Velitel české jednotky v Litvě Roman Dvořák. FOTO: Armáda České republiky / se svolením autora
FOTO: Armáda České republiky / se svolením autora
Se zraky obrácenými k ruským hranicím trávili Vánoce čeští vojáci v Litvě v rámci úkolového uskupení pozemní protivzdušné obrany NATO. Hlavní síly jednotky tvoří vojáci z 252. protiletadlového raketového oddílu, které jsou doplněné o příslušníky ze strakonického pluku a specialisty z útvarů Armády ČR. Strakonický 25. protiletadlový raketový pluk „Tobrucký“ historicky poprvé vyrazil na první zahraniční misi. Deník FORUM 24 přináší rozhovor s velitelem české jednotky, majorem Romanem Dvořákem.
Jak jste slavili Vánoce? Měli jste stromeček, kapra či dárky?
Vánoční setkání i se stromkem i dárky měl český kontingent už 23. prosince. Vojáci si přečetli vánoční přání, která nám zaslaly děti z českých škol. Na besedě byl předán dar od první dámy Litvy. V krabici s osobním věnováním byly pro ně přichystané talismany. Jako velitel jednotky jsem všem vojáků vyřídil pozdravy z domova včetně těch od prezidenta republiky a ministryně obrany a dalších představitelů armády. Součástí vánočního setkání bylo i hudební vystoupení našich příslušníků. Na Štědrý den jsme na základně v Rukle uspořádali vánoční trhy. Český stánek nabízel vojákům tradiční polévku a nealkoholický punč. V jídelně byla společná večeře, pak následovala mezinárodní mše i bohoslužby jednotlivých národních kontingentů. Během tohoto svátečního dne měli vojáci čas být v telefonickém kontaktu se svými blízkými z Česka.
Vojáci jsou v kontaktu s rodinou jen na pár minut? Jak to nesou? Zvlášť na Vánoce. Budete je slavit dodatečně?
Toto období bývá pro vojáka náročné, kdy se často vzpomíná na rodinu a blízké. Vánoční čas se vojáci snaží zpestřit různou výzdobou, kdy se téměř vždy na jednotce najde někdo, kdo si ji na misi přivezl. Na Štědrý den vojáci individuálně volali svým rodinám do Česka. Na naše vojáky v zahraničí však kromě jejich rodin nezapomínají ani ostatní lidé v ČR, kteří jim často posílají balíčky plné různých pochutin, kreseb a přání. Vánoční čas však pro vojáky na zahraničních misích neznamená čas klidu, neboť operační úkoly plníme v místě nasazení nepřetržitě. Děkujeme všem rodinám, které jsou nám velikou oporou a podporují nás na dálku.
Jaký byl silvestr?
Bojové uskupení eFP (enhanced Forward Presence – eFP) tradičně pořádá slavnost na rozloučenou za účelem oslavy a vzpomínky na mnoho společných dní v zahraniční operaci. Předání velení eFP 11. rotaci připadá na únor 2022, rozhodli jsme se tedy spojit silvestrovské oslavy s pomyslnou rozlučkovou slavností, než se cesty vojáků z jednotlivých kontingentů zase na čas rozejdou. Na programu bylo hudební živé vystoupení kapely, drobné nealkoholické občerstvení a symbolické přivítání Nového roku s půlnočním ohňostrojem.
Jste na první misi, překvapilo vás něco ohledně spolupráce s jednotkami z jiných států?
Přestože 25. protiletadlový raketový pluk vyčlenil samostatné úkolové uskupení do mise historicky poprvé, měli jsme již před naším nasazením zkušenosti se spoluprací se zahraničními jednotkami z různých mezinárodních cvičení a také z působení v rámci hotovostních sil NATO. Jinými slovy, není tato mise pro nás první možností porovnávání vybavení, zbraňových systémů, ale i taktických postupů a obecně přístupu k plnění úkolů a v neposlední řadě k samotným lidem v jiných armádách koaličních partnerů. Takže, žádná překvapení ohledně mezinárodní spolupráce během naší mise jsem nezaznamenal. Naopak mě těší, že i naši vojáci na základních funkcích se dokáží dorozumět s ostatními vojáky při řešení běžných situací, a to i přesto, že nemají na funkcích stanoveny jazykové požadavky.
Mimo jiné je to o něco snazší i právě díky obdobným postupům napříč koaličními armádami?
Proto si myslím, že by vojáci naší armády měli cvičit i se zahraničními jednotkami a jezdit do zahraničních operací, abychom neztratili schopnost spolupráce. Rád bych také využil této příležitosti a poděkoval našim partnerům z bojového uskupení eFP Litva a také hostitelské zemi za perfektní spolupráci a vytvoření jedinečných příležitostí, které nám pomohly se dále zdokonalovat a rozvíjet. Hlavní přínos vidíme ve spolupráci s pozemními jednotkami jiných armád NATO. Tato mise je pro nás jednoznačným přínosem nejen po stránce vojenské, ale také ověřila schopnosti fungování v mezinárodním prostředí a umožnila navázání mnohých nových přátelství.
Jste tedy jako jedna armáda, jeden tým?
Bojové uskupení alianční předsunuté přítomnosti působí na území Litvy, aby střežilo mír a podporovalo udržení bezpečnostní situace našich spojenců na východním křídle NATO. Vojenský příspěvek členských států je potvrzením národního závazku vyplývajícího z principu kolektivní obrany NATO. Je to vyjádření naší solidarity s Litevskou republikou a demonstrace aliančního odhodlání bránit svrchované území baltských států v případě míru i bezpečnostní krize.
Přispíváme zde k zajištění protivzdušné obrany bojového uskupení eFP. V misi působí též četa podpory 25. protiletadlového raketového pluku a další specialisté z útvarů napříč českou armádou, kteří společně zajišťují nepřetržitý provoz celého bojového uskupení v rámci mezinárodní jednotky CSS (Combat Service Support), obdobně je začleněn český zdravotnický tým do mezinárodní ROLE 1. Příslušníci Vojenské policie jsou rovněž součástí mezinárodní roty Vojenské policie. Toto začlenění umožňuje efektivnější plnění odborných úkolů pro všechny součásti bojového uskupení eFP. Během cvičení Iron Wolf celé bojové uskupení prokázalo, že je sladěno a dokáže efektivně plnit bojové úkoly s využitím všech svých jednotek a schopností.
Před nasazením do mise jste cvičili tady u nás, v Doupově. Pomohlo vám to před cestou do neznáma?
První etapa přípravy probíhala ještě současně s plněním úkolu v rámci hotovostních sil NATO Very High Readiness Joint Task Force, kam 25. protiletadlový raketový pluk vyčleňoval jednotku pozemní protivzdušné obrany (Ground-based Air Defence). Nezačínali jsem tedy od nuly, ale bylo nutné udělat změny v sestavě pro nový úkol mise eFP, a proto bylo důležité následně jednotku znovu secvičit. První velké cvičení v nové sestavě pak proběhlo v Boleticích se zaměřením na plnění náročných standardů NATO pro jednotky pozemní protivzdušné obrany.
Další velké cvičení proběhlo v Doupově, to bylo zaměřeno více na řešení nejrůznějších incidentů, které by v misi mohly reálně nastat. Přechod do bojové pohotovosti, přesun jednotky a řešení dopravní nehody, zranění vojáka, kázeňské prohřešky nebo třeba řešení technických problémů vozidel. Naše úkolové uskupení během přípravy do mise neopomnělo přípravu na všechny standardní vojenské činnosti, které měly za úkol simulovat běžný vojenský provoz i nejrůznější bojové úkoly, přičemž řadu z nich v rámci nasazení zde na misi standardně řešíme.
Vaše jednotka se odkazuje na Tobruk. Jak je důležité si připomínat tyto naše historické jednotky?
Strakonický útvar se hlásí k odkazu vojáků, kteří bojovali u této jednotky, jak plyne již z čestného názvu 25. protiletadlový raketový pluk „Tobrucký“. Mimo to, loni na podzim u příležitosti státního svátku 28. října byl strakonickému 251. protiletadlovému raketovému oddílu propůjčen čestný název „generála Jaroslava Selnera“. Osobnost Jaroslava Selnera se stala patronem oddílu, protože právě on velel jednomu z praporů Československého lehkého protiletadlového pluku 200, který se proslavil protivzdušnou obranou právě tohoto strategického a za tehdejších válečných okolností klíčového zásobovacího uzlu.
Dne 21. října 2021 jsme si připomněli 80 let od chvíle, kdy se naši předchůdci české armády během druhé světové války připojili k obraně severoafrického Tobruku. Byl to první významný boj zahraniční československé armády za druhé světové války, a pro československé jednotky to byla zároveň největší válečná akce na Blízkém Východě a v Severní Africe. Tobruk měl během druhé světové války hluboký a chráněný přístav v relativní blízkosti egyptské hranice, a stal se proto základnou italského válečného námořnictva. Československý pěší prapor pod velením Karla Klapálka o síle 643 mužů zde od 21. října do 10. prosince 1941 hájil nejvíce ohrožený západní úsek pevnostního perimetru. Jejich přínos ke spojeneckému vítězství byl naprosto mimořádný. Prokázali po boku spojenců obrovskou osobní statečnost, odolnost v extrémních podmínkách a vůli vydržet. Dodnes pro nás představují vzory hrdinství, pro které byla nejvyšším cílem svoboda vlasti. V bojích o Tobruk padlo 14 příslušníků praporu, 26 bylo těžce a 55 lehce zraněno.
