J. D. Vance řeční na Mnichovské bezpečnostní konferenci (2025). FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Vystoupení amerického ministra obrany Petera Hegsetha a především amerického viceprezidenta J. D. Vance na bezpečnostní konferenci v Mnichově bylo jasným dokladem toho, že vazba Spojených států a Evropy v podstatě mizí. Hegsethovi lze vyčítat, že už před jednáním s Ruskem dělá ohledně Ukrajiny ústupky. Nicméně v tom, že Evropa potřebuje být schopná se sama bránit, má v podstatě pravdu. To viceprezident Vance v zásadě předestřel důvody pro rozchod USA a EU. Kritika toho, že evropské země neposlouchají své voliče, zní z úst někoho, jehož nadřízený se po prohraných volbách snažil všemožně udržet u moci, dosti směšně. Ke smíchu ale důvod rozhodně nemáme.
Podle nového amerického viceprezidenta nepředstavuje největší ohrožení Evropy Rusko, které spustilo největší ozbrojený konflikt na tomto kontinentě od druhé světové války. Dokonce není největší hrozbou ani Čína. Největší nebezpečí je prý v tom, že evropští politici utíkají před svými voliči v otázce migrace. Sice nejmenoval německou AfD, ale v podstatě vyzval k ukončení izolace této strany ostatními demokratickými stranami.
Zasahování do vnitřní politiky evropských zemí
Vanceova slova je navíc třeba vnímat v kontextu podpory, které se AfD dostává od Elona Muska na jeho sociální síti X. Německý soud rozhodl, že musí zpřístupnit informace o algoritmech, které řídí, komu se budou jaké příspěvky zobrazovat. To je více než na místě i vzhledem k tomu, že Musk jimi manipuluje, aby zvyšoval dosah svých příspěvků, a naopak snižuje dosah příspěvků svých kritiků třeba i tím, že jim vezme ověření.
Viceprezident ovšem v omezení Muskovy možnosti manipulovat veřejným míněním spatřuje omezení svobody slova. V tomto kontextu poukázal třeba i na zrušení prvního kola prezidentských voleb v Rumunsku. To bylo motivováno zprávou tajných služeb, že právě na sociálních sítích podporovalo jednoho z kandidátů masivně Rusko. Rozhodnutí Ústavního soudu bylo přijato rozporuplně i v samotném Rumunsku. Kritizovala ho i proevropská kandidátka, která s ruským favoritem postoupila do druhého kola.
Klíčové ovšem v tomto kontextu je, že volby nebyly zrušeny jako takové, ale budou se opakovat. Ruskem podporovaný kandidát má i nadále možnost se jich účastnit. Možná i díky auře mučedníka je na tom v průzkumech teď lépe než před zpětně zrušeným kolem v minulém roce. Tak jako tak ale jde o interní záležitost Rumunska, do které nemá americký viceprezident co mluvit.
Respekt k výsledkům voleb
V této souvislosti stojí za zmínku i Vanceova obrana Elona Muska, který prostřednictvím svého megafonu X podporuje různé evropské populistické strany a dokonce chtěl vyvolat předčasné volby ve Velké Británii. Prý když americká demokracie přežila deset let hubování Grety Thunbergové, tak Evropa přežije pár měsíců Muska. Jenže Thunbergová, ať si o jejích názorech myslíme cokoliv, nevlastnila sociální síť, na které mohla řídit, jak moc často jaké názory lidé uvidí.
Pokud Vance mluví o respektu k výsledkům voleb, mohl by krom svého šéfa začít u Muska. V Británii proběhly volby na počátku července. Na mandáty je jasně vyhráli labouristé. Nicméně i v počtu hlasů více protiimigrační konzervativní strana a jasně protiimigrační Reform UK prohrály se stranami, které současný imigrační systém měnit nechtějí. Toryové s Faragem nezískali ani 40 % hlasů, kdežto Labour, Liberální demokraté a Zelení dohromady přes 50 %.
Pro mnohé voliče je imigrace bezesporu problém. Nicméně ve volbách zatím silně protiimigrační strany, které by hlásaly to, co v USA Donald Trump, neuspěly tak, aby mohly svou politiku uskutečnit. Na tom ovšem není nic nedemokratického. Prostě pořád neoslovují většinu. Vanceovy řeči o tom, pro co podle něj evropští voliči hlasovali a pro co ne, jsou pak v kontextu volebních výsledků vrcholem arogance. Americkému viceprezidentovi nepřísluší interpretovat vůli evropských voličů.
Budťe víc jako my
Jenže Vanceovi ve skutečnosti nejde o respekt k vůli voličů. Jde mu o posílení populistických antiimigračních hnutí a politiků typu Viktora Orbána. Ten udržuje s americkou takzvanou konzervativní pravicí čilé vztahy dlouhodobě. Pravidelně třeba vystupuje na konferenci C-PAC. Americký viceprezident si zkrátka přeje, aby v Evropě vyhrávali politici, kteří mají podobný program jako jeho šéf.
Ti takzvaní konzervativci, kteří tomu tleskají, se přitom mohli zbláznit, když americká ambasáda podporovala akce typu Prague Pride. To bylo nepřípustné zasahování do našich hodnot, i když Obama, Biden ani nikdo jiný z demokratů nevyhrožoval třeba Polsku, že ho Amerika nebude bránit, pokud nebude vstřícnější k právům homosexuálů. Vance teď de facto spojenectví s Amerikou podmiňuje změnami vnitřní politiky evropských států. Takzvaní konzervativci mlčí.
Amerika přitom momentálně sama zažívá možná jednu z největší zkoušek svých dějin. Donald Trump si pravomoci exekutivy vykládá hodně široce. Ve svých vyjádřeních je čím dál tím otevřeněji autoritářem, třeba když na své sociální síti napsal, že ten, kdo zachrání svou zemi, nemohl porušit žádný zákon. Podobnými slovy, jen květnatějšími, se hájil Adolf Hitler v procesu, kdy byl souzen za nepovedený pivní puč.
Evropa by měla dát jasně najevo, že vládu ústavnosti práva na rozdíl od USA stále vnímá jako důležitou podmínku zachování svobody, ať si nová americká administrativa myslí cokoliv. To neznamená, že evropská demokracie nemá svoje problémy. Nicméně třeba zrovna ve svobodě tisku to není. Podle indexu sestavovaného Reportéry bez hranic jsou v první desítce nejlepších na světě výlučně evropské země. Spojené státy jsou pro zajímavost až v páté desítce a za Rumunskem.
