Zkuste si to představit, alespoň na chvíli. Po parlamentních volbách v Česku končí na podzim ANO Andreje Babiše v opozici a všechny skutečné či tušené kauzy odcházející vládní garnitury začíná prověřovat a důsledně šetřit policie. A prominenti „babišismu“ začínají jeden za druhým mizet v policejní vazbě.

Tak přesně tohle se stalo na Slovensku po loňských volbách, které smetly po nepřetržitých osmi letech u moci prohnilý a naprosto vyhořelý Smer – sociální demokracii Roberta Fica. Protikorupční hnutí (a někdy spíše hysterie) vynesla do vlády koalici středopravých a populistických stran v čele s neřízenou politickou střelou Igorem Matovičem a všechno se začalo měnit.

Už třicet let totiž všichni, na obou stranách řeky Moravy, posloucháme o gigantické politické korupci a zlodějnách, ale zvykli jsme si, že jsou to jen prázdné a neprokazatelné kecy, které v první řadě a absolutně nespravedlivě diskvalifikují polistopadový demokratický vývoj, bez ohledu na to, že za mřížemi skoro žádné velké ryby nikdy nikde neskončily.

Jenomže… to, co nebylo možné 30 let, se stalo na Slovensku pro mnohé děsivou realitou za necelých třicet týdnů po loňských volbách. K dnešnímu dnu policie vazebně stíhá (nebo „jen“ na svobodě) více než stovku osob z kasty dříve absolutně nedotknutelných – oligarchové a nejbohatší lidé Slovenska, špičkoví politici, vysocí státní úředníci, elitní policisté, prokurátoři, a dokonce i soudci. Všichni s přímými vazbami na bývalou vládní, policejní nebo justiční elitu, která dělala mocenské křoví straně Smer Roberta Fica, jež s krátkou přestávkou vládla Slovensku neomezeně více než 12 let.

Ti všichni čelí podezření, že si ze Slovenska a z peněz daňových poplatníků udělali šílenou dojnou krávu a většina z nich se chovala jako regulérní členové hierarchizované zločinecké skupiny. A to nejdůležitější je poznání, že když ztratili moc a peníze, zůstal jim jenom strach a usvědčují se z ekonomické trestné činnosti navzájem.

Podle všeho stačilo jediné, nechat elitní detektivy po dlouhých letech dělat jenom svoji práci a události nabraly rychlý spád. Musím předeslat, že doteď žádný z obviněných nebyl pravomocně odsouzen, ale už dnes dostali všichni „dříve nedotknutelní“ jasný signál: nevíš dne ani hodiny, kdy ti může na dveře zabouchat NAKA (elitní policejní protikorupční jednotka).

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Dlouholetá politická legenda o mafiánském státě nabývá reálné obrysy a bývalý premiér Robert Fico mluví o politické objednávce a dokonce už i o politických vězních. To první má něco do sebe, protože boj proti mafii a korupci byl po vraždě novináře Jana Kuciaka jako poslední kapce skutečně tou nejsilnější politickou a společenskou objednávkou lidu za celých třicet let svobody a demokracie.

To druhé je obludná lumpárna, protože spojovat lidi, kteří sedí ve vazbě za rozsáhlé ekonomické podvody a zneužívaní moci, s osudy lidí, kteří seděli a umírali za své politické názory a náboženské přesvědčení, je zvrhlá zkratka, kterou dokáže vygenerovat jenom živočišní strach (kdysi nesmírně talentovaného a pragmatického) politika Fica z možné ztráty svobody.

Smyčka se kolem něj zatahuje a už dnes je jasné, že bez politického požehnání z nejvyšších míst by velkopodnikatelé a kmotři strany Smer–SD, nejvyšší speciální prokurátor, policejní prezidenti, (ex)ministr hospodářství, státní (ex)tajemnice ministerstva spravedlnosti, prezident Finanční správy a desítky dalších nemohli fungovat. A hlavně by se nemohlo stát, že by skoro nikdo, ale skutečně nikdy nikdo neměl vážné problémy s policií za předešlých osm let.

Jenom speciální prokurátor Dušan Kováčik (dnes sedí ve vazbě za podezření ze spolupráce s bratislavskou mafiánskou skupinou Takáčovci) měl na stole více než šedesát podobných prominentních kauz, a co myslíte, kolik z nich dovedl k soudu? Ani jednu, milí čtenáři. Ani jednu! A přesně tento pán je dnes podle Roberta Fica politickým „vězněm“. Pozor, tohle není trestněprávní honička na politiky, protože to náleží plně do rukou policie, prokuratury a soudu. My si můžeme sice něco myslet, my dokonce můžeme a musíme být nápomocní při hledání pravdy a psát o pochybnostech, ale soudit na základě důkazu může jenom pravomocný soud. Bohudík, ne politici, novináři aneb lid na sociálních sítích.

Skutek se nestal, zazněl slavný výrok, který jednou a provždy vytyčil diskusi o spravedlnosti a právním státu na Slovensku. Nebyli viníci a konec konců nebyl žádný zločin. Tahle éra prozatím skončila a to je víc než dobře. Na druhé straně, někdo si při počtu zadržených může říct, jestli se ti Slováci nevydali k právnímu státu pro změnu příliš rychlou zkratkou.

Možné to je, ale po třiceti letech by měly o vině a nevině v právním státu konečně rozhodovat nezávislé soudy, ne vládní politici a davy na náměstích. Skutečný problém totiž nebyl v tom, že by soudy na Slovensku hromadně osvobozovaly podezřelé veliké ryby, ale v tom, že díky mafiánskému propletenci na úrovni státu, politiky a bezpečnostních složek veliké ryby k soudům skoro nikdy ani nepřiplavaly.

Takže, vážení čtenáři. Zkuste si to představit, alespoň na chvíli, že by se totéž odehrálo i v Česku. Možné to evidentně je…