Tak já tedy fakt nevím, kdo vlastně vyhrál a kdo prohrál volby. Jedni tančí na údajném hrobě těch druhých, zatímco druzí se tváří, že se teprve uvidí. Třetí se posmívají čtvrtým, pátí se tváří, jako kdyby jim uletěly včely a zbytek se všelijak hlemejždí a tvrdí to i ono a ještě něco navíc. Nejsa sociologem, politikem a ani politologem, zkusím se na to podívat po svém.

Volby byly dvoje, a ani jedny se neodehrávaly v celém státě. Dokonce se ty dvoje volby neodehrávaly ve stejně zkonstruovaných obvodech a jedny z nich jsou navíc teprve v poločase. Jejich vypovídací hodnota je tedy úplně jiná, než by tomu bylo u voleb do Sněmovny.

Byly to ale volby a ty mají vítěze a poražené. Kandidovalo moře lidí a moře stran a všelijakých slepenců, ale do krajské politické arény jich vstoupí jen malý počet. Poražení jsou tedy všichni ti, kdo se nedostali tam, kam si přáli. Všichni ostatní vyhráli, i když každý s jiným skóre.

Všichni do jednoho, úspěšní i neúspěšní, pravdivě tvrdí, že k volbám přišla přibližně třetina oprávněných osob. Dvě třetiny nepřišly, nevolily, prostě se ti lidé zřekli svého práva. To znamená, že voličů přišlo – jako vždycky – 100 %. Nebo máte pocit, že když někdo může volit, ale nevolí, tak je volič? Ne, je nevolič.

Všeobecný názor říká, že volby vyhrálo hnutí ANO, případně že je vyhrál osobně Andrej Babiš. Jste si tím jisti? Není to náhodou tak, že ANO dokázalo přesvědčit asi 21 % voličů, že mají dát hlas právě jemu? Co to je za vítězství, když získáte pětinovou prémii? Sice největší ze všech, ale docela zrádnou – uvidíme při sjednávání koalic, kdo vlastně vyhrál tu či onde.

Mnozí voliči i nevoliči podléhají mylnému dojmu, že vítěz je ten, kdo získal nejvíc hlasů a má tudíž právo si rozdělit kořist s kým uzná za vhodné. Náš volební systém to ale umožňuje jen v případě, že taková strana nebo osoba je skutečným vítězem, čili že získá přes 50 % hlasů. Nic takového se v těchto volbách nestalo a tak se majitel největšího počtu kladných bodů bude muset domluvit s majiteli jiných počtů bodů, třeba i titěrných. Řekněte mi, co je to za vítězství, když se nakonec musíte doprošovat nějakého chudáka s jedním křeslem?

Vítěz může být jen jeden, takže logicky všichni ostatní jsou poražení. Ohó! Poražený se může lehce stát vítězem, když se dokáže domluvit s jinými poraženými. Opět odkazuji na sjednávání koalic – to bude nářků na unfair systém, který znemožní skvělému vítězi užívat si plody svých investic! Jaký unfair systém? Přece všichni věděli, jaké jsou podmínky soutěže a jak se dělí kořist. Zrovna o tom by údajný vítěz měl něco vědět.

Za velkého poraženého je označována ČSSD. Také uvidíme až po ukončení vyjednávání o koalicích. Nejsem jejím voličem, ale přiznám se rád a bez mučení, že by mi byla stokrát milejší sociálně demokratická strana, než hybridní ANO. Jenže mám problém – existuje u nás ČSSD, ale jaksi se nedostává sociálních demokratů! Většinou zmizeli po smrti Jiřího Horáka a nahradily je – vedle mladých arivistů – existence nasáté do strany poté, co Miloš Zeman „vyluxoval levou stranu politického spektra.“ I s republikány a komunisty. Pamatujete se ještě někdo?

Dnešní vedení ČSSD je slaboučké a jejich vládní výkon spíš škodí, než aby něčemu pomáhal. Dostali meziúčet, ale poučit se z něj asi nedokážou.

Jistě, jsou také strany, které po těchto volbách vypadají jako nezletilec po proflámované noci nebo boxer po k.o., a jsou také strany, jejichž vůdci (jinak je nelze nazvat) se už cítí být trvalou součástí politické scény. Uvidíme, možná ano, možná ne.

Nakonec se pokusím naštvat všechny, kdo nemají rádi ODS. Podle mého soudu je Petr Fiala při hodnocení voleb ještě příliš skromný. Vytýkat ODS, že dosáhla horšího výsledku než v roce 2012, je hloupost nebo zlomyslnost. Je to jako vytýkat bývalému olympijskému vítězi, že po infarktu neběhá tak rychle jako dřív. K nelibosti mnohých se pacient zotavuje, chodí už docela dobře a doufám, že brzy začne i běhat. Těch téměř 10 %, které strana dostala, je ve skutečnosti malý zázrak. Buďme rádi, že se stal. Zůstává nám naděje, že se příští vítěz zase bude muset ohlížet na názory jiných, místo aby všem diktoval svou podnikovou kulturu a kázeň.