Všimli jste si, že si s námi se všemi boss bossů a favorit podzimních parlamentních voleb hraje svou oblíbenou hru vadí – nevadí? A v této poněkud zvrácené hře bohužel vyhrává.

Důvod je prostý a ne příliš lichotivý. Zdá se, že většinová česká společnost jako by ani neměla svůj práh snesitelnosti. Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Vzorce chování se po spirále času vracejí do normalizačních schémat schizoidní dvojí morálky. Mocní mohou nemluvit pravdu, jednat nečestně, skoro by se dalo říci lhát a podvádět. Vysílají tím jasný signál. Vadí? Nevadí.

Součástí aktuální atmosféry je také pokračující vulgarizace a buranizace veřejného prostoru. Vítězí hřmotní hrubiáni, kteří dobře vědí, že nejlepší obranou je útok. Slušnost považují za slabost a zvyšují obrátky svých mocenských eskapád. Dva nejvlivnější navíc vytvořili tandem, který udává tón, Babiš a Zeman, obratní a mazaní technologové moci.

Nic nevadí. Všehoschopný imigrant ze sousední země velmi dobře pochopil, jak získat dominantní moc v zemi, která vlastně nemá žádnou většinovou shodu na ničem, ani na interpretaci vlastních dějin, ani na zásadní zahraničněpolitické orientaci. K získání většiny stačí jen hesla, jen symboly a iluzorní pocit jistoty pod praporem vůdce, že bude líp. Je zvláštní, že země, která si tak urputně zakládá na své etnické čistotě, se nechá doslova ochočit sousedem. Trochu to připomíná příběh jednoho Rakušana z první poloviny minulého století, který si podmanil německý národ. I on věděl, jak je důležitá propaganda a vymývání mozků většinové společnosti.  A na produkci tohoto cirkusu se šetřit nesmí. Investice takto vložená se zaručeně vrátí. A pak samozřejmě platí, a platilo to i tehdy, že za všechno zlé mohli a mohou ti slabí a proradní předchůdci. Je třeba definovat nepřítele a na něm pak postavit příběh.

A to jsou dnešní metody PR ještě rafinovanější než v minulosti, a zejména k tomu existuje mnohem více prostředků a komunikačních kanálů. Vidíme to i nyní. Pokud se dostane velký šéf do potíží jakožto neetický a zdá se, že i zákon porušující daňový optimalizátor, pak naskočí tým expertů a přejde se do protiofenzívy. Pikantní na tom je to, že ministr financí, potažmo jeho podřízení, by měl vyšetřovat sám sebe.

Takže rada všem ostatním – v podobné situaci je nejlépe dotěrným tazatelům říci, že za pár týdnů připraví váš auditor zprávu, která vše zaručeně vyvrátí, že těch pár šikovně vydělaných melounů pro vás nehraje žádnou roli, a tudíž je okamžitě dáváte na charitu, nejlépe na nemocné dítě. To určitě zabere. Důležité je mít všude svoje lidi a ve svých médiích okamžitě zaútočit na konkurenty a oponenty. A nebát se vyprášit nějaké ty složky jako v dobách předchozích. Ostatně všechny dosavadní kauzy hrdina naší doby také přežil, takže sorry jako.

Vadí to většině lidí? Nevadí! OK. Jede se dál. Česká politická krajina je zdecimována na cimpr campr, na nějaké hodnoty či ideologická ukotvení se už dávno nehraje. Politika je jen pokračováním byznysu jinými prostředky a variací marketingu a pokleslého showbyznysu. Výsledek nemohl být jiný. Pustit si žraloka do rybníka, to nemohlo dopadnout jinak. Kozel zahradníkem, chcete-li. Co čekal pan premiér před třemi lety? Pokání predátora? Vděk?  Rovnocenné a férové koaliční partnerství? Jeho dnešní pokusy o emancipaci jsou zpozdilé a jalové. Pro nenasytné a pomstychtivé duo Babiš-Zeman je současný předseda vlády snadným soustem. A nejen on.

Pro země na západ od nás jsme ještě méně srozumitelní než Orbán v Maďarsku či Fico na Slovensku, i když mnohé trendy a dnešní priority máme bohužel společné. Avšak míra kumulace a koncentrace moci je u našeho hlavního mocipána ještě mnohem vyšší než u našich partnerů z bývalé sovětské stáje, a to přímá, ne zprostředkovaná. Na důvěryhodnosti nám nepřidávají ani okaté a okázalé námluvy s Čínou a Ruskem, podporované domácí vlivnou byznysovou rodinou. A opět. Vadí? Asi nevadí. Stejně jako většině asi nevadí omezování svobod a vyšší míra plíživé soft perzekuce a bedlivých pohledů Velkého bratra. A nevadí ani otevřený prostor pro českou oblíbenou disciplínu – udávání neboli práskání. Nevadí nic. Nic není hanba.

A kupodivu snad ani nevadí, že máme krom jiného vysoké ceny energií, že máme třikrát menší průměrné platy a důchody než v sousedním Bavorsku, a to při srovnatelných cenách zboží a služeb. A asi dokonce ani nevadí ne příliš vysoká kvalita potravin většinové domácí produkce atd. A nevadí ani zjevná neúcta k půdě a krajině. Ono by to totiž mohlo být vnímáno jako něčí kritika. Tak bacha. Vůdce by se mohl rozčúliť. Určitě pro nás připraví další pokračování hry, hry na vadí – nevadí.  To je ta jeho verze latinského úsloví panem et circenses, tedy chléb a hry.  I Agrofertistán nabízí obojí, podobně jako římští císařové v pozdním úpadkovém období. Za chléb a hry získávali většinovou přízeň lidu, kterou pak zneužívali k vlastním cílům.

Máme toho asi ještě hodně před sebou. Znáte to. Moc chutná, a absolutní moc chutná absolutně. A excesy se stávají normou. Mefisto si počítá své další Fausty.