Mohlo by se zdát, že není příliš významné, že Evropský parlament už poněkolikáté diskutuje ve speciálně zařazeném bodě situaci v České republice. Stejně tak by někdo mohl zpochybnit dopad usnesení o Babišově střetu zájmů, o kterém budeme jako evropští poslanci hlasovat na červnové parlamentní schůzi.

Opak je ale bohužel pravdou. Nejenom symbolický, ale i faktický dopad téhle skutečnosti na sebe nenechá dlouho čekat. Fakt, že je České republice na unijní půdě věnován takový druh pozornosti, totiž ve skutečně znamená, že jsme se definitivně propadli mezi unijní „trable makery.“

Pád na unijní dno

Není přece náhodou, že jeden z kandidátů na nového německého kancléře Armin Laschet nedávno veřejně řekl, že jeho cílem je vrátit Polsko, Maďarsko a Českou republiku z trajektorie, kam se vydaly, a tedy zpět do střední Evropy. I tohle naše přiřazení k „zlobivému“ Polsku a Maďarsku podtrhuje, kde Českou republiku nyní významní evropští hráči vidí.

Byly doby, kdy se v Evropském parlamentu opakovaně řešilo možné zneužívání evropských peněz u tehdy nových členů Unie – v Bulharsku či Rumunsku. Dnes jsme ve stejné skupině i my. Kvůli aktivitám jediného člověka jsme se bohužel propadli do unijní druhé ligy. Cestu do ní nám bohužel vydláždili ministři této vlády, kteří se i ve vztahu k EU chovají jako advokáti firmy Agrofert.

Diplomatická nemehla a jejich výbuch

Nelze se proto vůbec divit, že s takto „namočeným“ premiérem a jeho poslušnými ministry nás v Evropě jako stát nikdo nebere moc vážně. Ostatně jsme to poznali v případu Vrbětic a našeho požadavku na koordinované vyhoštění ruských diplomatů z unijních států.

Nejdříve kolegové ministři z řeči Jana Hamáčka vůbec nepochopili, že o něco takového žádáme. Následně se ale projevilo hlavně to, že Andrej Babiš vůbec není státníkem, kterého by v Evropě někdo bral vážně. Na jeho ne-aktivitu při zajištění diplomatické solidarity po odhalení skandálního pozadí případu Vrbětice dokonce poukázaly dva natolik názorově odlišní politici, jakými jsou šéfové vlád Německa a Velké Británie – Angela Merkelová a Boris Johnson.

I pro naši diplomacii a evropskou politiku bychom proto mohli parafrázovat dnes už legendární volební slogan vládního hnutí ANO: Máme schopné diplomaty, jen je řídí nemehla… Už aby to skončilo.

Autor je europoslanec za TOP 09