Na soukromé nezávislé žurnalistické projekty po covidu tvrdě doléhá i válka na Ukrajině. Inzerce ubývá, mecenášství se logicky zaměřuje na oběti války. A vláda? Řeší maximálně to, jak do rad dohlížejících na Českou televizi a Český rozhlas dosadit své lidi.

Novináři, kteří se nenechali zkorumpovat Andrejem Babišem, oligarchy či ruskými a čínskými tajnými službami, výrazně přispěli k úspěchu demokratických stran v posledních sněmovních volbách, napsal jsem před pár měsíci v sloupku pro Týdeník FORUM v souvislosti s analýzou vládního programového prohlášení. Konkrétněji jeho bodů, které se týkají pětikoaličních plánů v mediální oblasti.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM připomíná historický význam cesty českého premiéra za ukrajinským prezidentem

Nové číslo Týdeníku FORUM, které je ode dneška v prodeji, rekapituluje význam cesty Petra Fialy za Volodymyrem Zelenským. Zdůrazňuje, že…

Končil jsem konstatováním, že se vláda plánuje zaměřit toliko na veřejnoprávní média a ku škodě kvality tuzemské demokracie zcela opomíjí média soukromá: „Fiala a spol. se chtějí chvályhodně zaměřit na zlepšení financí veřejnoprávních vysílatelů a na obsazování dohlížejících rad kvalitnějšími kandidáty. Na soukromá svobodná média však kabinet zcela zapomněl. Přes to, že je u moci i díky jejich osm let trvajícímu vzdoru. Přes to, že hrála, hrají a budou hrát klíčovou roli v boji o kvalitu i budoucnost naší demokracie. Dovolím si to nazvat prvním velkým kiksem nastupujícího kabinetu.“

Nově si k tomu dovolím dodat, že na soukromé nezávislé žurnalistické projekty po covidu tvrdě doléhá i válka na Ukrajině. Inzerce ubývá, mecenášství se logicky zaměřuje na oběti války. A vláda? Řeší maximálně to, jak do rad dohlížejících na Českou televizi a Český rozhlas dosadit své lidi.

Vyčistit rady

V minulém týdnu ministr kultury Martin Baxa představil jediný letos plánovaný legislativní počin týkající se médií – návrhy novel týkající se České televize a Českého rozhlasu. Jeho úřad k tomu vydal i tiskovou zprávu s nadpisem „Novely dají veřejnoprávním médiím trvalou stabilitu“. V čem má ona „trvalá stabilita“ spočívat?

Prý v tom, že třetinu radních dohlížejících na fungování ČT a ČRo má nově volit senát. Až dosud byla volba v rukou poslanců. A pak v tom, že nově nemá existovat možnost odvolat celou radu, nýbrž jen konkrétního radního. „Jedním z cílů celé novely je větší odolnost veřejnoprávních médií vůči vnějším politickým tlakům nebo snahám o jejich ovlivňování ze strany příznivců nedemokratických režimů,“ nechal se slyšet ministr Baxa a neváhal přitom argumentovat válkou na Ukrajině.

Dále čtěte

Alexandra Alvarová: Rusové chtějí Západ rozvrátit

Alexandra Alvarová dlouhodobě zkoumá šíření dezinformací a metody hybridní války. Je autorkou knihy Průmysl lži. V následujícím rozhovoru popisuje,…

Jenže jádro pudla navrhovaných novel je skryto v detailu – budou-li nově volit část radních i senátoři, musí po jejich přijetí skončit všichni dosavadní členové Rad ČT a ČRo. A jsme u staré dobré představy většiny polistopadových vlád: veřejnoprávní média jsou tu od toho, aby nám co nejméně překážela, a ještě lépe – aby nám dobře sloužila. A jak na to? Přes členy dohlížejících rad, kteří mají v rukou osud klíčových osob – generálních ředitelů.

Nejde o nezávislost ČT a ČRo nebo o „trvalou stabilitu“, ale o jejich zkrocení či lépe řečeno podmanění aktuální moci. Tahle tendence je vlastní nejen Andreji Babišovi, Tomio Okamurovi či již nyní již neparlamentním komunistům. Zjevně je bohužel zakódována v genech všech politických stran či hnutí, včetně těch, které tvoří současnou pětikoalici. Představená novela bohužel řeší jen výměnu „starých“ (rozuměj babišovsko-okamurovsko-komunistických) za „nové“ (rozuměj pětikoaliční). Vůbec se naopak nezabývá udržitelným financováním veřejnoprávních vysílatelů, které nejlépe zaručí jejich maximální možnou nezávislost na vládě. Prý nejdříve v roce 2023…

Nic nového pod sluncem

Všechny ty demokratické ženy a muži byli ochotni něco pro svobodná média udělat toliko v časech posedávání v opozičních lavicích. V časech, ve kterých jejich slova nemusely a z logiky síly v zákonodárném sboru ani nemohly následovat konkrétní činy. Když je voliči – i díky dlouholeté kvalitní práci novinářů, kteří se nenechali zkorumpovat Andrejem Babišem a dalšími oligarchy – poslali do vlády, ke starým proklamacím se přestávají znát.

Nic nového pod sluncem, přesto je nutné to znovu a znovu připomínat. Nezávislá a kritická novinařina se nikdy nebude hřát v přízni mocných. Což ovšem neznamená rezignaci na neustálé připomínání úlohy svobodné žurnalistiky v demokracii a na tlak po jejím co nejsilnějším legislativním ukotvení.