Kampaň v Turecku před nedělními parlamentními volbami poznamenaly násilné střety mezi ozbrojenci ze Strany kurdských pracujících (PKK) a bezpečnostními složkami, které jsou v posledních týdnech v zemi téměř na denním pořádku. Proces usilující o mírové řešení problémů kolem velké kurdské menšiny, který začal v roce 2012, zkrachoval letos v červenci.

Přehled posledního vývoje v Turecku od prezidentských voleb vloni v srpnu (v neděli se konají v zemi předčasné parlamentní volby):

10. srpna 2014 – První přímé volby prezidenta v historii země; v prvním kole prezidentem zvolen dosavadní premiér Recep Tayyip Erdogan; do úřadu nastoupil 28. srpna, v premiérském křesle ho vystřídal dosavadní ministr zahraničí Ahmet Davutoglu.

6. října 2014 – Zemí otřásaly protesty lidí požadujících vojenskou pomoc Kurdům, kteří bránili severosyrské město Kobani před ozbrojenci z Islámského státu (IS); prokurdské demonstrace si vyžádaly třicítku obětí a desítky zraněných.

17. října 2014 – Turecká prokuratura uzavřela korupční skandál, který koncem roku 2013 otřásl vládou tehdejšího premiéra Erdogana; podle prokuratury nebyly nalezeny důkazy o páchání trestné činnosti a nedošlo k odhalení zločineckého gangu.

31. března 2015 – Ozbrojení členové Revoluční strany pro lidové osvobození (DHKP-C) zajali v budově soudu v istanbulské čtvrti Çaglayan státního zástupce Mehmeta Selima Kiraze, který vyšetřoval úmrtí mladíka Berkina Elvana, jehož při protivládní demonstraci v červnu 2013 zranil plynový granát vystřelený do davu policií a který po devíti měsících v kómatu zemřel. Ozbrojenci údajně požadovali veřejné přiznání policistů zodpovědných za Elvanovu smrt a zastavení stíhání demonstrantů, kteří protestovali proti Elvanově smrti. Příslušníci speciálních jednotek s únosci vyjednávali šest hodin, než zasáhli; při osvobozovací akci ozbrojenci Kiraze postřelili a ten později v nemocnici zemřel.

7. června 2015 – Parlamentní volby v Turecku; vyhrála vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prezidenta Erdogana, která ale ztratila v parlamentu většinu, takže se jí nepodařilo sestavit koaliční vládu. Prezident Erdogan 28. srpna schválil složení prozatímní vlády s poměrným zastoupením všech stran, které se dostaly do sněmovny, která měla dovést zemi k dalším předčasným parlamentním volbám, vyhlášeným na 1. listopad.

24. července 2015 – Ankara vstoupila aktivně do bojů proti radikálům z organizace Islámský stát (IS) v Sýrii (začala je bombardovat); zároveň provedla razii na teroristické kruhy ve 13 provinciích Turecka a zatkla při ní na 590 lidí. Dva dny nato požádalo Turecko o svolání mimořádného zasedání NATO k projednání svých vojenských operací proti IS. Turecká armáda ale také bombardovala základny PKK v severním Iráku; na to PKK reagovala vystoupením z mírových jednání, která začala v roce 2013.

22. září 2015 – Dva ministři za prokurdskou Lidovou demokratickou stranu (HDP), kteří byli součástí turecké přechodné vlády po červnových volbách, podali demisi. Přiměl je k tomu prý fakt, že jim dominantní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prezidenta Erdogana mluvila do jejich práce.

10. října – Dva výbuchy v Ankaře před začátkem mírového pochodu pořádaného levicovými a kurdskými aktivisty, kteří chtěli protestovat proti násilným střetům mezi tureckou armádou a kurdskými separatisty, si vyžádaly přes 100 mrtvých. Spáchali je dva sebevražední atentátníci.

12. října – Turecká armáda pokračovala v ofenzivě proti kurdským separatistům z PKK, a to navzdory jednostrannému příměří, které kurdští povstalci vyhlásili 10. října kvůli blížícím se volbám. Turecký premiér Davutoglu také 27. října v turecké televizi A Haber přiznal, že turecká armáda nedávno dvakrát útočila na oddíly syrských Kurdů, které působí na severu Sýrie.