Následky útoku na věznici na území samozvané Doněcké lidové republiky FOTO: ČTK/AP/Uncredited
FOTO: ČTK/AP/Uncredited
O tom, že Rusko úmyslně šíří falešné informace, existuje v posledních letech nespočet důkazů stejně jako o tom, že popravuje válečné zajatce. Zatím posledním, zato však svým rozsahem i způsobem prezentace masivním případem, je smrt několika desítek ukrajinských zajatců v táboře v Olenivce.
V táboře, kde byli vězněni zajatí ukrajinští vojáci včetně mnoha obránců železáren Azovstal z Mariupolu, došlo k výbuchu, v jehož důsledku zahynuly desítky zde zadržovaných lidí a další byli zraněni. Rusko okamžitě přispěchalo s vysvětlením, že tábor zasáhly ukrajinské síly za pomoci HIMARS, tedy dalekosáhlého raketového systému. Jenže způsob provedení i všechny doprovodné okolnosti ukazují, že skutečným viníkem je právě Rusko, které se snaží svoji vinu za další úmyslný válečný zločin svést na svého protivníka. Lapidárně to shrnul bývalý vojenský atašé norské ambasády v Kyjevě Hans Petter Midttun: „Přestaňte číst ruská média, jinak riskujete, že ztratíte smysl pro dobro a zlo.“
Informace i kvůli zákazu vstupu vydanému ruskou stranou nelze ještě stále nezávisle ověřit, ale již sám zákaz vstupu pro nezávislé orgány a v neposlední řadě i databáze Disinfo, která v této chvíli obsahuje více než 14 tisíc jasných příkladů prokremelských dezinformací, z nichž s většinou jsou přímo či nepřímo spojeni Putin s Lavrovem, naznačuje, která strana prokazatelně a často lže.
Ve světovém indexu svobody tisku z roku 2022 byla Ukrajina hodnocena na 106 místě ze 180. Není to žádný zářný výsledek, ale je lepší než třeba v případě člena EU a NATO, kterým je Řecko. Rusku patří 155. pozice, a je tak ve stejné skupině se zeměmi, jako jsou Afghánistán, Saúdská Arábie, Čína, Írán a Severní Korea. Navíc od invaze na Ukrajinu byla téměř všechna nezávislá ruská média zakázána, zablokována nebo prohlášena za zahraniční agenty. Všechna ostatní podléhají vojenské cenzuře. Podle amerického ministerstva zahraničí jsou „dezinformace jednou z nejdůležitějších a nejrozsáhlejších zbraní Kremlu. Žádné téma není pro tento zdroj lží nepřístupné. Vše od lidských práv a environmentální politiky až po atentáty a bombardovací kampaně zabíjející civilisty je v ruském zlovolném manuálu spravedlivým cílem.“
Takže zatímco Ukrajina není v žádném případě v tomto ohledu dokonalá, je Rusko naprosto rozvrácené. Západní státy jej zkrátka nemohou brát jako sobě rovnou zemi.
V roce 2014 se město Olenivka na východní Ukrajině dostalo pod kontrolu samozvané Doněcké lidové republiky a nápravná kolonie Volnovacha č. 120 se proměnila v zajatecký tábor pro ukrajinské vojáky a politické vězně zajaté separatisty i ruskou armádou. V červenci 2022 byla skupina 193 až 211 ukrajinských vojáků převedena do nových kasáren v komplexu tábora. Tito zajatci patřili do praporu Azov, který se vzdal 16. května díky záruce ochrany ze strany OSN a Mezinárodního výboru Červeného kříže poté, co tři měsíce odolával obklíčení v ocelárnách Azovstal v Mariupolu.
O pár dní později však tuto novou ubytovnu pohltil oheň. Zemřelo nejméně 53 zajatců a dalších možná až 130 bylo zraněno. Videozáznamy zveřejněné Ruskem i dalšími zpravodajskými agenturami ukazují četná spálená a zuhelnatělá těla. Okolní budovy však zasaženy nebyly, dokonce nedošlo ani k jejich poškození, a újmu neutrpěl ani nikdo z ruských strážců. Moskva okamžitě přispěchala s tvrzením, že tábor byl zasažen raketou vypálenou systémem HIMARS. Moskva vypustila do éteru tvrzení, že Kyjev na své lidi zaútočil proto, aby zabránil vlastním lidem odhalit jejich válečné zločiny či aby odradil další jednotky od kapitulace.
Ukrajinci naopak tvrdí, že akce byla dílem ruské žoldácké Wagnerovy skupiny, která se potřebovala zbavit svědků svých zvěrstev.
A jaké důkazy tedy ukazují, že masakr v Olenivce je skutečně dílem Ruska? Rakety HIMARS jsou na rozdíl od běžného dělostřelectva schopné zasáhnout cíl s přesností několika metrů, a to na vzdálenost desítek kilometrů. Útok tedy rozhodně nemohl být případem náhodně vypálené rakety. Protože je Olenivka od frontové linie jen asi 15 kilometrů, i to je už samo o sobě válečným zločinem odporujícím Ženevským konvencím, neexistuje jediný důvod, proč by na takový cíl byl použit HIMARS. Zkrátka střílet na cíl tak blízko fronty drahými raketami, když lze použít běžné dělostřelecké náboje, které stojí asi 0,4 % ceny, nedává smysl.
Zásahu raketou HIMARS se podle vojenských analytiků prostě věřit nedá. Akci dostal na starosti někdo, kdo vůbec neví, jak tyto rakety fungují. Budova, která měla být údajně touto střelou zasažena, je postavena z betonových cihel a má tenkou plechovou střelu. Ale stále stojí. Existuje nespočet videí a svědectví, jež ukazují, jak vypadá místo po zásahu střelou HIMARS – zdi jsou roztříštěné, případné ocelové výztuhy zprohýbané, ale nic po zásahu touto raketou nehoří. Podle snímků z Olenivky byl však výbuch natolik slabý, že se nepohnulo ani vnitřní vybavení, jako jsou například postele, na nichž oběti uhořely. Po zásahu střelou HIMARS by uprostřed musel být obrovský kráter. Ale ani ten tam není.
Журналист Politico показал фото со спутника Maxar, на которых видно, как колония в оккупированной Еленовке, выглядела до и после теракта – 27 июля и 30 июля.
Эти снимки подтверждают, что барак, в котором содержались украинские военнопленные, был подорван изнутри #RussianWarCrimes pic.twitter.com/SLiiv7O9PX— Оян Қазақ 🇰🇿 🇺🇦 (@asandj_alim) July 31, 2022
To, že oběti byly spáleny, jasně ukazuje na použití termobarické zbraně, kterou Rusové ve výzbroji mají a již ji i během své agrese na Ukrajinu použili. S největší pravděpodobností tak strážci své vězně zamkli v budově, dovnitř vypálili termobarickou munici a počkali, až bude dílo zkázy dokončeno.
A Rusům leží systém HIMARS dlouhodobě v žaludku, protože se jeho střelám nedokážou účinně bránit, a potřebují jej tak v očích běžných Ukrajinců zdiskreditovat.
Ukrajinská strana samozřejmě věděla, že v táboře jsou zadržováni její bojovníci. Masakr v Olenivce se navíc časově shoduje s bezprecedentním prohlášením na twitteru ruské ambasády v Londýně, kde se píše o tom, že bojovníci z Azovu si nezaslouží „normální“ smrt, i s uveřejněním brutálního videa, na němž ruský voják kastruje ukrajinského zajatce.
Hlavním důvodem masakru v Olenivce tak zřejmě bude nechuť vrátit na Ukrajinu zajatce z praporu Azov, protože by doma byli uvítáni jako hrdinové, a naopak veřejná poprava by vedla k ohrožení životů ruských zajatců na Ukrajině. Rusové tak zřejmě zvolili taktiku zajatce zavraždit a jejich smrt svést na Ukrajinu.
Americká velvyslankyně v Kyjevě prohlásila, že USA budou nadále po osobách odpovědných za útok na zadržovací středisko Olenivka pátrat stejně jako po všech pachatelích nelidského zacházení se zajatci.
