Ve středu senátoři schválili novelu školského zákona, která přináší změny v předškolním a základním vzdělávání i v systému přijímaček na střední školy a jejich maturitách. S většinou novinek obsažených v této úpravě přišel již bývalý ministr Chládek, který se musel z úřadu poroučet pro podezření ze sexuálního obtěžování. Nová ministryně Kateřina Valachová nejdříve některé jeho návrhy rezolutně odmítala, nakonec jsou však do novely přesto zahrnuty.
Kritika se snáší především na opatření na podporu kontroverzního inkluzivního vzdělávání. Předimenzovaná anti-inkluzní kampaň, do jejíhož čela se postavil prezident Zeman v doprovodu deníku Blesk, zastiňuje mnohem závažnější a potenciálně nebezpečnější novoty, které na rozdíl od inkluze skutečně mohou mít nedozírné důsledky. Jednotné přijímací zkoušky a povinná maturita z matematiky znamenají dokonání metamorfózy českého školského systému a jeho přebarvení do komunistických odstínů.
Technici všech zemí…
Exministr Marcel Chládek, který si vytyčil prosazení povinné maturity z matematiky a jednotných přijímaček jako jeden z hlavních cílů svého působení, obhajoval zkoušku z matematiky jako záruku zvýšení zájmu o technické obory. Alibismus, kterému nemohl věřit snad ani Chládek sám, byl možná jedním z důvodů, proč třetí povinnou maturitní zkoušku hned zkraje svého působení jeho nástupkyně zavrhla. V rozhovoru pro Aktuálně.cz z loňského června Valachová připomíná, že zkoušku nesložilo ve školním roce 2014/15 dokonce 24 % maturantů. „V žádném případě nedovolím, abychom ukřižovali naše budoucí maturanty za několik let na něčem takovém“, dodala tehdy ostře Valachová.
Realita je však nakonec o poznání jiná, Valachová svolila k zavedení maturity z matematiky již od roku 2020/21. Dá se předpokládat, že podlehla tlakům ze strany premiéra Sobotky i dalších spolustraníků, sociální demokraté prosazují povinnou zkoušku z technického předmětu dlouhodobě. Jak si Sobotka a vůbec celá jeho vláda představuje výsledek tohoto experimentu, můžeme jen hádat. Je však jisté, že již v tuto chvíli alarmující procento neúspěšných maturantů s připočtením nedobrovolných skladatelů opět enormně vzroste.
Unifikačně-socializující revoluce, jakou české školství za časů Chládkových, potažmo Valachových prochází, není nic jiného než postupné přibližování se totalitní jednotvárnosti se vším všudy. Zavedení jednotných přijímaček vede k dokončení faktického zestátnění vstupních i výstupních zkoušek, kterými studenti musí projít. Střední školy budou přijímat studenty na základě státem dané společné zkoušky, odučí je dle státem přidělených předpisů a dají jim maturitní vysvědčení za naplnění v lepším případě státem, v tom horším Cermatem vytvořených norem, seznamů a manuálů.
Valachová v novele zákona nezapomněla ani na mateřské školy. Zavádí povinný poslední ročník mateřské školy. Do něj rodiče děti musejí zapsat, jinak jim bude hrozit pokuta. Kromě toho od roku 2020 budou mít nárok na umístění do školky děti již od dvou let. Tříleté děti budou mít místo garantované již o dva roky dříve, čtyřleté děti podle plánu hned od příštího roku. Tolik nových míst v již takto přeplněných školkách se Valachová patrně chystá tahat z klobouku.
Inkluze? Zbytečný humbuk
Vedle výše zmíněných novinek, které zákon čekající na Zemanův podpis přináší, ve veřejné debatě v posledním roce a půl jednoznačně vyčnělo bizarně předimenzované a falešnými kontroverzemi naplněné téma inkluzivního vzdělávání.
Z aktuálních statistik vyplývá, že v běžných školách je již nyní integrováno bezmála 52 tisíc postižených dětí, většina z nich formou individuální integrace, zatímco v praktických a speciálních školách je v současnosti umístěno jen okolo 24 tisíc. Z celkového počtu zhruba 4 100 základních škol k inkluzi v menší či větší míře přistoupily již více než tři čtvrtiny. Smyslem zákona tedy není nacpat postižené děti mezi ty „normální“, děti s poruchami učení či mentálním nebo fyzickým postižením se společně se zdravými vzdělávají dnes již téměř běžně. Jedinou změnou bude rozšíření prostředků na dovzdělání dostatečného množství kvalifikovaných speciálních pedagogů a asistentů a navýšení podpory pro školy i rodiče. Emoce jsou zbytečné, Zeman a další populisté objevují Ameriku.
České školství prošlo v posledních deseti letech zásadní proměnou po mnoha stránkách. Výsledkem této metamorfózy je skličující obrázek novodobé soudružské jednoty, podivného erárního servisu a centralizace od A až do Z.
