Opozice i mnozí občané jsou rozčarováni poníženým chováním našich ústavních činitelů vůči ČLR. V médiích se objevily komentáře, které se vztahují ke včerejší pravidelné tiskové konferenci mluvčího čínského ministerstva zahraničí. Ten byl během tiskovky požádán (neidentifikovaným tazatelem) o komentář ke „snaze evropských vlád“, které se vůči dalajlámovi nezachovaly tak, jak se v Číně očekávalo, a „nyní se snaží eliminovat negativní dopad ze strachu z poškození vztahů s Čínou“.
Čínský mluvčí sdělil, že „vzali na vědomí“ prohlášení českých představitelů. Dále nejprve poukázal na to, jak reagovala vláda slovenská (ta se pomazala lejny snad ještě víc než ta naše a slovenský prezident se ocitl sám jako ten kůl v plotě), a dodal, že oceňují tato prohlášení a že očekávají, že „dotyčné země“ budou držet slovo, „dodržovat politiku jedné Číny, a že opravdu chápou a respektují hlavní čínské zájmy a hlavní obavy“. Doufá také, že budou „náležitě zacházet se záležitostmi týkajícími se Tibetu ve své nabídce zajistit zdravý, stabilní a dlouhodobý rozvoj bilaterálních vztahů s Čínou.“
Záznam z tiskovky také ukazuje, jak rozdílně Číňané zacházejí s různými zeměmi. Zatímco Súdán a KLDR jsou dobrými partnery (Súdán je dokonce vysloveně perspektivní), je Belgie partnerem významným.
Belgický premiér bude koncem týdne účastníkem oslav 45. výročí navázání diplomatických vztahů. Takováto výročí se obyčejně oslavují na podstatně nižší úrovni, takže se dá předpokládat, že datum sice bylo zvoleno i s ohledem na tuto příležitost, ale hlavní náplň návštěvy bude jiná. Z tónu čínské reakce se dá soudit, že bude podobná našim vztahům s Čínou.
Chystaná návštěva belgického premiéra je popisována v nadějném tónu a zdá se, že si Číňané relaci pochvalují. Pro Belgičany by to mělo být varovné zvonění, ale jak víme ze zkušenosti, ti neslyší, ani když houkají hasiči. Belgie není pro nás dobrý příklad.
Na dotaz, zda Čína už vyjádřila své znepokojení v důsledku kroku německé vlády, která z bezpečnostních důvodů odvolala svůj souhlas s prodejem firmy Aixtron (elektronika) čínskému zájemci, reagoval mluvčí uvážlivě. Zaznamenal prý tuto událost a doufá, že německá vláda poskytne všem rovné podmínky, protože čínské firmy jsou svou vládou povzbuzovány k investování v zahraničí.
Jeden dotaz se týkal aktivit USA u Paracelských ostrovů, kam vyslaly hlídkovou loď. Tentokrát ze 3. flotily ze San Diega, zatímco doposud hlídku vykonávala plavidla 7. flotily z Japonska. Mluvčí odpověděl, že USA se samy rozhodují, jak hodnotí bezpečnostní situaci a jak utrácejí peníze daňových poplatníků. „Ale pokud USA udělají něco, co by ohrožovalo mír, bezpečnost a stabilitu v asijském Pacifiku, pak Čína musí jasně vyjádřit svou opozici (k takovým krokům). Pokud to ohrozí čínská suverénní práva a bezpečnostní zájmy, pak Čína samozřejmě přijme nezbytná protiopatření.“
Přeloženo do lidské řeči: Němci: udělali, co považovali za nutné a čínská strana se zmohla jen na bezzubé konstatování své nespokojenosti a bezmoci; USA dělají, co považují za nutné a možné. Čína je samozřejmě iritovaná, ale ve skutečnosti se zatím vůbec nic neděje.
Samozřejmě se jen těžko dají srovnávat naše možnosti a váha s váhou USA a Německa, ale je na tom vidět, že Čína rozumí jen síle a sebevědomí. Svým lokajským přístupem si naše vláda – a s ní i my všichni – vysloužila důrazné napomenutí. Vlídný panovník se na své vazaly ještě nehněvá, ale kdo ví, co se stane, když například nedostane třeba zakázku v Dukovanech, o kterou si suverénně a neomaleně řekl. Ta je totiž zcela nepochybně jedním z „hlavních čínských zájmů“.
Existuje naděje, že se polepšíme, ale jen tehdy, pokud budeme „opravdu chápat a respektovat hlavní čínské zájmy.“ Jak se nám to daří, to samozřejmě posoudí čínská strana.
