Současné názory Alexandra Vondry, bývalého disidenta s nepochybně záslužnou minulostí, jsou poslední dobou dost podivné. Teď okomentoval na Twitteru zprávu dne, že se nejspíš blíží převzetí společnosti CME (a tedy také například TV Nova) oligarchou Petrem Kellnerem. Moc se mu to nepovedlo.
Zdá se, že Alexandr Vondra má trochu selektivní paměť ohledně minulosti a dost zvláštní způsob rozlišování, pokud jde o současnost. Na Twitteru si napsal:
„Ach ti experti. Když Bakala koupil Economii, jásali. Když Babiš koupil Mafru, mlčeli. A když Kellner kupuje Novu, křičí…. Trojí metr jak vyšitý. Nevěřím jim ani nos mezi ušima.“
Vondra reaguje na článek ze Seznam zprávy kde se citují názory lidí zabývajících se médii.
Bez ohledu na to, kdo je tady odborník a kdo ne, není potřeba být moc bystrý, aby byla vidět hlavní vada ve Vondrově uvažování. Líčí to tak, jako by Bakala, Babiš a Kellner a jejich nákupy médií byly to samé. Jenže nejsou. Bakala si nezaložil žádnou politickou stranu. Babiš, ať je, jaký je (a je to dost strašné), použil nakoupená média pro svůj vlastní politický a obchodní prospěch. Spíše více politický. V tom je jeho akutní nebezpečí trvající už několik let a hrozící i do budoucna. Babišovy zahraniční obchodní zájmy jsou ovšem naštěstí zatím v Německu, kde mají demokracii a Německo naši demokracii neohrožuje. Čína a Rusko ukazují, že se do našich poměrů dovedou montovat docela slušně.
Kellner je ale jiná třída, je to člověk, který obchoduje v Číně a Rusku, prezidenta si vozí svým soukromým letadlem, exprezidentu Klausovi přispěl na jeho Institut Václava Klause. Teď nám pomocí najaté hlásné trouby Vladimíra Mlynáře vysvětluje, že se na Čínu nesmíme dívat černobíle. Jeho Home Credit uzavřel smlouvu s Univerzitou Karlovou, kde bylo napsáno, že se obě strany vyvarují poškození dobrého jména toho druhého. Je otázka, co by si Home Credit mohl vykládat jako poškození dobrého jména. Třeba to, že sinologové na univerzitě, ti, co neleští kliky na čínské ambasádě, budou psát nelichotivě o jeho čínském byznysu?
Nechceme si domýšlet víc, než tam je, ale něžný vztah k Petru Kellnerovi, nebo přinejmenším přehlížení reality ohledně jeho počinů, zavání staroklausovstvím. Pokud někdo neví, co je to staroklausovství, stačí si pročíst výstupy IVK. Patří k tomu velkorysé přehlížení zločinů totalitních a autoritářských režimů, když je to „pragmatické“, a ještě za to člověka pozvou na pirožky a dají mu nějakou medaili.
Není moc jasné, co Alexandra Vondru k takovým podivným vyjádřením vede. Kellnerův nákup médií je ohrožením pro férovou demokratickou soutěž, a tak je třeba to pojmenovat.
