Proč ne, že? Zdá se, že to u Trumpů chodí tak, že když něco chcete, tak si o to řeknete. Kdo si neřekne, nedostane ani šanci dostat něco, po čem třeba touží, ale z nějakého důvodu si o to nechce říci. Není to ani špatně, ani dobře, je to prostě tak, a chodí to tak nejen u Trumpů. Kdo se pohybuje v soutěživém prostředí, musí se to naučit, protože jiné možnosti jsou jen dvě: buď takové prostředí opustit nebo zůstat věčným outsiderem.

V zahraniční službě to chodí podobně. Buď si řeknete o to, co chcete a máte větší šanci to dostat, nebo počkáte na to, co vám dají. Může se stát, že už není co dávat, a tak někteří zůstanou s prázdnýma rukama. Zahraniční služba je velmi soutěživé prostředí, byť ne tak spektakulárně jako politika. Ivanka Trumpová se pohybuje na pomezí politiky, a tak si řekla o to, co by ráda dostala. Místo velvyslankyně USA v České republice.

[ctete]84941[/ctete]

Její zveřejněné ambice vypovídají něco málo o ní, něco málo o atmosféře v rodině, docela podstatné věci o diplomatické relaci USA a ČR a také něco o postavení velvyslance v této relaci.

Osobnost Ivanky Trumpové a poměry v početném klanu D. Trumpa ponechám stranou, protože s tím ostatním souvisí jen nepatrně. Ivanka Trumpová je ambiciózní a Donald Trump se ke své bývalé ženě stále chová hezky. Splnit její přání by jej nestálo nic, a ještě by posílil svou popularitu v této rodinné větvi.

Možná nikdy velvyslankyní v ČR nebude, ale pokud by se jí stala, nebyla by první americkou celebritou v Schönbornském paláci a v bývalé Petschkově vile v Bubenči. Osoba velvyslance USA velice dobře symbolizuje povahu vztahů mezi USA a ČR. Od někdejší hollywoodské celebrity přes osoby blízké prezidentům až případně po bývalou manželku prezidenta je to zajímavá přehlídka.

Nástupcem Shirley Temple, která u nás působila v době rozjařené a plné optimismu, se stal kariérní diplomat. Byl to jediný profesionální diplomat, který se v Praze objevil na postu velvyslance USA od pádu komunistického režimu. Všichni ostatní byli politikové nebo blízcí lidé prezidentů.

Kariérní diplomat byl tedy v Praze v době, kdy se rozpadalo Československo a formovala se nová zahraniční služba. Bylo třeba mít v místě zkušeného diplomata, který si bude vědět rady ve složitých situacích, které sice nenastaly, ale nedaly se vyloučit.

Je to svým způsobem dobré znamení. V diplomatických vztazích velice silně záleží na symbolice. To je mimo jiné důvod občas zdánlivě „kožených“ ceremonií a konzervativního způsobu oblékání. Každé vybočení z obvyklého pořádku v sobě nese nějaký význam. Od jistoty, že jde o něčí neschopnost až po jistotu, že se jedná o úmyslné velmi nevlídné gesto.

Osobnosti amerických velvyslanců nám říkají, že Praha a s ní celá ČR jsou místem klidným, bezpečným, stabilním a že se pro USA jedná o relaci přátelskou a srozumitelnou. Podobně osobnosti českých velvyslanců v USA (vesměs politikové nebo blízcí spolupracovníci prezidenta) vypovídají o váze, jakou relaci přisuzujeme a jak moc nám záleží na tom, abychom v konkurenci byli vidět a slyšet. Obojí je správně.

Není pochyb o tom, že USA jsou pro nás relací s daleko větším významem, než je relace s ČR pro USA. Současně nám USA říkají, že náš přístup oceňují a že se tedy nemusí bát poslat na tak vysoký post lidi bez zkušenosti a v podstatě za odměnu. Jediný, kdo s tím může mít problém, je personál velvyslanectví USA. Většinou se to vyřeší jednoduše obsazením pozice zástupce velvyslance kvalitním odborníkem.

Výrazná osobnost na postu velvyslance je výhodou, pokud se chová podle očekávání. Rozhodně není dobré, když velvyslanec, jenž nabyl dojmu, že je celebritou, začne domácí stranu poučovat. U nás se tohoto faux pas dopustil nejen velvyslanec USA, ale celá skupina velvyslanců, která si jela zahrát fotbal do západních Čech. Bylo to trapné a nedělá se to.

Celebrita v čele velvyslanectví se dá samozřejmě vykládat dvojím způsobem. Jeden je pro domácí stranu ponižující („nestojíme jim ani za pořádného velvyslance“), druhý je naopak povzbuzující. Jako v případě Shirley Temple, i v případě někoho, jako je Ivanka Trumpová, by moje interpretace byla ta příznivější.

Kdo se za běžných okolností zajímá o osobu nějakého velvyslance, českého v cizině nebo cizího u nás? Nikdo. Proč také? Většina velvyslanců jsou dosti zaměstnaní lidé, kteří už nejsou oněmi excelencemi obklopenými skupinkami obdivovatelek a politických šíbrů. Jsou to spíš úředníci, kteří jsou rádi, když mají po fajruntě, jen kdyby ještě nemuseli na tu nudnou recepci!

Když se pak na tomto postu objeví někdo, kdo zajímá veřejnost, dá se to snadno proměnit ve velký symbolický zisk země původu velvyslance. Nepochybuji o tom, že Ivanka Trumpová má na mysli svou pověst, své renomé, ale v USA asi nikdo nepochybuje o její oddanosti Spojeným státům. Stejně tak nepochybuji o tom, že by se ráda u nás v této roli objevila a věřím i tomu, že by ji nehrála špatně.

Z Pražského hradu se už nechali slyšet, že by její nominaci uvítali. Rádi by tímto způsobem udělili současnému velvyslanci polibek smrti – sdělili tím totiž americké straně, že v případě nominace I. Trumpové je agrèment předem garantováno. To mne vede k opatrnosti v předpovědích. Není totiž dobré dávat cizí zemi veřejně najevo, kdo by se mi líbil jako její velvyslanec v mém hlavním městě. Ta cizí země si může snadno říci, že zase takoví kámoši nejsme a že si velvyslance vybere podle svého. Pak by mohl současný velvyslanec USA v Praze pobýt ještě třeba dva roky.