Na Kyjev útočily tisíce výsadkářů. Do ulic metropole se snažili infiltrovat čečenští hrdlořezové. Jedno jméno bylo na seznamu smrti hned na prvním místě. „Nepotřebuji odvoz, ale munici.“ řekl prý ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Zatímco okřídlenou větu dnes připisujeme šikovnému autoru propagandy, faktem zůstává, že Zelenskyj neodjel a nenechal svou zemi padnout. To Evropa se s ruskou agresí vyrovnávala podstatně složitěji.
Když ruská vojska pronikla na sklonku února 2022 na Ukrajinu, málokdo očekával, že napadená země bude schopná vzdorovat. Ve skutečnosti se již pracovalo na evakuaci vedoucích představitelů do exilu. Zatímco osud Kyjeva byl v očích Evropy zpečetěn, ukrajinští politici byli jiného názoru. Rozhodli se, že zůstanou a budou se bránit. Snažili se však zavčasu ochránit své nejbližší, píše polský novinář Zbygniew Parafianowicz v knize Polsko ve válce, která čerpá z informací politiků a očitých svědků těchto pohnutých událostí.
Autor monitoroval kritické dny především očima polské reprezentace. Jak uvádí, tamní úřady krátce před invazí nabídly ukrajinským politikům azyl. Ukrajinci ho odmítli, ale své rodiny v zemi neponechali. Například rodina ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby, včetně čtyřnohého rodinného mazlíčka, pak strávila první dny války v domě polského ministra zahraničí Zbygniewa Raua.
Po ruském válečném útoku na Ukrajinu zavládla v evropských a v polských politických kruzích hysterie. Předák strany PiS Jaroslaw Kaczynski dokonce mluvil přímo o vojenské intervenci zemí NATO (aniž by se špičkami aliance hovořil), takže musel zasáhnout sám ukrajinský prezident s tím, že si cizí vojenské síly na svém území nepřeje, ale že potřebuje zbraňové dodávky. Polského politika prý v té souvislosti označil za starého blázna.
Polsko o Ukrajině velmi intenzivně jednalo s evropskými partnery na všech úrovních. A to zejména prostřednictvím svého prezidenta Andrzeje Dudy. Spojencem mu bylo Slovensko, jehož prezidentka Zuzana Čaputová rovněž usilovala o integraci Ukrajiny do evropských struktur. Když na to konečně došlo, hledaly západní země cestu, jak si zachovat tvář. Oznámily zbraňové dodávky i evropskou integraci Ukrajiny, ale své východní partnery přitom z jednání nenápadně vynechali, píše Parafianowicz.
Autor zmiňuje i další momenty z počátků války, například mírovou iniciativu miliardáře Romana Abramoviče, kterou ukončila jeho údajná otrava, nebo vládní improvizace polských politiků, jež umožnily zrychlený export munice, které se Ukrajině žalostně nedostávalo. I díky jejich pomoci země odolala prvotnímu náporu agresora. Z krátkodobé superinvaze se stala vleklá poziční válka na jihu a na východě země. Okolnosti, které k tomu vedly, lze ovšem označit přinejmenším za spletité.