Ukrajinský voják FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
Nejdřív s kamarády vytáhl z bojové zóny zraněného spolubojovníka a poskytl mu pomoc, pak si najednou uvědomil, že na pozici zůstal úplně sám. Než dorazily posily, běhal z jednoho místa na druhé a střídavě pálil na ruské pozice. Všude kolem dopadaly střely nepřátelské artilerie. Bojový zdravotník Oleksandr popsal průběh nedávného střetu, který označuje za jeden z nejtěžších, jaké zatím zažil.
Útok jednotek 12. brigády speciálního určení, tvořené bývalými členy pluku Azov a jejich nově přijatými spolubojovníky, na ruské pozice v Serebrjanském lese už deník FORUM 24 popsal dříve. Jednotka však nyní publikovala také obsáhlý rozhovor se svým bojovým zdravotníkem Oleksandrem, zvaným „Osa“. Ten kromě dalších momentů vzpomínal i na to, jak se ocitl v zákopu sám a musel hájit pozici, na které nebyli žádní jeho spolubojovníci.
Oleksandr je profesí civilní záchranář a během války se z něj stal díky jeho vzdělání bojový zdravotník, který ošetřuje raněné přímo na bojišti. Táta, který rovněž slouží v armádě, mu prý kladl na srdce, ať se naučí střílet ze všeho, s čím přijde do kontaktu, protože mu to může zachránit život. Oleksandr to udělal. Kromě útočných pušek západní i východní provenience bojuje často s granátomety a ručními střelami všech druhů, i když jeho hlavním úkolem je nadále záchrana životů.
Tak trochu od obojího ochutnal mladý voják patrně během výše zmíněného útoku, když byl jeden z jeho spolubojovníků raněn. „Byl jsem na své pozici, kdyby bylo potřeba v případě nouze někoho evakuovat, a poslouchal, jak začíná přepad. Všechno podle taktiky. Začala pracovat artilerie, pak kluci vyrazili a z rádia se ozvalo, že máme zraněného,“ líčí. Oleksandr na nic nečekal. Věděl, kde se zmíněná jednotka nachází, a vyrazil za ní. „Když jsem přišel na pozici, zjistil jsem, že tam nejsou. Byli v šedé zóně. Prostě jsem vyskočil ze zákopu a běžel k nim,“ popisuje Oleksandr.
Když doběhl na místo, muž měl zraněnou paži a hodně krvácel. Nasadili mu tedy na ni turniket a odtáhli ho do zákopu, kde mu mohl poskytnout kvalifikovanější péči. Museli mu sundat výstroj, na které měl tělesnou kameru, a ta posléze zaznamenala to, co následovalo. Oleksandr pod těžkou palbou dělostřelectva poskytl muži první pomoc a jeho spolubojovníci zraněného rychle evakuovali, aby se dostal co nejdříve do péče lékařů.
„Začal jsem střílet na nepřítele a všiml jsem si, že střílím jenom já. Když jsem pak obešel celou pozici, uvědomil jsem si, že jsem sám,“ popsal medik. Útočné družstvo, které v zákopu původně bylo, vyrazilo kupředu a záloha zase odnášela raněného. Oleksandr měl k dispozici jen ruční zbraně. Na pozici nebyly žádné rakety, jen střely do RPG, ale bez odpalovacího zařízení.
„V zákopu jsem zřídil tři palebná postavení, na kterých budu moci pracovat, a rozestavil tam pušky,“ popisuje medik. Kamera zraněného vojáka, která na místě zůstala, zaznamenala, jak komunikuje s velením, které na něj apeluje, aby bojoval ze všech sil. „Pokaždé jsem přišel na jednu z těch pozic, vystřílel jsem 2–3 zásobníky a zase se přemístil,“ líčí Oleksandr s tím, že střídal střelbu jednotlivými ranami i dávkami. Bylo klíčové, aby zákop v mezičase neobsadili Rusové. Ti ale, jak později vyplynulo z jejich zachycené komunikace, měli kvůli intenzitě Oleksandrovy střelby dojem, že na pozici je celá ukrajinská četa (10–12 mužů), a do útoku se rozhodně nehrnuli.
Namísto toho začaly kolem zákopu, který bránil, dopadat střely z jejich raketometu Grad a dalších zbraní. Oleksandr říká, že viděl poměrně vzdálené výbuchy prvních z nich, ale bylo mu jasné, že postupně budou dopadal blíže k jeho pozici, takže na poslední chvíli padl v zákopu k zemi a se štěstím přežil i to, když jedna z raket vybuchla asi pět metrů od jeho zákopu, i když měl pocit, jako by mu exploze v té chvíli doslova vysála z plic všechen vzduch.
Nakonec se mu podařilo vytvořit dýmovnicí clonu a na pozici se vrátili jeho spolubojovníci. „To byla zatím nejepičtější epizoda mé války v tom zas*aném lese,“ uzavřel bojový medik Oleksandr.
