Nezávislá televize DVTV odvysílala v pátek zajímavý rozhovor s Magdou Vašáryovou. Bývalá slovenská politička a diplomatka v něm výstižně charakterizuje stav současné české společnosti a velkou pozornost věnuje prezidentovi Miloši Zemanovi. Kampaň proti němu je podle Vašáryové nechtěnou kampaní za jeho znovuzvolení. Novináři dělají všechno pro posílení Zemanovy pozice, když se chytají každého jeho slova. Za velmi důležité považuje Vašáryová americké vyšetřování, kam a na podporu čeho jdou v Evropě ruské peníze. Jeho výsledky ukážou, kdo financuje maďarský Jobbik, koho Kreml podporuje v Česku a na Slovensku. To může velmi zásadním způsobem ovlivnit příští české prezidentské volby, domnívá se slovenská politička. Čechům pak radí méně moralizovat a více se soustředit na sebereflexi a určitý pragmatismus.

Když uvažujete o tom, kdo by měl být budoucí český prezident, musíte samozřejmě uvažovat o tom, kdo porazí Miloše Zemana. Někdo takový určitě existuje, i když stávající prezident je vždycky ve výhodě, protože má větší prostor v médiích a větší možnosti, míní Vašáryová. Je ale třeba si připomenout, že nikdo neměl větší možnosti než premiér Fico na Slovensku, a přesto v prezidentské volbě prohrál. Je to otázka nastavení společnosti a volební účasti.

Nikdy dopředu úplně přesně neodhadnete, co v okamžiku voleb lidi osloví. Na Slovensku to byla charita a schopnost rozdělit se o peníze. Tento druh jakéhosi „tichého klientelismu“ trvá na Slovensku dodnes.

Vašáryová se nicméně obává, že Čechy neosloví proevropský postoj, protože mají čím dál víc teenagerský a skeptický vztah k Evropské unii. „To znamená vzdorovitý, ale peníze mi dej, maminko.“ Možná se ale změní bezpečnostní situace, a pak může být tématem třeba spojenectví v NATO. Bude důležité, co bude právě v té době hýbat společností.

Vašáryová si myslí, že uprchlická problematika to už nebude, jak se ukázalo při nedávných parlamentních volbách na Slovensku. Uprchlické téma se už v určitém smyslu vyčerpalo.

Na otázku, zda Miloš Zeman příliš nerozděluje společnost, Vašáryová uvedla, že naše středoevropské společnosti jsou stále rozdělené. „Podívejte se na Slovensko, Polsko, Maďarsko. Buď jsme proti, nebo jsme pro. Například nová vláda, která vzniká na Slovensku, možná poprvé až hystericky rozdělila společnost, ale může ji svým způsobem spojit na určitých tématech. Uvidíme, jestli se tak opravdu stane,“ myslí si politička.

Prezidentské volby podle ní českou společnost samozřejmě rozdělí. Možná rozdělí města a venkov, jako se to stalo v Polsku, patrně rozdělí i rodiny. Není ale důvod to vidět jednoznačně negativně. Když se něco rozdělí, vznikne zároveň nová možnost, aby se to spojilo. Lidé se ale vždycky spojí jen na velkých tématech, která ohrožují celou společnost.

Například migrační vlna je ale podle Vašáryové naoktrojované téma; uprchlíci ve skutečnosti českou ani slovenskou společnost neohrožují, protože tu jednoduše nejsou. Strach lidí je skutečný, ale ta hrozba není skutečná. Společnost na toto téma naskočila, protože tu nebylo žádné jiné. Volby na Slovensku ukázaly, že lze tento virtuálně vytvářený strach šířit, ale jen do určité míry. Pak nastoupí skutečné problémy. Na tom pohořel premiér Fico se svou stranou Smer a ztratil politický monopol.

Tato zkušenost je v rámci střední Evropy velmi důležitá, protože třeba České republice aktuálně takový politický monopol podle průzkumů veřejného mínění hrozí, je přesvědčena Vašáryová.

Rozdělení společnosti není podle ní nic nového. Čtyřicet let jsme žili v paralelním systému, kde fungoval zcela odděleně a často protichůdně soukromý a veřejný sektor, takže jsme vlastně na určité rozdělení historicky zvyklí a naučení. „Nebo se na to můžeme podívat i tak, že lidé se konečně cítí dostatečně svobodní, aby dostatečně svobodně řekli svůj názor. A to je dobře,“ míní politička.

Mnozí lidé podle ní vnímají negativně, že se na Slovensku dostali ve volbách do parlamentu fašisté. Vašáryová si ale myslí, že to je svým způsobem dobře, protože skrytý fašismus je na Slovensku dlouhodobě, jenom se zatím otevřeně neprojevil. To znamená, že lidé se k těmto svým názorům veřejně nehlásili. Teď se k němu ale přihlásili, a tak se lze konečně proti tomuto názoru také otevřeně postavit. Proti skrytým názorům se těžko bojuje.

I v příštích českých prezidentských volbách bude důležité, aby se ukázaly rozdíly mezi jednotlivými kandidáty. Vašáryová nevěří, že by se celá opozice postavila za jednoho kandidáta. Také by to podle ní bylo kontraproduktivní.

Prezident nemá v našem parlamentním systému z ústavy takovou pozici, jaká se přisuzuje Miloši Zemanovi. Ale novináři dělají všechno pro to, aby ji měl, když se chytají každého Zemanova slovíčka, říká slovenská politička. Rozumí tomu, že vyznamenat policisty, kteří zasáhli proti vlastním občanům přímo na Hradě, je skandální, a sama tento pohled na věc sdílí. Myslí si ale, že kampaň proti prezidentu Zemanovi je vlastně ve skutečnosti kampaní, která mu velmi pomáhá ke znovuzvolení v příští přímé volbě.

Má-li se to dělat jinak a rozumněji, je potřeba si nejprve uvědomit, jakou váhu má prezident podle ústavy. A znovu si uvědomit, jak špatným krokem bylo uzákonění přímé volby prezidenta, a to jak v Česku, tak na Slovensku. Když si to nepřipustíte, nebudete umět čelit důsledkům, které z přímé volby vyplývají, říká Vašáryová.

Jsme historicky, tradičně parlamentní republika. Ale parlament dnes nemá žádný kontakt s prezidentem. Přímou volbou jsme oddělili prezidenta od parlamentu. Dokud musel prezident získat v parlamentu 51 procent hlasů, pak měl mezi poslanci své voliče, na něž se mohl obracet, když potřeboval něco prosadit. Nezměnili jsme ústavu, nemáme poloprezidentský či prezidentský systém, ale přitom máme „nezávislého“ prezidenta, který si dělá, co chce, a je v podstatě bez jakékoli kontroly, konstatuje Vašáryová.

Proto se teď přikládá taková váha tomu, kdo bude prezidentem, daleko větší váha, než prezidentský úřad ve skutečnosti má.

Vulgarizace české společnosti a urážky na adresu prezidentových odpůrců jsou podle Vašáryové spíše otázkou pedagogickou a věcí slušného vychování než politickým problémem. Politici mají velmi vyvinutý čich na to, co si přejí slyšet jejich voliči. A když voliči preferují takovýto vulgární jazyk, budou ho politici používat. Kdyby voliči a občané řekli „Toto ne!“, tak ho prostě používat nebudou.

Novináři, kteří se snaží takový trend změnit, musí najít spojence ve veřejné sféře, protože sami představují pouze její část a jsou pouze zprostředkovatelé. Musí najít spojence v akademické sféře, mezi pedagogy, mezi osobnostmi, které řeknou „Toto ne!“. A necitovat jen donekonečna prezidenta, protože ho to vlastně glorifikuje a zakotvuje to tento jazyk. Novináři musí najít spojence, kteří jejich prostřednictvím řeknou: „Ne, nikdy jsme takováto společnost nebyli a nebudeme, protože nejsme 4. cenová skupina,“ míní Vašáryová.

Strašit v souvislosti s policejními zásahy 17. listopadu a při návštěvě čínského prezidenta normalizací je podobné jako strašit fašismem. K jejich skutečnému nastolení by byly zapotřebí jiné podmínky. To podle Vašáryové zatím nehrozí. Dochází ale k tichému odbourávání dobrých mravů a určitých zvyklostí. Za velmi důležitou považuje v té souvislosti omluvu policejního prezidenta za protizákonné zákroky policie.

Teď jde podle Vašáryové o to, zda půjdeme maďarskou cestou, to jest pomalu, plíživě, ve smyslu, že „žába byla hozena do studené vody a uvařila se, protože nepochopila, že se voda už vaří“, anebo polskou cestou, kde je předseda vládní strany PiS Jaroslaw Kaczyński netrpělivý a potřebuje změny velmi rychle, to znamená, že „hodil žábu do horké vody“. A Poláci teď pravidelně každý týden protestují. Na Slovensku se sice voda vařila, ale zatím není nablízku žádná žába, protože volby zbavily jednu stranu, Ficův Smer, možnosti monopolního vládnutí, říká slovenská politička.

Za velmi důležité považuje Vašáryová americké vyšetřování, kam a na podporu čeho jdou v Evropě ruské peníze. Výsledky vyšetřování ukážou, kdo financuje maďarský Jobbik, koho financují Rusové v Česku a na Slovensku. To může velmi zásadním způsobem ovlivnit příští české prezidentské volby.

Češi ovšem před lety odmítli americký radar na základě kampaně, kterou částečně financoval Gazprom, což se v té době vědělo, připomíná Vašáryová. Tu ani tak neděsí rostoucí nedůvěra Čechů k Evropské unii jakožto projektu základního fungování Evropy v určitých podmínkách, jako ji děsí narůstající antiamerikanismus. A klade si otázku, odkud pramení.

Dokud si Češi neuvědomí, že si česká společnost jako jediná v roce 1948 dobrovolně zvolila komunistickou vládu, dokud se s tím nesmíří a nezačnou analyzovat, proč to udělali, budou mít problémy. Jak s antiamerikanismem, tak s protievropanstvím, tak s jakousi „rakušanizací“ české politiky. „Jeden člověk mi řekl, že tím, že je Česká republika obklopená bezpečnými zeměmi a spojenci, nemají Češi zapotřebí zabývat se nějakými hrozbami a podobně. Vaším úkolem je mít se dobře a užívat si k smrti,“ uvedla Vašáryová. Tím, že se Česká republika vzdala obrany lidských práv jako základního pilíře zahraniční politiky, se vzdala i své role.

A rada na závěr? Je velmi důležité vyhnout se moralizování, to znamená požadavku, že všichni musí být zcela dokonalí a svatí. Důležité je zkoumání minulosti a sebepoznání, pochopení toho, co chce česká společnost říci. A na druhou stranu je nutný určitý pragmatismus. Jinak se dostanete do spirály moralistických prohlášení, která se v Česku opět množí, a nepovede to k ničemu, jen ke zhoršení situace.

Rozhovor televize DVTV s Magdou Vašáryovou si můžete přehrát zde.