Poplatky u lékaře jsou v České republice všeobecně velice démonizovaná záležitost. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek naznačil, že by se vzhledem k nadužívání urgantních příjmů v nemocnicích mohly takové poplatky zavést, ovšem vzápětí se samozřejmě ze všech stran (hlavně tedy zleva a od populistů) spustil křik. Přitom poplatky citelně chybí, lidé urgentní příjmy skutečně zneužívají a bylo by správné, kdyby se platilo i jinde. Protože zdravotnictví není zadarmo.
Regulační poplatky byly zavedeny v roce 2008, jenže se z nich stalo téma pro sběratele voličských hlasů za jakoukoli cenu. Přestalo se platit za návštěvu ambulance u lékaře (30 korun) i za pobyt v nemocnici (60 korun za den) a zůstalo jen 90 korun na pohotovsti. Je ostudné, že se z minimálních částek dělá politické téma, místo aby každý rozumně uznal, že taková věc je pro každého dostupná a systému může pomoci. Bylo by skvělé, kdyby se vláda nezalekla laciného křiku a udělala konečně alespoň nějaké pravicové kroky.
Ano, lidé skutečně zneužívají urgentní příjmy. A ano, řada našich spoluobčanů si myslí, že když je něco zdánlivě zdarma, je možné to využít kdykoli a pro cokoli. Jenže to není pravda. A nejde tady o snahu o to, aby pro někoho zdravotnictví snad bylo nedostupné, to je nesmysl. Například poplatek za pobyt v nemocnici (který by klidně mohl být třeba mezi 100 a 200 korunami za den) přece není poplatkem za zdravotní péči, ale člověk se v nemocnici stravuje, zařízení platí energie, administrativu a řadu dalších věcí, které se netýkají samotné medicíny, ale bez nichž by pacienti mohli být v nemocnici jen těžko.
Lékaři v dnešní době mají spoustu byrokratických povinností. Musí toho zvládnout opravdu mnoho. Naproti tomu věda jde stále kupředu, zdravotní péče se zlepšuje a každý z nás má nárok i na tu nejdražší operaci a léčbu díky dobrému systému zdravotního pojištění. Ale tento systém není ani nafukovací, ani nekonečný. Žijeme ve složité době, a tak malý ústupek, jako je pár desítek korun od každého z nás, by mělo být to nejmenší. I díky tomu přece budeme moci umožnit léčbu všem, a to takovou, jaká je potřeba.
Ministr Válek si pochopitelně nutně musí představovat palcové titulky v Babišových médiích, rozčilení levicových komentátorů na twitteru a Tomia Okamuru připoutaného k řečnickému pultíku ve sněmovně, kde bude nejspíše předčítat všechny díly učebnic anatomie. I tak by ale bylo skvělé, kdyby měl odvahu a poplatky, jejich širší paletu, než byl ten jeden krok zmíněný v tomto týdnu, se alespoň pokusil zavést.
Bohužel víme, že další záležitosti, jako nadstandard, které by našemu zdravotnictví taktéž pomohly, se prosadit nepodaří, protože se všichni příliš bojí toho, kolik politických bodů by to stálo. Alespoň nějaký krok je ale už třeba udělat. A pojďme už konečně přestat říkat podobným krokům nepopulární. Nazývají se antipopulistické, rozumné a realistické. A takovou politiku potřebujeme.