KOMENTÁŘ / Ani po třech letech války v plném rozsahu Rusko stále nekontroluje ani jedno z 23 regionálních center a měst se zvláštním statusem, která před únorem 2022 ovládal Kyjev. Dodnes se ruským silám podařilo obsadit pouze Doněck a Luhansk na východě země a Sevastopol se Simferopolem na poloostrově Krym. Všechny tyto zisky se přitom datují zpět do roku 2014. Ba co víc, Putinovo Rusko obsadilo od stejného roku necelou pětinu ukrajinského území, z toho za poslední tři roky získalo přes 11 procent.

Přesto se americký prezident Donald Trump, jeho tým, administrativa, ministři, bezpečnostní poradci i zvláštní vyslanci chovají, jako by se Rusku v posledních třech letech podařilo obsadit alespoň polovinu z celkem 27 hlavních regionálních měst a měst se zvláštním statusem a jako by ruská vojska ovládala všechna území na východním břehu řeky Dněpr, přirozené dělicí linie mezi východní a západní Ukrajinou.

Konzervativní protrumpovský novinář Tucker Carlson, který dříve působil v americké televizi Fox News a nyní natáčí vlastní show, se zhruba před rokem vydal do Moskvy, aby světu ukázal, jak krásné je tamní metro a jak levné a kvalitní potraviny se v Rusku prodávají.

Mimo to chtěl také jako první západní novinář od roku 2022 přinést rozhovor s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. To se mu nakonec i částečně podařilo. Do Spojených států se ale vrátil spíše s nahrávkou přednášky o vládnoucí dynastii Rurikovců z 9. století na téma, proč je Ukrajina umělým státem, který vždy byl a měl by být součástí ruského impéria.

Suplující zvláštní vyslanec

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov tehdy poznamenal, že Vladimir Putin s rozhovorem souhlasil, protože „(Carlsonův, pozn. red.) postoj je jiný“. „Není proruský, není proukrajinský, je proamerický. Je v příkrém rozporu s postojem tradičních anglosaských médií.“ Možná i proto později Carlson mluvil s ministrem zahraničích věcí Sergejem Lavrovem a ze stejného důvodu možná o víkendu zveřejnil na sociální síti X rozhovor s klíčovým mužem Donalda Trumpa Stevem Witkoffem.

Toho si americký prezident vybral za svého zvláštního zmocněnce pro Blízký východ, a ačkoliv jde o člověka, který má nulové diplomatické zázemí, není to jediný úkol, který mu Donald Trump udělil. Vyjednat má i mír na Ukrajině. Witkoff fakticky supluje roli svého kolegy z administrativy Keitha Kellogga, který podle některých zdrojů agentury Reuters zastával až příliš jestřábí pozici.

O tom, že Witkoff dokáže vyjednat ukončení jedenáct let trvajícího konfliktu, musíme mít jisté pochybnosti. Odletěl do Saúdské Arábie na mírové rozhovory s Ukrajinci, cestoval do Moskvy na setkání s Putinem a vedl americké delegace na rozhovory v Dauhá mezi izraelskými představiteli a vůdci Hamásu. Od nástupu Trumpovy administrativy do úřadu také navštívil Izrael i Pásmo Gazy a pravidelně se setkával s nejvyššími izraelskými představiteli a vedoucími představiteli Palestinské samosprávy.

Jeho pokusy o nastolení míru v Pásmu Gazy však dostaly trhlinu, když izraelská armáda nedávno obnovila pozemní operace v Gaze. A je tak otázkou, jak úspěšný bude v případě Ruska a Ukrajiny, kde se zdá, že příměří v oblasti energetické infrastruktury je na dosah ruky, celkové třicetidenní příměří, které navrhovala americká strana a s nímž Ukrajinci souhlasili, je ale stále daleko, stejně jako trvalý mír.

Trumpův blízký kamarád a golfový spoluhráč během rozhovoru s Tuckerem Carlsonem neukázal pouze to, proč by se diplomaty neměli stávat lidé bez diplomatických zkušeností, ale také to, že se v realitě konfliktu na Ukrajině buď neorientuje, nebo záměrně zamlčuje fakta a mlží.

Hlavní vyjednavač v zajetí ruské propagandy

„Především si myslím, že největším problémem v tom konfliktu jsou ty takzvané čtyři regiony, Donbas, Krym, ty názvy znáte,“ zadrhl se zhruba v polovině hodinu a půl dlouhého rozhovoru Trumpův emisar. „Luhansk,“ musel mu moderátor Carlson připomenout název Luhanské oblasti, kterou od roku 2014 a celou od roku 2022 okupují ruské jednotky. „Luhansk,“ zopakoval Witkoff. „A další dvě.“ Tak se Witkoff konečně dopočítal pěti z avizovaných čtyř problémových regionů.

Ačkoliv se to může zdát jako malichernost, tak muž, který má přinést mír do Evropy, v odpovědi plete hned několik věcí dohromady. Za Donbas se označuje rozsáhlý těžební a průmyslový region na východní Ukrajině a jde o území přibližně vymezené Luhanskou a Doněckou oblastí. Tradičně ale zahrnuje i východní část Dněpropetrovské oblasti a jde o území vymezené spíše kulturně, historicky a ekonomicky, nejde o oficiální územní jednotku. Těmi jsou naopak čtyři ukrajinské oblasti, které si Rusko nárokuje – Luhanská, Doněcká, Záporožská a Chersonská.

Především si myslím, že největším problémem v tom konfliktu jsou ty takzvané čtyři regiony, Donbas, Krym, ty názvy znáte.

Fakt, že ruská vojska za tři roky války nedosáhla administrativních hranic oblastí, které Kreml anektoval, Witkoff úplně ignoruje. Jako absurdní se potom jeví myšlenka, že jedním z ruských požadavků míru, jak je už v létě loňského roku předložil Vladimir Putin, je stažení ukrajinských sil na hranice všech čtyř regionů, které neovládá.

„Jsou ruskojazyčné, proběhla tam referenda, kde drtivá většina lidí dala najevo, že chce být pod ruskou vládou. Myslím, že to je klíčová otázka. Takže to je první věc,“ pokračoval Trumpův zvláštní vyslanec. Uznání ruského záboru půdy označuje za ukrajinského „slona v porcelánu“ a tvrdí, že Moskva nikdy nechtěla víc.

Ona referenda, která Witkoff zmiňuje, proběhla v roce 2022. „Chci, aby mě kyjevská vláda a její skuteční šéfové ze Západu dobře poslouchali: obyvatelé Doněcku, Luhansku, Zaporoží a Chersonské oblasti jsou už navždy našimi,“ řekl Putin v projevu při slavnostní ceremonii v Kremlu, které přihlíželi proruští vůdci všech čtyř anektovaných oblastí.

Podle mezinárodního práva byla referenda nezákonná a Organizace spojených národů je odsoudila jako porušení Charty OSN. Na druhé straně jejich výsledek uznal jeden stát – Severní Korea. V roce 2022 už mělo Rusko s referendy zkušenost, podobné uspořádalo v roce 2014 už na obsazeném poloostrově Krym.

Stejně jako to, že nelegální referenda jako důkaz, že lidé žijící na východě Ukrajiny chtějí být součástí Ruska, je lichý i argument rusky mluvící populací. V jeho logice by Witkoff nebyl Američanem, ale Britem. V průběhu probíhajících jednání ale jeho slova ukazují na nebezpečnou pozici Spojených států – lidé na těchto územích mluví rusky, jsou to Rusové, tak proč tato území nepřenechat Rusku?

Witkoff přitom zamlčuje základní fakta jako to, že někteří Ukrajinci měli ruštinu jako rodný jazyk, a pravděpodobně vůbec netuší, že se Rusko snaží umlčet ukrajinskou kulturu a jazyk již 400 let, kdy se části dnešní Ukrajiny dostaly pod ruský vliv. Před 130 lety se ukrajinsky mluvící oblast neomezovala jen na Ukrajinu, ale mluvilo se jí i v některých částech Ruska a Běloruska. V historii Rusko zakázalo ukrajinštinu více než stokrát, je tak zázrakem, že jazyk vůbec přežil, a mnoho lidí pro něj obětovalo své životy.

Hlavní americký vyjednavač opakuje logiku ruské propagandy a zdá se, že je zcela v jejím zajetí. Z toho, co Witkoff říká, je zřejmé, že jediný rozdíl mezi jeho chápáním situace a názory Vladimira Putina je ten, že Putin skutečně zná názvy všech pěti ukrajinských regionů, které chce připojit ke své zemi. Názvy Doněcka, Chersonu a Záporoží si Witkoff nepamatuje, ale je si jistý, že tamní obyvatelé chtějí být Rusy.

Evropa? Apokalyptická pustina plná migrantů

Evropské tajné služby s železnou pravidelností upozorňují na to, že ruské ambice na Ukrajině nekončí a že v budoucnu může přijít útok na Evropu, nebo alespoň zkouška připravenosti Evropy na takový krok. Naposledy například šéf německé zpravodajské služby Bruno Kahl upozornil, že pokud válka skončí dříve než v roce 2029 nebo 2030, umožní to Rusku využít jeho technické, materiální a personální zdroje k dřívějšímu vybudování hrozby proti Evropě.

„Velmi doufáme, že to není pravda a že se nedostaneme do obtížné situace, kdy by (jednota Západu, pozn. red.) byla testována. Musíme však předpokládat, že Rusko nás chce otestovat, aby jednotu Západu podrobilo zkoušce,“ dodal Kahl.

Witkoff si je ale jistý, že k tomu nedojde. „Myslím, že existuje taková představa, že všichni musíme být jako Winston Churchill. Rusové budou pochodovat Evropou. To je podle mě mimochodem absurdní. Máme něco, čemu se říká NATO a co jsme za druhé světové války neměli,“ prohlásil Trumpův emisar.

Jenže v momentě, kdy americký prezident Trump často kritizuje spojence za nedostatečné financování obrany a několikrát zpochybnil závazek k alianci v podobě článku 5 Severoatlantické smlouvy, je otázkou, zda by Trumpova Amerika splnila svůj závazek, pokud by Rusko napadlo například tisíce kilometrů vzdálené Pobaltí.

Během předvolební kampaně v jihokarolínském Conway v roce 2024 Trump popsal svůj rozhovor s jedním nejmenovaným prezidentem „velké země“, který se ho údajně v minulosti zeptal, zda budou Spojené státy jeho zemi bránit, ačkoli nevydává dvě procenta HDP na obranu. „Ne, neochránil bych vás. Ve skutečnosti bych je povzbuzoval, ať si dělají, co chtějí,“ reagoval prý Trump. Právě tato slova Donalda Trumpa dost možná posouvají Rusko blíže ke zkoušce jeho odhodlání bránit Evropu.

Proč by chtěli pohltit Ukrajinu? Za jakým účelem? Nepotřebují Ukrajinu. To by bylo jako okupovat Gazu.

Carlson Witkoffova slova jen s hysterickým smíchem podpořil a dodal, že Evropa „ekonomicky umírá“. „Zaprvé, proč by chtěli pohltit Ukrajinu? Za jakým účelem? Nepotřebují Ukrajinu. To by bylo jako okupovat Gazu. Chtějí tam stabilitu, nechtějí se tím zabývat. Rusové také mají, co chtějí. Oni si těch pět regionů vzali zpět, mají Krym. Tak proč by potřebovali další?“ ptal se Witkoff.

Je poučné, jak si je Witkoff stoprocentně jistý, že Putin nemá zájem o zbytek Ukrajiny, natož Evropy. A jeho argument stability v mnohém také neobstojí. Jednomu by se mohlo zdát, že napadení Ukrajiny v době, kdy jí vládne prezident, který ve druhém kole voleb v roce 2019 zvítězil ve všech východních regionech země, i těch, které si Kreml nárokuje, a země nečelila žádné výrazné krizi, nedává smysl. Witkoff si je ale jistý pravím opakem.

V jeho logice je Ukrajina zkorumpovanou zemí kdesi ve východní Evropě, daleko od Spojených států, se kterou jsou jen problémy. Z jeho pohledu má zřejmě Rusko ze své velmocenské pozice na Ukrajinu i nárok a bránící se země se snaží jeho zemi přimět vést válku, jež ji nezajímá, je starostí Evropy, a k tomu všemu ohrožuje bezpečnost světa hrozící třetí světovou válkou.

Ačkoli je evropská ekonomika dvanáctkrát větší než ruská, Carlson i Witkoff si starý kontinent představují jako apokalyptickou pustinu, jejíž hlavní města se změnila v rozpadající se ruiny obývané převážně kriminálními migranty. Podobný světonázor si udržuje i Rusko jako křesťanská utopie tradičních hodnot.

Rychlý mír na účet Ukrajiny a Nobelova cena za mír

Rusové musí být až ohromeni, že jejich protivníkem u diplomatického stolu je člověk tak naivní jako právě Steve Witkoff. „On (Putin, pozn. red.) mi vyprávěl historku, Tuckere, o tom, jak když byl prezident (Trump, pozn. red.) postřelen, šel do místního kostela, sešel se s knězem a modlil se za prezidenta ne proto, že by se mohl stát prezidentem Spojených států, ale protože ho s ním pojí přátelství a on se modlil za svého přítele,“ vzpomínal Trumpův klíčový muž na setkání s ruským prezidentem.

„Nepovažuji Putina za špatného člověka. Je to složitá situace, ta válka a všechny složky, které k ní vedly,“ pokračoval Witkoff s tím, že Putin daroval Trumpovi jeho portrét namalovaný známým ruským umělcem. Vladimir Putin asi tuší, že lichotky zejména na člověka, jako je Donald Trump, fungují.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že Steve Witkoff je dalším užitečným idiotem Vladimira Putina, kterého pouze využívá. Witkoff, který naznačuje, že Putinova invaze je spíše územním sporem než válkou s cílem zničit ukrajinskou státnost a NATO, je ale bohužel skutečným diplomatem v Trumpově administrativě.

A je velmi znepokojující, že někdo, kdo má být neutrálním vyjednavačem mezi dvěma válčícími zeměmi, se staví na stranu agresora a šíří jeho propagandu, ať už kvůli neznalosti, nebo kvůli tomu, aby splnil sen Donalda Trumpa – rychlý mír na účet Ukrajiny a následující Nobelovu cenu za mír. Zdá se, že fakta Witkoffa nezajímají, chce prosadit určitou dohodu a řekne to, co potřebuje, aby ji nastavil a ospravedlnil. Za slovy Stevea Witkoffa se ale jen těžko hledá jakákoliv strategie či taktika, jak na Ukrajinu přinést spravedlivý a trvalý mír.