Vánoční svátky vybízejí k zastavení a poklidnému přemítání o věcech, na které v běžném každodenním provozu není dost času a prostoru. Řeči o narůstající rychlosti všeho, všudypřítomném stresu a zvyšujících se nárocích na jednotlivce, kteří se často pod tíhou toho, co by měli zvládat, hroutí, znějí už trochu jako klišé. Přesto je dobré z těchto floskulí něco vybrat a vzít to vážně.

Roman Blaško, který v letošním roce kandidoval za KSČM do horní komory parlamentu, v komunistických Haló novinách píše: „Svět se mění, ať chceme nebo ne. Dynamika procesů je neuvěřitelná. To, co se stalo dříve v průběhu deseti let, proběhne v současnosti za několik měsíců. Také kvantita procesů nám nedává moc možností je vůbec zaznamenat a udělat si vlastní obrázek o věcech. Člověk neví, zda se má věnovat víc domácím politicko-společenským procesům, které se ho bezprostředně dotýkají, či vnějším nadnárodním a globálním, které zase určují ty vnitřní,“ zdůrazňuje Blaško.

Svět tohoto století podle něj bude jiný a dodává: „Zvýší tlak na všechny sféry našeho života. Pokud nepřipravíme naše generace tak, aby se dokázaly teoreticky i prakticky bránit negativním vlivům, které vyplývají z těchto procesů, nebudeme schopni zajistit jejich budoucí život tak, aby z lidí nebyli ovce, otroci nebo dokonce spotřební lidský materiál.“

Je pravda, že v dnešní době je velmi snadné propadnout pocitu, že se na nás věci a události valí jedna přes druhou, že je stěží stíháme registrovat, natož na ně mít nějaký názor a něco si o nich myslet. Spousta lidí tak rezignuje na jakoukoli snahu vyznat se v nich a vnímá je už jen jako šum, který k nim proniká víceméně nahodile podle toho, co kde zrovna shodou okolností zachytí.

Je pak velmi jednoduché nabýt dojmu, že člověk je ztracen ve víru událostí, které nemůže ovlivnit, je jimi smýkán a ovládán a jediné, co může – když do jeho světa Blaškem zmíněné „procesy“ zasahují, ovlivňují ho nebo ho i dost výrazně ohrožují a rozvracejí – je nadávat, cítit vztek a naštvání. A také hledat viníka, proti kterému by svou zlobu mohl zaměřit.

Procesy a ideologie

A toho mu samozřejmě Roman Blaško nejenom v tomto článku, ale i ve všech ostatních nabízí a strká před nos. Kdo je onen viník, který z lidí dělá, ovce, otroky nebo dokonce spotřební lidský materiál?

Dále čtěte

Zapomenutá komunistka odhaluje důvody volebních neúspěchů KSČM: Chybu dělají občané i spolustraníci

Vyvinul se z toho samostatný žánr, který je velmi častý a oblíbený: komunisté a komunistky přemítají nad tím, jaké jsou…

Určitě už tušíte a není třeba vás dlouho napínat a šroubovat vaši zvědavost do nepříčetnosti. To by nebyly Haló noviny a komunisti komunisty, aby v tom neměl prsty kapitalismus.

„Jestli vše dobře chápu, bude stát jako takový více a více virtuální. Lidská závislost na virtuálním světě se promítne do všech sfér. Vzdělání, stát, zdravotnictví, služby, práce, sdělovací prostředky, války, ekonomika a byznys. No prostě vše. Využijme těchto procesů ve svůj prospěch a prospěch celé naší společnosti. Nenechejme to na současném kapitalistickém systému,“ píše Blaško.

Co si z toho všeho vzít? Dnešní doba člověku nabízí spoustu možností a kdo nechce být ve vleku událostí a procesů, nemusí.

Někdy je to těžké a úmorné, pro některé lidi je to skoro nemožné, ale vždycky je lepší soustředit se na to, co sám mohu změnit, než vést abstraktní války se systémem ve jménu té či oné idelogie. Jaký je koneckonců rozdíl mezi „procesy“ a ideologiemi – důležití jsou jen lidé a to je dobré si připomínat právě o vánočních svátcích.