Prezident Turecka a zřejmě budoucí nový Otec národa R.T. Erdoğan neodpouští a jeho paměť je dlouhá. Média, hlavně ta sekulární a internetová, už mu dávno leží v žaludku. Po nezdařeném pokusu o převrat z 15. července 2016 dostal vítanou příležitost si to s nimi vyřídit. Všichni gülenovci jsou nepřátelé a všichni nepřátelé jsou gülenovci. Kdo není s Erdoğanem, je proti němu. Jiná možnost v Turecku zjevně neexistuje.

Včera istanbulská policie tvrdě zakročila proti deníku Cumhuriyet (Republika; nejstarší sekulární noviny v Turecku, hlásící se k odkazu K. Atatürka). Při razii v redakci a ve svých domovech bylo zatčeno několik redaktorů a vedoucích pracovníků (informace mluví o čtyřech a až dvanácti). Je mezi nimi výkonný šéfredaktor M. Sabuncu, na předsedu správní rady A. Atalaye byl vydán zatykač (je pracovně v zahraničí). Co se bude dít dál naznačuje zadržení hlavního účetního.

Jsou obviněni – jako dnes v Turecku desetitisíce lidí – ze spolupráce s organizací zvanou FETÖ (Fethullahistická teroristická organizace) a s teroristickou kurdskou organizací PKK. V důsledku zvláštností tureckého trestního práva jim bylo možné na pět dnů zakázat setkání s právníky. Jsou podezřelí, že mají prsty v červencovém pokusu o převrat a „přihozením“ PKK jsou v očích veřejnosti postaveni na roveň skutečných zabijáků.

Zatykač je vydán i na bývalého šéfredaktora deníku C. Dündara. Ten byl už před časem odsouzen na pět let a 10 měsíců do vězení za „vyzrazení státního tajemství“. Tím tajemstvím byla náhodně odhalená dodávka zbraní od turecké tajné služby MIT pro syrské „rebely“ v lednu 2014 (dodávku odhalil agilní místní četník v jižním Turecku).

Cumhuriyet zveřejnil, co věděl (že adresátem údajné humanitární pomoci byli nejspíš bojovníci Islámského státu) a šéfredaktor Dündar za to dostal pět let. Asi opravdu nic neprovedl, za „urážlivý transparent“ proti vládě už padlo i deset let, za kurdskou ukolébavku šest. Dündar se odvolal proti trestu a než odvolání proběhlo, zmizel. Není jasné, jestli do zahraničí nebo zda je v Turecku. Minulý měsíc se nechal slyšet, že se turecké justici nevydá, protože v ni ztratil důvěru. Po tom, co se v zemi děje od pokusu o převrat 15.7., se mu nikdo nemůže divit.

Ke koloritu patří i diskuse v parlamentu o znovuzavedení trestu smrti. Lid si to prý žádá, dozvěděli jsme se v červenci od prezidenta. Lid je lid, prezident přeci nepůjde proti svým voličům! Takže už oznámil, že v případě, že parlament bude souhlasit s trestem smrti, on zákon podepíše.

Co se bude dít dál, to si můžeme docela dobře představit. Státy EU se zachmuří a sdělí Turecku, že taková země do EU nemůže vstoupit. Tím nepřekvapí nikoho, nejméně tureckého prezidenta. Pak jednoho dne bude trest smrti nad někým vynesen, a nakonec také na někom vykonán. USA odmítnout vydat Fethullaha Gülena, protože by mu doma hrozil trest smrti. Turecko, pardon, prezident se naštve a pak uvidíme, jaké jsou jeho další volby: odchod z NATO? Masakr Kurdů? Válka s Irákem? Pakt s Ruskem? Libovolná kombinace?

Zákrok proti Cumhuriyetu je jen jednou epizodou příběhu klopotných námluv Turecka se Západem. Zdá se, že jsme na začátku dalšího dílu seriálu o velikosti a pádu Istanbulu.