Vánoce jsou obdobím roku, kdy je většina lidí ráda především s rodinou. Ať už je slaví jako nadějeplné svátky zrození spasitele, nebo vyznávají materiálnější pojetí hory jídla a dárků, chce mít většina lidí klid od hádek a sporů, a tím pádem od politiky. Vánoční poselství je tak specifickým žánrem projevu. V takovém by měl být politik schopen i o svých protivnících utrousit něco dobrého, nebo o nich alespoň nemluvit. Dokázal to i dokonce i americký prezident Donald Trump. Ten český bohužel ani poosmé nepřekvapil.
Rok plný zoufalství a svátky naděje
Oba prezidenti správně pochopili, že nelze nezmínit utrpení, které lidem způsobila pandemie koronaviru. V tomto bodě se ještě jistá shoda najít dá. Vyjádření díků především zdravotníkům v první linii je asi také takovým minimem slušnosti, které občan může od svého vrcholného představitele rozumně očekávat.
Zároveň je bezpochyby správné, když se prezident snaží vlít lidem optimismus do žil. Je tedy nasnadě, že oba prezidenti také mluvili o vakcíně, která je snad šancí vrátit se k jakž takž normálnímu životu. Všichni bez ohledu na politické přesvědčení doufáme, že příští rok bude lepší než ten současný.
Křesťanství
U nás se rádo zapomíná, že Vánoce jsou svátkem oslavujícím narození Ježíše Krista. Americký prezident věnoval náboženskému rozměru svátků větší část svého krátkého projevu. Náš prezident se – jako již tradičně – k duchovní podstatě Vánoc nevyjádřil vůbec. Zřejmě je to v národě natolik ateistickém očekávatelné.
Slova Ježíš nebo Bůh se tak v projevu prezidenta ČR neobjevila vůbec. Pak se ale nabízí otázka, proč raději nedodržel tradici svých předchůdců a nepromluvil k národu 1. ledna. Na Nový rok by jakákoliv absence náboženského motivu netrčela jako sláma z bot. U normálního státníka bychom asi už tohle považovali za mírně řečeno netaktní. My jsme ale bohužel přivykli jinšímu standardu.
Nenáviď bližního svého
Donald Trump je znám tím, že pro urážku – často i dosti nevybíravou a podpásovou – nejde daleko. Momentálně navíc kvůli výsledku voleb, který se mu nelíbí, kope všude kolem sebe, a to dokonce i do svých bývalých spojenců. Přesto dokázal přednést vánoční projev, aniž by se snížil k urážkám těch, jež se mu protiví.
To náš prezident je jinší pašák. Svým buranstvím je znám asi stejně jako prezident Spojených států. Na rozdíl od něj se ale nenechá ve svých invektivách omezovat ani nějakými idiotskými svátky klidu a míru. Koneckonců, kolik lidí volilo Vánoce, že? Těžko říci, zda je smutnější, že jsme si na to za těch osm let zvykli, nebo to, že vrcholem prezidentovy invence je slovo štětka.
Internetový hnojomet
Aby bylo jasno, už nedlouho po odvysílání svého vánočního poselství se Donald Trump opět odvázal na twitteru. Kromě kritiky Republikánské strany, Nejvyššího soudu a dalších, kteří mu podle jeho mínění nepomohli v boji o zvrácení volebních výsledků, vlastně nepřímo vyzval Kongres k tomu, aby je neuznal a de facto provedl ústavní puč.
Jenže co naplat, je třeba uznat alespoň to, že si to nechal na jinou příležitost. Urážky, jež chrlí mluvčí naší hlavy státu na sociálních sítích, už také většina z nás bere jako nezbytný kolorit současné garnitury. Za komentář už stojí málokomu. Je ale smutné, že si musíme říci, že náš prezident v důstojnosti nesahá po kotníky ani Donaldu Trumpovi.
