Nářek a skřípění zubů strany poražené a jejích fanoušků. Rezignované akceptování reality slovy „nějak to vydržíme a příště snad bude líp“. Škodolibý triumfalismus vítězů, kteří si možná ještě neuvědomili, jaký náklad jim právě spočinul na ramenou. To jsou zvuky spojené s výsledky prezidentských voleb v USA.

Prezidentem bude Donald Trump. Slyšel jsem v televizi a rozhlase výroky typu „vidíme, jak před námi defilují dějiny.“ Vzpomínám si, že před osmi lety touto dobou jsme poslouchali tytéž patetické výroky, jenom místo rezignace v nich zněl triumf. Jako dnes, i ode dneška za čtyři nebo osm let se nejspíš ukáže, že to nebyly Dějiny, kdo kolem nás prošel, ale jedna z mnoha významných událostí roku.

Ve čtyři ráno jsem si pustil rádio a od té chvíle jsem sledoval v podstatě plynulý tok udivených výroků a špatně skrývaného rozladění těch, jejichž předpovědi nevyšly. Jako obvykle, dodávám. Jako obvykle se naprostá většina veřejně vystupujících analytiků, znalců a komentátorů ve svých věštbách zmýlila. Nejspíš proto, že jejich věštby byly formulovány na podporu jejich přání, o němž uvěřili, že je velmi blízké skutečnosti.

Nevěděl jsem, kdo vyhraje, a nevsadil jsem si na žádného z kandidátů. Jen jsem měl pocit, že vyhraje Trump. Jelikož mívám podobný pocit i před každým utkáním našich fotbalistů, nepřikládal jsem mu žádnou váhu. Asi jsem si tentokrát vsadit měl.

Donald Trump vyhrál proto, že mu svůj hlas dala většina voličů. Proč tomu tak bylo, o tom se budou analytici přít ještě dlouho a možná z toho někdo vyvodí důsledky před dalšími volbami za čtyři roky. Evidentní je, že vítěz dokázal oslovit výraznou většinu, a že ta většina není homogenní. I v těch státech, v nichž nezvítězil, většinou dost výrazně bodoval. To znamená jedno – většina dospělých Američanů se domnívá, že Donald Trump je ten, kdo může vyřešit jejich problémy. Znamená to také, že jejich problémy nevyřešila nynější administrativa, i když byla zvolena mimo jiné proto, že to přesvědčivě slíbila a pak se o to i snažila.

V Evropě, včetně naší země, se objevují obavy z budoucnosti. Co bude s NATO? Jak to dopadne se smlouvou TTIP? Posílí Trump Rusko? Není to šílený dobrodruh, který nás zatáhne do války? Nebyla by jistota s Clintonovou lepší než nejistota s Trumpem?

Troufnu si odhadnout, že ani jedna z těchto otázek nehrála významnější roli při rozhodování Trumpových voličů. Silná Amerika v jejich očích je něco docela jiného než v očích českých.

Amerického voliče zahraniční politika příliš neoslovuje. Zajímá se ale o to, kolik jeho peněz a životů jeho spoluobčanů bude stát angažmá USA v zahraničí. Když bude vědět, že spojenci USA se skutečně podílejí na společné obraně tak, jak slíbili (i náš ministr zahraničí už se nechal slyšet, že USA „budou muset dodržet své závazky“, a to znamená, že my budeme muset dodržet ty naše, včetně těch, které zatím nedodržujeme), bude zřejmě jeho postoj jiný. Když bude smlouva TTIP pro USA výhodná, americký volič ji neodmítne. Dobrá smlouva něco přináší i něco bere oběma stranám. Je tedy na evropských a amerických vyjednavačích, aby byla přijatelná pro obě strany, třeba s výhradami.

Když bude Amerika silná podle představ voličů D. Trumpa, neznamená to nutně, že Rusko musí být slabší. Když budou oba tyto státy silné, nebude to nakonec lepší pro všechny? Za keřem totiž číhá třetí zájemce o světovou dominanci, a ten rozhodně žádnými zbytečnými skrupulemi netrpí. Čína, která byla před pár lety strategickým protivníkem USA číslo jedna.

Všichni bez výjimky, ať se podíváme kamkoliv, obchodují s Ruskem (sankce nesankce) a obchodují s Čínou. Nezaměňujme ale obchodní styky za přátelské politické vztahy. Čína soupeří s oběma jmenovanými zeměmi, a ony soupeří mezi sebou i s ní. Jedno nevylučuje druhé a jak se můžeme opakovaně přesvědčit, všechny tři země rozumí síle. Každá má svou vlídnou tvář, každá má svého „zlého muže“ a všechny tři to chtějí přežít. To je docela dobrý základ pro vybudování rovnovážného systému. Aby vznikl, musí spolu komunikovat, nikoli na sebe z dálky vrčet. Takto jsem rozuměl Trumpovým výrokům o V. Putinovi.

Jak to všechno bude, to se teprve uvidí. Nevíme, kdo všechno bude tvořit Trumpův vládní tým. Nevíme, jak velkou podporu mu budou poskytovat republikánští senátoři a kongresmani. Nezdá se mi, že by Donald Trump byl jen bohatý buran a doufám, že se ukáže být uvážlivým politikem se způsoby drsného obchodníka.