Po sdělení vatikánské nunciatury v Polsku, která oznámila tresty vynesené nad bývalým vratislavským arcibiskupem a kardinálem Henrykem Gulbinowiczem kvůli kauze sexuálního zneužívání, přichází další nepříjemná zpráva. Svatý stolec vydal po dvou letech zkoumání zprávu o vyšetřování kauzy někdejšího amerického kardinála Theodora McCarricka. Potvrzuje se, co bylo patrné už dlouho, že kardinál mohl celé roky stoupat po stupních kariéry bez ohledu na své jednání a přes upozornění, která se jeho počínání týkala.
Formální název dokumentu zní: „Zpráva o institucionálních znalostech a rozhodovacím procesu Svatého stolce ve vztahu k bývalému kardinálovi Theodoru Edgaru McCarrickovi (od roku 1930 do roku 2017).“ Časové rozpětí sahá od McCarrickova narození až do doby předtím, než se na veřejnost dostala obvinění ze sexuálního zneužívání a zneužití moci. Pak už dál zpráva otázku toho, co mohlo vedení církve vědět, celkem sahat nemusí, protože se o tom celosvětově referovalo v médiích. I seriózní média používají v souvislosti s McCarrickem označení „sexuální predátor“. (Voanews.com.)
Jen stručné shrnutí, o co v kauze jde. Theodore Edgar McCarrick (narozen 7. července 1930) je bývalý americký kardinál katolické církve. V roce 1958 byl vysvěcen na kněze, v roce 1977 se stal pomocným biskupem newyorské arcidiecéze a v roce 1981 biskupem diecéze Metuchen v New Jersey. V letech 1986 až 2000 byl arcibiskupem Newarku. V únoru 2001 se stal kardinálem a v letech 2001 až 2006 působil jako arcibiskup ve Washingtonu. V únoru 2019, po věrohodných obviněních z opakovaného sexuálního zneužívání dětí a seminaristů, byl laicizován. To znamená, že byl vyloučen z duchovního stavu. Byl prvním kardinálem, který byl vyloučen z kolegia kardinálů kvůli sexuálním zneužívání.
Dne 10. listopadu 2020 zveřejnil Vatikán zprávu o tom, jak probíhalo řešení tohoto případu. Dočteme se tam, že prostřednictvím dopisu kardinála O’Connora z října 1999 se papež Jan Pavel II. dozvěděl o obviněních z McCarrickových sexuálních přečinů. Bylo to v době, kdy se zvažovalo jeho jmenování jako arcibiskupa ve Washingtonu. Vyšetřování bylo zastaveno poté, co tři ze čtyř biskupů, kteří měli za úkol tato obvinění prověřit, poskytli „nepřesné a neúplné informace“.
Vatikánská zpráva zveřejnila dosud neznámý obsah šesti anonymních dopisů obviňujících McCarricka z pedofilie, které byly počátkem 90. let rozeslány americkým církevním představitelům a později předány Svatému stolci.
Tehdejší newyorský arcibiskup, kardinál John O’Connor, je v roce 1999, krátce před svou smrtí, předal Vatikánu spolu s šestistránkovým důvěrným sdělením, v němž doporučil, aby McCarrick nebyl povýšen do žádné významné americké diecéze kvůli „skandálu velkých rozměrů“, který by vypukl, pokud by se tato obvinění dostala na veřejnost. Je tam například svědectví ženy označené pouze jako „Matka 1“, která vatikánským vyšetřovatelům sdělila, že i ona se v 80. letech, když byl McCarrick biskupem v Metuchenu v New Jersey, pokusila vzbudit poplach anonymními dopisy poté, co u sebe doma viděla McCarricka, jak masíruje jejím synům stehna na vnitřní straně.
Další anonymní dopisy, které byly rozeslány v letech 1992-1993, byly adresovány nejvyšším církevním představitelům USA, biskupské konferenci a vatikánskému nunciovi v USA, který oznámil, že je po obdržení zničil.
Vatikán dlouho ignoroval anonymní zprávy o zneužívání a trval na obdržení podepsaných stížností, než zahájí jakékoli vyšetřování. A v americké biskupské konferenci se zastával přístup, že se zakazuje používat anonymní obvinění jako základ pro zahájení vyšetřování případů zneužití. Vatikán nyní tuto politiku pro celou církev změnil a podle nových pokynů vydaných počátkem letošního roku lze anonymní zprávy použít, aby se případ mohl otevřít.
Papež Jan Pavel II. tehdy nejdříve rozhodl, že McCarricka nejmenuje, ale změnil názor poté, co od tohoto hodnostáře dostal dopis, v němž se McCarrick prohlašuje za nevinného. Zpráva naznačovala, že Jan Pavel II. byl pravděpodobně ovlivněn svou zkušeností z rodného Polska, kde komunistická vláda používala „falešná obvinění proti biskupům, aby degradovala postavení církve“.
Ve zprávě se píše, že papež Benedikt XVI. požádal McCarricka o rezignaci na funkci arcibiskupa ve Washingtonu v roce 2005 poté, co se dozvěděl o dopisu Hughesovi z roku 1994. Vatikánská Kongregace pro biskupy nařídila v roce 2006 ústně McCarrickovi, aby se uchýlil k soukromému životu a pokyn byl vydán v roce 2008 písemně. V obou případech McCarrick pokyny ignoroval. Zpráva se dotýká také role papeže Františka. Ten se dozvěděl o obviněních proti McCarrickovi, ale domníval se, že je Jan Pavel II. zamítl. František věděl o pověstech ohledně sexuálního chování mezi McCarrickem a dospělými, ale do roku 2018 si nebyl vědom obvinění ze sexuálního zneužívání nezletilých.
Jak píše server Cruxnow, většina amerických katolíků už nebyla šokována, když se dozvěděla, že se duchovní dopustil takového chování, a to ani na tak vysoké úrovni hierarchie. „Skutečnou otázkou bylo, jak dokázal zůstat na vrcholu moci po celá desetiletí, navzdory tomu, že už v 90. letech kolovaly zvěsti o jeho podezřelém chování.“
Znalec církevních poměrů John L. Allan píše, že je dnes důležité si uvědomit, že „když před rokem 2018 kolovaly zvěsti o McCarrickovi, netýkaly se nezletilých, ale chování k dospělým seminaristům a kněžím. Vznikl také dojem, že ať už se stalo cokoliv, stalo se to v minulosti. Ani jedno neospravedlňuje ignorování problému, ale možná to pomůže vysvětlit, proč tu nebyl pocit naléhavosti, že bychom se věci mělo přijít na kloub, jak bychom dnes očekávali“.
Allan zmiňuje také pojem „klerikální kultura“, v jejímž duchu jsou výše postavení více chráněni v případě pochybností a „názory a instinkty biskupů znamenají víc než laiků nebo řadových kněží – takže když jeden biskup řekne, že jiný biskup je skvělý člověk, má to často hodnotu vyjádření stovky kněží nebo deseti laiků, kteří varují, že něco není v pořádku… Tato kultura se možná rychle rozpadá, ale existovala prakticky po celou dobu ságy, kterou se tato zpráva snaží dokumentovat“.
„S největší pravděpodobností bude zpráva dokumentovat neúspěchy za vlády všech tří papežů a jakákoliv tendence očistit jednoho na úkor druhého bude patrně spíše měřítkem zaujatosti komentátora než toho, co důkazy skutečně ukazují… Jedním z přetrvávajících podezření, proč se McCarrick tak dlouho vyhýbal odhalení, je to, že využil své legendární finanční obratnosti, aby si koupil beztrestnost, tedy že dodával peníze do Vatikánu a na oblíbené papežské účely… V jistém smyslu nepotřebujeme zprávu čítající stovky stran, abychom to tušili. Už jsme například věděli, že McCarrick byl jedním ze spoluzakladatelů Papežské nadace v době, kdy byl arcibiskupem v Newarku, a že během let vedl nadaci při poskytování milionů dolarů od bohatých amerických katolíků na podporu různých papežských iniciativ. Představa, že taková štědrost nezajistila McCarrickovi v Římě jistou dávku přízně, odporuje zdravému rozumu.“
Může se ale také ukázat, že peníze byly jen jedním z mnoha způsobů, jak McCarrick dovedně posiloval slepá místa úřednického systému.
„Do budoucna je tou skutečnou otázkou, jak je třeba nastavit ‚protipožární zařízení‘ a pojistky, aby se zajistilo, že mistrovští manipulátoři, byť na sobě kardinálský purpur, nezůstanou nezpozorováni a to bez ohledu na sílu jejich šekových knížek nebo na to, kolik obtížných misí vykonali.“
