Už podruhé za necelých dvacet let hýbaly rakouské volby Evropou a podle některých horlivců snad i světem demokratických západních států, údajně ohrožených nástupem populistů a všelijaké podobné chamradě. Minule (r. 1999) to byly volby parlamentní, tentokrát prezidentské. Minule (r. 2000) bylo Rakousko potrestáno společnou a záludně inscenovanou „Blitzaktion“ levicových stran, dominujících i tehdy zemím Evropské unie. Ochotně, konciliantně a s hlavinkou nakloněnou doleva jim sekundoval jeden neunijní vůdce – předseda vlády České republiky. Ano, byl to Miloš Zeman, jehož hlavinka se letos naklonila na opačnou stranu, aby mohla moudře přikyvovat slovům údajně krajně pravicového kandidáta na úřad rakouského prezidenta. Buďto tedy pan Hofer není krajně pravicový nebo není pan Zeman levicový. Možná ale, že náš prezident jen změnil názor, což se podle jeho vlastních slov stává lidem, kteří nejsou blbci.

To opravdu náš prezident není, ale je mi trochu záhadou, co tedy vlastně je? Politik, který nás napřesrok v březnu „překvapí“ svou kandidaturou na další období? Pokud ano, jistě se mu budou hodit hlasy těch, kdo mají pocit, že politikové jako Norbert Hofer, případně jako Miloš Zeman, nejlépe ošetří jejich obavy. Jestli je to ideově napravo nebo nalevo, to neřeší. Dávají tak zapravdu samozvaným realistům, kteří tvrdí, že pravolevá dichotomie se vyčerpala. Jako politický nástroj do jisté míry ano, ale jako diagnóza určitě ne.

[ctete]89198[/ctete]

V roce 2000 byli Rakušané uvrženi do klatby, protože si dovolili volit Jörga Haidera takovým počtem hlasů, že se stal členem vlády. Docela by mne zajímalo, co by jim „skuteční Evropané“ provedli, kdyby byli minulou neděli opět volili „chybně“. Nevolili, takže v Evropě nastal čas fanfár a velkého radování ze zvolení dobrácky se usmívajícího profesora, k jehož titulům a kvalifikaci bylo přidáno „a je imigrant“. Bravo. Naštěstí pro pana profesora a naneštěstí pro jeho obdivovatele bude jeho mocenské postavení ještě slabší, než je tomu u českého prezidenta.

Samozřejmě jsem si vědom, jakou symboliku v sobě nese zvolení van der Bellena, ale právě to mi trochu nahání husí kůži. Neobávám se rakouského prezidenta ani ve snu, ale mám vážné obavy z těch, kdo jej nominovali a kdo se radují ze zvolení kandidáta v podstatě z nouze. Je to určitě lepší než mít jasného kandidáta, který zemi do nouze přivede. Za takovou figuru považovali Bellenovi voliči jeho protikandidáta.

Domnívám se, že zvolení pana Bellena je v Rakousku vnímáno jako řešení. Jako řešení, které ukázalo, že Rakušané nejsou ani xenofobové, ani rasisté, že jsou zelení, že jsou tolerantní, vstřícní a liberální. Tím, že byli ze soutěže hned v prvním kole vyloučeni sociální demokraté a lidovci, vyhnuly se tyto dvě strany nutnosti vymezit se jasně k současné situaci v Evropské unii a ke stavu, v jakém se EU nachází. Na to dojde, až se začnou blížit parlamentní volby.

[ctete]88721[/ctete]

V tuto chvíli nám Rakousko říká, že má prezidenta, který „bude spojovat“, který nebude vyvolávat spory uvnitř společnosti a který je proevropský. Žádný seriózní politik – nejen v Rakousku – není protievropský. Nanejvýš se vymezuje vůči neuvěřitelné aroganci současné Evropské komise, která už dokázala vyprovokovat voliče jedné země k odchodu z unie. Každý prezident, i ten náš, se zaklíná tím, že bude spojovat. Žádný to samozřejmě nedokáže, protože by musel spojit nespojitelné.

Evropská unie a její jednotlivé členské státy s různou intenzitou čelí skutečně vážným a kritickým hrozbám. Evropská komise a vlády rozhodujících členských zemí dokazují každý den, že to, co navrhují jako řešení, vede jen ke zhoršování situace a k výraznější polarizaci společnosti. Mantra o „evropském řešení“ vede většinou k malátným a neúčinným krokům, které členské státy s klidem ignorují, nebo k siláckým vyjádřením marginálních figur typu slovenského premiéra. V pozadí pak bzučí chór bigotně nenávistného seskupení těch, kdo v dnešní situaci chtějí realizovat plány svého mládí – buď proto, že jsou mladí, nebo proto, že už začínají být senilní, aniž dosáhli uspokojení.

[ctete]88719[/ctete]

Údajně seriózní politikové všech názorů a vyznání dohlédnou vždycky jen k nejbližším volbám. Nejsou tak krátkozrací, ale oni prostě dál vidět nechtějí, protože by to mohlo ohrozit jejich „nyní“. Proto jsou přijímána krátkodobá řešení momentálních problémů. Když se pak problém ukáže být závažnějším, hledá se „evropské řešení“. Komise a Evropské rady se – podobně jako generálové – chystají na minulé války a zavírají oči před realitou dnešního dne.

Říká se, že se svět stává čím dál tím horší a nebezpečnější. Není to tak úplně pravda, například v roce 1942 nebo 1962 to bylo mnohem horší. Přesto se dnes nepoužívají metody, které tehdy vedly k úspěchu. Porozumění, tolerance, vlídná tvář a štědrá ruka mají zastavit děje, jejichž činitelé a jejich motivy jsou různé, ale náměsíčné dobro si vykládají po svém. Lékem samozřejmě nemůže být násilí a nevůle, ale také jím není nastavení druhé tváře a kázání.

Nástroje, které už teď mají státy EU k dispozici pro řešení ekonomických, politických i civilizačních problémů, je třeba začít používat. Místo toho jsou ignorovány ve jménu jakési vyšší pravdy a vyššího dobra. Když země nedodržuje pravidla hry, když je flagrantně ohrožuje, měla by nést následky. Místo toho se vyhlásí solidární akce na její záchranu. Když statisíce lidí poruší všechna existující pravidla a vynutí si vstup na území cizích zemí, odpovědí nemůže být široká náruč a otevření sýpek.

Bigotní hlasatelé věčných pravd, zmatení dobrodějové a cool ztřeštěnci by měli být vytlačeni tam, kam patří – na okraj dění. Místo toho se sami staví do role arbitrů „správnosti“ slov a činů všech ostatních. Ignorujíce pravidla vyvolávají chaos a znepokojení těch, kdo pravidla dodržují a očekávají to i od druhých. Jaký div, že se v mnoha zemích dostávají do popředí obskurní političtí dobrodruzi, kteří by jinak neměli šanci? Obávám se, že pokud někdo skutečně zničí myšlenku Evropské unie a rozkotá Evropu k nepoznání, nebudou to uprchlíci a migranti. Nebudou to dokonce ani ti skuteční nahnědlí pomatenci a nebezpeční ranaři. Budou to ti, kdo se dnes ve jménu „skutečných evropských hodnot“ zastávají všeho, co vede k porušování stávajících pravidel hry a co vede k ostouzení všech, kteří s tím nejsou srozuměni a s pocitem bezmoci sledují triumfální tanec strašidel.