ugandou a DRC, která byla v roce 1994 obětí strašlivé genocidy právě na území Rwandy. To je ostatně jedním z důvodů, proč mají podporu rwandského autoritářského prezidenta Paula Kagameho, který patří právě k tomuto etniku a v sousedním „demokratickém“ Kongu pronásleduje radikální skupiny prosazující zájmy Hutuů – tedy etnika odpovědného za rozpoutání rwandské genocidy.
Obecně se ale soudí, že skutečným motivem povstání bojovníků z M23 a také jejich rwandských podporovatelů je právě obrovské surovinové bohatství, kterým nestabilní DRC oplývá – a které povstalci i rwandští patroni úspěšně prodávají do zahraničí. „Vývoz nerostných surovin ze Rwandy nyní přesahuje miliardu dolarů ročně,“ popisuje Jason Stearns, politolog z Univerzity Simona Frasera a bývalý vyšetřovatel OSN. „To je asi dvojnásobek částky z doby před dvěma lety. Nevíme přesně kolik, ale značná část z toho pochází z Konžské demokratické republiky.“
Experti z OSN odhadují, že se každý měsíc mezi DRC a Rwandou přepraví více než 120 tun koltanu (tedy rudy, z níž se získává tantal a niob), který se následně vyveze na světové trhy. Cílem jsou mimo jiné i země Evropské unie, jejíž představitelé se Rwandou loni podepsali dohodu zajišťující právě dodávky strategicky významných surovin.
Belgičtí členové Evropského parlamentu dnes tlačí na to, aby Unie dohodu kvůli rwandské podpoře rebelů zmrazila, to však vzhledem k možným alternativám nepůsobí příliš realisticky. „Pokud k tomu dojde, nebudou chybět ještě bezohlednější aktéři, s nimiž může Rwanda domluvit. A je mnohem méně pravděpodobné, že by se takoví aktéři zajímali o lidské utrpení spojené s těmito dodavatelskými řetězci,“ upozorňuje odborník na nelegální toky David Soud ze společnosti I.R Consilium.
Trpasličí velmoc
Východní oblasti Demokratické republiky Kongo nejsou cílem válečných operací ani zdaleka poprvé. Konflikty motivované etnickým napětím i snahou o kontrolu přírodních zdrojů zde sahají nejpozději do poloviny 90. let a periodicky se opakují. Mezinárodní společenství však bylo donedávna víceméně schopné držet rwandskou expanzi na uzdě: rebelové z M23 už Gomu krátce obsadili v roce 2012, byli ovšem donuceni znovu ustoupit po dočasném stažení mezinárodní pomoci Rwande, která stále tvoří zásadní položku tamního rozpočtu.
Dnes je situace jiná. Rwanda je v prvé řadě podstatně vlivnějším hráčem na mezinárodní scéně, který udržuje dobré vztahy jak s Evropskou unií a Spojenými státy, tak i s Čínou nebo Tureckem. Jejich přízeň si přitom získává právě dodávkami surovin, ale také účastí na mírových misích OSN v jiných částech Afriky. Třeba v portugalsky mluvícím Mosambiku bojuje na pět tisíc rwandských vojáků proti islamistickému povstání, kde pomáhá chránit zájmy mezinárodních těžařských společností.
Autoritářský prezident Kagame rovněž uzavřel kontroverzní a dnes již opět zrušenou dohodu s Velkou Británií o přijímání odmítnutých žadatelů o azyl a v posledních měsících se o stejné možnosti spekuluje pro změnu v Německu. Pozornost západních států je dnes navíc upřená primárně na dění na Ukrajině a potažmo na kroky Donalda Trumpa, který hrozí blízkým spojencům obchodními válkami.
Nový americký ministr zahraničí Marco Rubio sice vyzval Rwandu k tomu, aby se z konfliktu stáhla, není ovšem jisté, zdali existuje dostatečná motivace učinit konkrétní kroky – a to přesto, že panují obavy, aby konžská vláda nepožádala o pomoc Rusko a wagnerovce, kteří již operují v mnohých afrických zemích.
Zájmy okolních zemí
Iniciativa tak zůstává na okolních afrických zemích sdružených ve Východoafrickém společenství (EAC) a Jihoafrickém rozvojovém společenství (SADC). Právě jejich zástupci se 8. února sešli v tanzanské metropoli Dar es Salaam a vyzvali všechny strany k „okamžitému příměří“. „Zejména vyzýváme hnutí M23, aby zastavilo další postup, a ozbrojené síly Konžské demokratické republiky, aby ukončily veškerá odvetná opatření,“ prohlásil keňský prezident William Ruto, který v současnosti předsedá EAC.
Řada dalších států v regionu má ovšem v „demokratickém“ Kongu vlastní zájmy a pokračování konfliktu jim spíše vyhovuje. Burundi je kupříkladu tradičně nepřítelem Rwandy a tamní vládci se navzájem pokoušeli svrhnout nebo alespoň oslabit – burundská armáda by proto mohla otevřeně vstoupit do DRC, pokud by se jednotky M23 příliš přiblížily její hranici.
„Burundi usiluje o přežití režimu. Obává se totiž, že pokud rwandské jednotky rozšíří svůj vliv do oblasti Jižního Kivu, mohlo by to destabilizovat tamní vládu. V sázce je zastavit tuto hrozbu dříve, než se dostane příliš blízko k domovu,“ tvrdí Stearns.
Uganda pro změnu podle pozorovatelů hraje na obě strany, když na jednu stranu v jiném regionu pomáhá konžským vojákům v boji proti islamistům, ale zároveň tajně cvičí a podporuje rebely z M23 a podílí se na drancování přírodních zdrojů DRC. Východní oblasti Konga jsou totiž podle expertů pro ugandskou ekonomiku stejně důležité jako pro Rwandu.
