Co je podle obyvatel České republiky morálně přijatelné? Líbat se na veřejnosti, mlátit policajty, jezdit bez placení, zabít lupiče?

Oproti různým mýtům je potřeba postavit zjištěná fakta, která dávají o něco přesnější obraz. Běžnou námitku, že většina lidí v životě žádného výzkumníka nikdy nepotkala, necháme stranou. Ty postupy jsou vyzkoušené a ověřené, jak si může snadno zjistit každý, kdo chce.

Tedy k věci. Agentura CVVM se v březnu 2015 ptala obyvatel starších patnácti let (počet 1045 dotázaných) na jejich postoje ohledně přijatelnosti různého jednání. Lidé to klasifikovali na škále od jedné do deseti. „1 znamená, že je nepovažujete za přijatelné za žádných okolností, a 10 naopak, že jsou přijatelné podle Vás kdykoliv.“

Alkohol za volantem ne

Co se ukázalo? CVVM ve své zprávě píše: „Nejméně morálně přijatelné je pro české občany řízení pod mírným vlivem alkoholu – v tomto případě se do kategorie 1 a 2 v rámci výše popsané škály zařadilo sedm Čechů z deseti (69 %). Jako druhá nejméně přijatelná činnost je pro české obyvatele uvádět nepravdivé údaje při žádosti o sociální podporu (62 %). Téměř stejný podíl občanů pak považuje za morálně nepřijatelné, když si někdo nehledá práci a žije jen z podpory a darů (60 %). Třípětinová většina také odsuzuje rvačky s policií (59 %). Pro více než dvě pětiny Čechů je nemyslitelné vzít úplatek (46 %), zaměstnávání lidí načerno (45 %) a kouřit marihuanu a hašiš (44 %).

Značně nejednotné jsou postoje veřejnosti týkající zabití zloděje při ochraně vlastního majetku a zabití v sebeobraně a (částečně) eutanazie. V těchto případech jsou odpovědi českých občanů rozptýlené téměř rovnoměrně v celé šíři postojového spektra. Morálně nepřijatelné je zabití v sebeobraně a eutanazie pro zhruba pětinu dotázaných, u zabití zloděje při ochraně majetku je to téměř čtvrtina. Naopak zcela přijatelné jsou pro více než desetinu (13–17 %) dotázaných. Podobná či ještě výraznější nejednotnost byla zjištěna i ve vztahu k nelegálnímu stahování hudby a filmů, k rozvodům manželství a ke sledování pornografie.“

Tolik z výzkumu, který toho uvádí ještě více, ale pro ilustraci to snad stačí.

Záleží na otázce

Některá média už průzkum interpretují dost nesmyslně, třeba že pro Čechy je život na dávkách nemorálnější než někoho zabít. Jenže nic takového tam není, jen se tam říká, že většina Čechů život na dávkách bez hledání práce a při lhaní na úřadech odsuzuje a že je jich víc než těch, kteří se nechtějí nechat přepadnout zlodějem s pocitem, že se nesmí bránit, třeba i za rizika, že útočníka zabijí. Kdyby otázka zněla třeba: „S čím byste chtěl žít zbytek života, že jste zabil člověka, který se k vám vloupal, nebo že jste jednou neoprávněně požádal o podporu v nezaměstnanosti?“ asi by to vypadalo jinak. Stejně tak je známo, že hodnocení vypadá jinak, když se ptáme, co je nepřijatelné jednou, nebo dlouhodobě, co u nás, příbuzných, cizích lidí, cizinců a tak dále.

Také třeba pokud jde o „líbání na veřejnosti“, jaké líbání? Co třeba společenský náznak polibku mezi politikem a političkou na summitu Unie? Je to totéž jako hlasité projevy mládeže v nočním autobuse při návratu z mejdanu?  Nebo: „33 % obyvatel ČR pokládá za zcela morálně nepřijatelné nechat si nalezené peníze“. Samo o sobě to nejspíš nemorální je, jenže jde přece o okolnosti. Kolik peněz, kdy a kde. Mám dát inzerát do novin, že jsem našel v noci na ulici pětistovku a že ji vrátím tomu, kdo popíše, jak vypadá?

Jen jestli někdo otázku pochopil

Ale ještě zpět k těm dávkám. Takové odpovědi, jaké výzkum uvádí, jsou docela pochopitelné, protože není důvod, proč by měl někdo život na dávkách (pokud jde o nezaměstnanost) chválit. Spíše by bylo zajímavé zjistit nějakým dalším kvalitativním výzkumem, proč si někdo myslí, tedy těch osm procent lidí, že by takové jednání mělo být morální. Jako vždy se může ukázat, že někdo otázku nepochopil, nebo si pod ní představuje něco jiného. Představa, že „tou jsou určitě cikáni, co se jim nechce dělat, těch osm procent“, není ničím doložena, sotva tato skupina tvořila osm procent dotazovaných. Můžeme navrhnout spíš psychologickou interpretaci, třeba že si někdo myslí, že už v životě dřel dost, tak je jen správné, když teď budou platit ti ostatní, co práci sice mají, ale moc se v ní nepředřou a tak podobně. Lidská duše je někdy hodně jednoduchá i složitá zároveň.

Jsme dost liberální

Češi, pro zjednodušení tak říkejme onomu zkoumanému vzorku, i když nevíme, kolik z těch lidí bylo „etnických Čechů“ (lidí, co tu žijí tak dlouho, že se neví, odkud přišli, mluví tak nějak česky a jsou tak trochu bílí), se jeví celkem liberální. Jestli jsou hluboce liberální, nebo jen lhostejní k některým jevům, můžeme nechat stranou. Dopady jsou tytéž.

Jisté je, že získané odpovědi celkem jasně ukazují, že není pravda, že jsme zcela nemorální a že je všem všechno jedno. Je to jako vždycky, jsme od všeho trochu, naše postoje se mění, jak během let v populaci, tak v tom, jak jedinec stárne.

A ještě: Skoro tři čtvrtiny lidí si myslí, že je zcela nepřijatelné se prát s policií. Asi tak sedm procent by se pralo skoro vždycky. Sám nevím, jestli je to pro policii dobrá zpráva, nebo špatná. Asi záleží i na tom, jestli lidé při svém jednání také přejdou od slov k činům.