Bohumil Doležal ve svém článku „Velká farmářská kontrarevoluce“ publikovaném na Svobodném fóru nabídl svou variaci na Orwellův příběh o farmě zvířat, kterou se pokusil aplikovat na naši současnou situaci. Podle něj lze nedávný nástup oligarchy k moci přirovnat k „velké zvířecí revoluci“, při níž se zvířátka na farmě pana Jonese pod vedením čuníků vzbouřila proti jejímu majiteli.
Tento pokus o aplikaci Orwellovy alegorie na naši přítomnost však pokulhává hned v několika ohledech. Především je dosti přehnané přirovnávat nedávný vývoj v naší zemi ke zvířecí – či jakékoli jiné – revoluci. Na naší farmě přece proběhly řádné volby, v nichž si zvířátka svobodně zvolila do svého čela jiná zvířátka. Ano, některá z těchto nově zvolených zvířátek se svým chováním nápadně podobají čuníkům z Farmy zvířat za lepších časů společné vlády Kuliše a Napoleona. Některá ve svých prackách nebezpečně koncentrují moc nad farmou a chtějí farmu řídit jako firmu. Rozhodně se tu však v bezprostřední minulosti neodehrálo nic, co by připomínalo násilné vyhnání pana Jonese.
Nelze přitom přehlížet, že při posledních volbách již zvířátka byla velmi nespokojená s těmi, kdo jim vládli doposud a jejichž chování si rovněž příliš nezadalo s praktikami čuníků na Farmě zvířat. Zvířátka měla již zkrátka dost toho, jak jim neustále před očima mizí mléko a jablka a jak jim vládnoucí čuníci dokola opakují: „My ta jablka jíme a mléko pijeme pro vás! Víte, co by se stalo, kdybychom my, prasata, nebyla schopna dostát svým povinnostem? Jones by přišel zpátky!“ Přitom se však pouze nechala napálit marketingovými triky jiných čuníků, kteří začali hlasitě kvičet, že prostě zařídí, aby už nikdy nedocházelo k rozkrádání jablek a mléka.
Pokud bychom tedy přijali Doležalův pokus o aktualizaci Orwellova příběhu a jeho aplikaci na naši současnost, museli bychom připustit, že k nějaké plíživé zvířecí revoluci, díky níž nás ovládli čuníci, došlo již o mnoho let dříve, aniž by si toho ovšem Bohumil Doležal povšiml. Ostatní zvířátka přitom po léta bezmocně přihlížela, jak mizí mléko a jablka a miliardy, jak je majetek celé zvířecí farmy postupně odkláněn do prasečích chlívků a jak jsou úřady, jež měly sloužit obecně zvířecímu zájmu, zneužívány v zájmu a ku prospěchu bratrstva prasečí pracky.
Někteří hlídací psi zookracie ovšem nad tímto chováním čuníků blahosklonně přivírali oči. Teprve tehdy, když si znechucená zvířátka zvolila novou generaci čuníků, náhle spustili hlasitý štěkot. Začali bít na poplach, že na farmě zvířat proběhl převrat a že až nyní se vlády nad ní ujala prasata. K tomu prý jim dopomohla ta zvířátka, která v minulosti varovala, že mizí mléko a jablka a miliardy, a volala „Vraťte nám farmu!“, zatímco oni sami spokojeně vrněli nad tím, jak jsou čuníci pěkně organizovaní v partajích, a občas na ně jen tak zavrčeli, aby se neřeklo. Teď se podivují, že jejich zpozdilý štěkot nebudí velkou důvěru. Noví čuníci si navíc rovnou koupili celé psince s hlídacími psy, aby je při jejich odklánění mléka, jablek a miliard do prasečích chlívků už vůbec nic nerušilo. Proto je situace na naší farmě tak zapeklitá a bude trvat ještě dlouho, než většina dezorientovaných zvířátek prohlédne, že byla znovu podvedena.
Václav Němec
Autor je filozof působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
Článek Bohumila Doležala, s nímž Václav Němec polemizuje, najdete ZDE.
