Bývalý prezident Václav Klaus FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Měli jste také kdysi dojem, že s Václavem Klausem směřuje naše země na Západ? A také vám pak začalo připadat, že se změnil? Toto nemilé procitnutí potkalo nejednoho Čecha, který si váží života ve svobodné zemi a považuje komunistický režim za temné období našich dějin.
Bohužel jde o omyl. Klaus rozhodně přispěl k liberalizaci Česka a k zavedení standardního politického modelu. Jenže to se ještě nevylučuje s přítomností chronické choroby v jeho mysli. A tuto chorobu má na svědomí sovětský bacil.
Je v tom smutná logika. Sovětská propaganda, která k nám mířila více než 40 let z Moskvy, napáchala na starších generacích děsivé škody. Jde o stereotypy v myšlení, jež by mladšího člověka nikdy nenapadly. Kupříkladu by ho nemuselo ani napadnout dělit svět na Západ a Východ. Máme tu prostě normální svět a pak několik nenormálních zemí, kam patří zejména Rusko.
Člověka, který v sobě nemá ani špetku sovětské nákazy, vůbec nenapadne, že by záběry na zastřelené civilisty v ukrajinské Buči mohly být podvržené. Duševně zdravý a běžně socializovaný člověk ví, že něco takového v našem světě nejde zfalšovat. Sovětský člověk ale nevěří tomu, co píší a vysílají západní média, protože Západu se přeci nedá věřit. To je axiom sovětského názoru na svět. Sovětský člověk netuší, že konkurenční a svobodné prostředí vylučuje propagandistické chování soukromých a veřejnoprávních médií, jež by unifikovaným způsobem zmanipulovalo fakta. Propagandu, která by cíleně převrátila na ruby pravdu, může čistě technicky vytvářet jen diktatura.
Když Václav Klaus vyjádřil pochybnost nad záběry zavražděných lidí, zachoval se jako prototyp sovětského člověka, který si třeba myslí, že žije v bruselské diktatuře. Takové postižení je v jeho letech již zřejmě neléčitelné.
Normální a zdraví lidé považují ruské řádění na Ukrajině za projev barbarství a vyjadřují nad tím znechucení. Pro sovětsky myslícího Klause jde ale o sveřepou západní snahu poškodit Rusko. Nenapadne ho, že bez projevů tyranské abnormality by nikdo neměl potřebu se Ruskem vůbec zabývat, natož pěstovat vůči němu negativní emoce. Pro sovětsky myslícího člověka je ale axiom, že Západ nemá Rusko rád a chce mu škodit. Tak to psali v Pravdě, v Rudém právu a v tom jsme prostě žili. I mnozí nekonvenčně myslící lidé často nepostřehli, jak i na ně sovětská propaganda působí.
Klaus není všedním typem sovětského burana. Je naopak typem nevšedním. Na konci 60. let formuloval teze o nefunkčnosti direktivně řízené ekonomiky, která byla v sovětském světě posvátnou krávou, nad níž by bylo „nevědecké“ pochybovat. Na počátku 90. let Klaus věděl, že ekonomická reforma a liberalizace společnosti souvisí s politickou pluralitou politických stran. Řada disidentů z Charty 77 to nevěděla a Klaus měl náskok. Jakmile ale začala válka v bývalé Jugoslávii, tak Klausovi zahořelo srdce pro Miloševičovo Srbsko. Tehdy začalo být jasné, že v jeho mentalitě něco nehraje.
Pak se jako prezident začal chovat nevraživě k americkému velvyslanci a srovnával projekt amerického radaru s okupací armád Varšavské smlouvy. To už bylo jasné, že je vážně nemocný. Po odchodu z prezidentské funkce, kterou v porovnání s Milošem Zemanem zastával s formálně důstojným chováním, se ale jeho postoje zcela přimkly k Putinově antizápadní propagandě. Na Západě od té chvíle neviděl nic jiného než údajně vládnoucí neomarxistickou doktrínu. Že je to absurdní blud, to nevadí. Pro sovětskou mentalitu je negativní popis Západu konstantním přístupem, o němž se nepochybuje. Podařilo se mu tak vytvořit nacionalistickou sektu lidí, kteří všude vidí hrozbu děsivého progresivismu. Naprosto stejně, jako tím straší své sovětsky myslící příznivce Vladimir Putin.
Co je to vlastně za nemoc? Čím je sovětský bacil tak infekční? Už dávno nejde o komunismus. Z upřímné víry ve vládu proletariátu se v Sovětském svazu vyléčili už za Stalina. Sovětský bacil se nyní projevuje hlavně negativně. Na prvním místě je to mindrák, který sovětsky myslícím lidem vysvětluje vlastní nepřizpůsobivost a neochotu přijmout určité civilizační standardy tím, že se nad ně někdo povyšuje. Obrana jejich svobody je deklarací práva na duševní zaostalost. Koncept sovětského světa je alternativa vůči normálnímu světu, který popisujeme třeba jako liberální demokracii. Nikdo ze zastánců této alternativy nechce připustit, že jde o alternativu autoritářskou. Jsou nanejvýš ochotni jako Orbán říci, že jde o alternativu neliberální. Někdejší Klaus vystupoval proti řízené ekonomice, dnešnímu Klausovi není proti mysli takzvaná „řízená demokracie“, kterou provozoval až do zavedení současného teroru Putin v Rusku. Přitom každá řízená demokracie je stále více řízená a stále méně demokratická. Tuto zkušenost známe z let 1945 – 48.
Sovětsky myslící člověk se nedomnívá, že je Ukrajina suverénní stát, protože přeci Ukrajina vždycky byla součástí ruského státu. I toto si myslí Klaus. Takové lidi ani na vteřinu nenapadne, že jim do toho nic není. A že ani Rusku do toho nic není, jakou identitu cítí Ukrajinci a jaký chtějí mít stát. Sovětský svět má totiž základní konzervativní instinkt: konzervuje sebe sama. S idealistickým konzervatismem britských džentlmenů to nemá společného vůbec nic. Putin i Klaus jsou konzervativci v tom smyslu, že chtějí žít ve starém světě, který nesnese inovace a hlavně svobodné myšlení.
Jak to u Klause souvisí s jeho liberalizační reformou v 90. letech? Inu, i v Rusku se o ni pokusili a vyrobili při tom armádu státních zlodějů, kterým říkáme oligarchové. Ani Klausovi tento typ pseudopodnikatele nevadí. I on se na vytvoření této nemravné vrstvy státních zlodějů podílel. Své názory o zkaženém Západu publikuje v novinách estébáka Andreje Babiše. A podporuje tím estébáka Vladimira Putina.
Václav Klaus měl nepochybně své lepší období, kdy se jeho sovětský bacil neprojevoval akutními příznaky jako dnes. Ale neměli bychom si myslet, že to byl z gruntu jiný člověk. Při podrobnější studii jeho nacionalistických a slovanských inklinací, při zjištění jeho odporu k restitucím, při okázalé ignoranci legislativního zajištění férových pravidel při privatizaci, při jeho pohrdání ukrajinskou samostatností si jasně uvědomujeme, že Václav Klaus je skrz na skrz sovětský člověk.
