Minulý týden byl v mnoha ohledech pozoruhodný. U nás na venkově bylo hnusně, studeno a deštivo, ani na ryby se nedalo jít, houby nerostou, prostě bída.
V několika krajských městech se ustavovaly koalice, až se nakonec docela ustavily. Mám pocit, že jejich složení naštvalo kdekoho – někde vítězové pohořeli a ti, proti komu tak halasně vystupovali, jim vyfoukli prémii. Jinde vítězové sestavili také nějakou tu koalici, ale museli si do ní vzít své předvolební nepřátele a arcilotry, kteří prý pořád a pořád kradnú. Voliči arcilotrů přitom nespokojeně mručí, sledujíce mesalianci svých bojovníků s knechty pána na Čapím hnízdě.
Do našeho hlavního města, kde se konala konference, z níž jsou každý rok pozoruhodně si podobné výstupy, se dostavil posel z dalekého Himáláje. Vyvolený božským úradkem a šťastně nalezený lámy stal se už jako děcko vůdcem svého lidu. Z rozhodnutí drsného panovníka ze Severního hlavního města byla jeho země osvobozena od svého nevoleného vládce a jejím obyvatelům se otevřela náruč moderny. Nejprve skrze lágry a hřbitovy, jak je zvykem u bolševických revolucionářů, ale dnes prosperuje pod moudrým dohledem následníků krutovládce s kočičím jménem Mao. Dokonce i vlakem už se tam dá dojet. Jen považte!
Téměř každoročně se opakující zjevení uprchlého a pak v cizině zvoleného božského jediného v naší Matce Měst se tentokrát neobešlo bez rozruchu hodného větší události. Jako každý rok, i letos se diplomatický zástupce Velké země na východě snažil, aby horal a myslitel vůbec nepřijel. Jako každý rok, i letos byla tato snaha odsouzena k nezdaru. Zástupce to věděl, myslitel to věděl, kde kdo to věděl.
Naši demokraticky zvolení vůdcové, místo aby celou věc nechali bez povšimnutí proběhnout a lid zabavili placenými komedianty, ujali se role kašpárků sami. Hradní šaškové spolu s šašky z podhradských paláců a z internátu pro zchudlé šlechtice věru nešetřili pílí. Podařilo se jim skoro nemožné, když obyvatele, rozdělené politickými a fotbalovými půtkami na několik zbědovaných houfů, sjednotili v názoru, že tak trapný tyjátr ještě nezažili. Slabší povahy skrývaly v studu tvář a zapřísahaly se, že tyhle komedianty už si nikdy nevyberou.
Je u nás takový nehezký zvyk házet všechny nesnáze na demokracii. Ona je vinna, že máme volené šašky, kteří nezvládnou ani tu nejjednodušší roli. Ona je vinna, že se po naší zemi potulují domácí i cizozemští šumaři, kteří pějí písně o zlatých palácích a o strakách na vrbě.
Nedivím se, když na jejich svody skočí obyčejný občan, nepřipravený na podraz tam, kde se předvádí okázalé přátelství. Děsí mne, když takové písni uvěří protřelí a mazaní světští. Znamená to, že jsou buďto hloupí (čemuž opravdu nevěřím), nebo že nás prodali. Obojí je dobrým důvodem k tomu, aby svá místa při první příležitosti opustili.
Demokracie je vynikající nástroj, pokud máte k dispozici kvalitní materiál. Když ale sbíráte materiál na skládce nebo bez rozmyslu popadnete první rezavý kus, který vám padne do ruky, tak prostě dobrého výsledku nedocílíte nikdy.
Nejsme v tom sami. Například v USA si budou volit prezidenta. Při pohledu na oba hlavní kandidáty se mi chce zasténat „God save America!“ Když vidím bídu amerických občanů, tak si říkám, že jsme na tom ještě docela dobře, protože vždycky může být ještě hůř. Třeba jako na Filipínách, kde si demokraticky zvolili blázna, zabijáka a zrádce. To je útěcha, co?
Nemusíme ale chodit za oceán, protože Evropa je taky pěkné hnízdo! Evropským vládám byla předložena ke schválení obchodní smlouva s Kanadou. Jsem si jist, že z občanů EU ji nečetl skoro nikdo, ale naši komentátoři se nechali slyšet, že 46 valonských volených zástupců ničí úsilí půlmiliardy Evropanů (jestli někdo z vás, kdo tento text čtete, smlouvu sjednával, dejte mi laskavě vědět). Prý to není žádná „oslava demokracie“.
Můj ty Tondo kolenatej! Což ti dobráci neví, jaké jsou v Belgii procedury? Bylo by demokratické valonským zástupcům schválení smlouvy prostě nařídit a hotovo? Kanadská ministryně pláče, komentátoři se pošklebují a smlouva půjde možná k čertu jen proto, že evropští „lídři“ nebyli dodnes schopni občanům vysvětlit, co se chystá, k čemu to bude dobré a proč by to měli schválit. Umíte si představit to divadlo, až se bude jednou schvalovat TTIP (obdobná obchodní smlouva s USA – pozn. red.)? Její text nezná zatím nikdo kromě členů vyjednávacího týmu (respektive mělo by tomu tak být), ale už na ni plive kdejaký horlivec.
Poslední summit EU byl také lekcí z lásky k demokracii a svobodě druhých. Mám na mysli popovídání si „lídrů“ o Ukrajině a jejich pohrůžku Rusku, že ještě jednou a nejspíš se zase sejdeme, abychom se poradili. Kam se na ně hrabe Rada bezpečnosti OSN!
Nejsou nakonec ti naši proradní pantátové docela světoví? Nejsou. Jsou jen obrazem dnešní politické elity (správně „elity“), která je ideově bezbarvá, myšlenkově vyprázdněná, lidsky mizerná. Naše chyba, nás voličů, že je volíme, případně že nechodíme k volbám. Sami si za to můžeme. Za rok bude reparát, nezapomeňte! Rok není zase tak dlouhá doba.
