FOTO: youtube
Počátkem tohoto měsíce se ve světovém tisku rozpoutala aféra kolem účasti kontroverzního doktora Chuang Ťie-fua na vatikánské konferenci o obchodování s lidskými orgány. Doktor Chuang je odborníkem na transplantace jater, ale především je coby spolupředseda Státní komise pro orgánové dárcovství a transplantace hlavní postavou nedávného čínského pokusu o reformu systému orgánových transplantací. Čína byla a stále je kritizována pro masivní zneužívání orgánů popravených vězňů k mnohamilionovým obchodům.
Odpůrci účasti Chuang Ťie-fua adresovali organizátorovi konference, Papežské akademii věd, protestní dopis, v němž zdůrazňují propagandistický potenciál celé záležitosti: Wendy Rogers, odbornice na etiku medicíny z australské Univerzity Macquarie, řekla, že Chuangova účast na konferenci, kde se dá očekávat setkání s papežem Františkem, může podpořit čínskou propagandu a propůjčit zdání legitimity čínskému transplantačnímu programu. “Papežská akademie věd by si měla být vědoma, jak je dokonce i nepřímá podpora prestižních zahraničních organizací využívána čínským propagandistickým aparátem k vylepšování pověsti svého neetického systému transplantací,” napsala Rogersová v protestním dopise vatikánským úředníkům. “Žádáme zástupce summitu, aby zvážili těžkou situaci uvězněných v Číně, se kterými se zachází jako se zásobárnou lidských orgánů. Nemáme žádné důkazy, že by tyto praktiky v Číně vymizely,” napsala.
Mezi signatáři dopisu jsou také Arthur Caplan z newyorského Lékařského centra Univerzity Lagone, David Matas a David Kilgour, kanadští právníci pro lidská práva, a Enver Tohti, bývalý chirurg z provincie Sin-ťiang. Proti se vyjádřila také organizace Lékaři proti násilnému získávání orgánů (DAFOH).
Odpověď zainteresovaných vatikánských úředníků se nese v otřepaném duchu obvyklém pro etické námitky vznášené ve spojitosti s ČLR: nezatahujme do věci politiku: Biskup Marcelo Sánchez Sorondo, kancléř Papežské akademie věd, varoval proti přílišnému prosazování politické agendy. “Organizátoři zamýšleli konferenci jako akademickou záležitost a ne politickou kontroverzi,” napsal Sorondo.
Sám doktor Chuang dle zprávy Reuters z roku 2013 uvedl, že roku 2012 pocházelo 64 procent transplantovaných orgánů z cel smrti, zatímco v roce 2013 už to bylo pouze 54 procent. V roce 2014 potom Chuang prohlásil, že žádné “takzvané” dárcovství z cel smrti již neexistuje:
Média z pevniny citovala Chuangova slova, že Čína nebude porušovat “práva vězňů jako občanů darovat své orgány”. “Pokud jsou jednou orgány od vězňů odsouzených k smrti, kteří chtějí orgány darovat, registrovány v jednotném státním systému, už se počítají jako dobrovolně darované; takzvaná darování od odsouzenců k smrti již nadále neexistuje,” uvedly Beijing Times Chuangovo vyjádření z roku 2014.
Pochybnosti mezinárodní veřejnosti po těchto “ujištěních” celkem pochopitelně přetrvávají, potřeba orgánů k transplantaci v Číně mnohonásobně převyšuje nabídku dobrovolných dárců. Dle slov Nicholase Bequelina z Amnesty International v Číně chybí například i národní dárcovský program pro dobrovolníky – tedy jakýsi registr dárců.
Becquelin uvedl, že Čína se nehlásí k doporučením Světové zdravotnické organizace týkajícím se prohlášení osob za mrtvé. V některých případech byly orgány odejmuty předtím, než by byl vězeň prohlášen za mrtvého dle mezinárodních standardů. “Časování popravy je – domníváme se – někdy odvislé od potřeby operace. Prostě popravíte určitou osobu v určitý moment proto, že v ten moment musí být připraven pacient,” říká Becquelin. “Je to tajné a není mnoho spolehlivých informací.”
Becquelin zároveň uznává, že doktor Chuang nejspíše skutečně touží po změně této praxe.
Současně s aférou účasti doktora Chuang Ťie-fua na vatikánské konferenci se objevila zpráva, že mezinárodní medicínský časopis Liver International stáhne jednu ze studií. Autoři studie čelí odůvodněnému podezření, že se navzdory obligátnímu prohlášení, že “veškeré orgány byly získány od dárců po smrti srdce a žádné orgány ani tkáně nepocházely od popravených vězňů” opírají o údaje z transplantací orgánů lidí odsouzených k smrti. Podle odborníků je v podstatě nemožné, aby při celkovém počtu dobrovolných dárců v celé Číně jedna jediná nemocnice provedla během čtyř let 564 transplantací jater právě od dobrovolných dárců. Dle oficiálních čínských zdrojů byl například loni počet dárců 4 080, a z nich 11 296 orgánů. Dle Wendy Rogersové by na základě obvyklé úspěšnosti jaterních transplantací od muselo na publikovaných 564 operací být původně k dispozici asi 1 880 dobrovolných dárců.
“Uvážíme-li, že máme zprávu o pouhých 2 326 dobrovolných darováních mezi lety 2011 a 2014 v celé Číně, je nevěrohodné, že by malá nemocnice mohla dosáhnout 564 úspěšných jaterních transplantací … leda že by chirurgové měli exkluzivní přístup k minimálně 80 procentům všech dobrovolných donorů v Číně po celou tu dobu.”
Celá situace je citlivější o to, že Vatikán se prostřednictvím papeže Františka v poslední době snaží o sblížení s Čínou, na dosah se dokonce zdála být dohoda o jmenování čínských biskupů (jakkoli nikdo – navzdory papežovu odmítnutí setkat se s dalajlámou – neočekává navázání diplomatických styků mezi Vatikánem a ČLR).
Papež František by nicméně rád zemi navštívil coby domov milionů čínských římských katolíků, ať už členů oficiální státní církve nebo podzemních katolíků loajálních Římu (čínský stát papežskou pravomoc nad čínskými římskými katolíky neuznává).
